Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 147/2023-83

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 160 423 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku

ve výši 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 18 921 Kč, pohledávky ve výši 46 502 Kč, úroku ve výši 76,22 % p.a. z částky 95 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však

do doby, kdy úrok dosáhne částky 194 551 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky

113 921 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení z částky

18 921 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 000 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 18 921 Kč, pohledávky ve výši 46 502 Kč, úroku ve výši 76,22 % p.a. z částky 95 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 194 551 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 113 921 Kč od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení z částky 18 921 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit mu částku 160 423 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Uváděl, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru

číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč, který

se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 109,38 % p.a. v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 9 007 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr splácet, když na úvěr neuhradil ničeho, a proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalobce požadoval uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 112 523 Kč (odpovídá dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění), dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč a ve výši 46 502 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a dále úrok ve výši 76,22 % p.a. z částky 95 000 Kč

od datum do zaplacení. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, přesto žalovaný neuhradil ničeho. Ohledně úvěruschopnosti žalobce pouze obecně uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů

a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích příjmení

a NRKI, bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy, předsmluvním formulářem, kopií OP, u zasílání měsíčních příjmů jméno, dispozicí

ke smlouvě o bankovních produktech a dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému

dne datum poskytnut úvěr ve výši 95 000 Kč, a to platbou na bankovní účet

č. bankovní účet. Oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 109,38 p.a.

v 18 měsíčních splátkách po 9 007 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 42 100 Kč měsíčně a celkové výdaje ve výši 13 381 Kč (z toho náklady ve výši 2 560 Kč na druhou osobu v domácnosti, náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, životní minimum ve výši 3 410 Kč a splátky právnická osoba ve výši 6 411 Kč). Dále žalovaný v hodnocení klienta zaškrtl, že žije ve státním/obecním bydlení, je svobodný a má maturitu. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba příjmení jméno jako řidič s hrubou měsíční mzdou ve výši 1 950 EUR. Z výplatních pásek vyplynulo, že žalovaný měl za srpen 2017 čistý příjem ve výši 1 418,46 EUR a poté za září 2017 ve výši 1 955,44 EUR. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že za období od datum

do datum měl žalovaný výdaje ve výši 5 117,02 EUR, zatímco příjmy ve výši

5 118,63 EUR, tedy saldo činilo 0,90 EUR. Z výpisu záznamu z registru příjmení vyplynulo, že bylo zjišťováno úvěrové skóre žalovaného. Z posouzení skóringu žalovaného vyplynulo skóre 452. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Výzvami ze dne datum a ze dne datum, oznámením o zesplatnění a předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dluhu.

4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon

o spotřebitelském úvěru“).

5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalovaný neměl k dispozici volné finanční prostředky ve výši 9 007 Kč na měsíční splátky předmětného úvěru, což si žalobce z předložených dokladů žalovaným mohl snadno ověřit.

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku

95 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobci nezaplatil ničeho, má žalovaný povinnost vydat žalobci celou částku 95 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , (dále jen „ “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení byl obdobný.

18. Podle předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní

a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku

na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

19. Soud rovněž provedl opravu výroku I. tohoto rozsudku, neboť v písemném vyhotovení protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne datum došlo ke zjevné nesprávnosti, když bylo v uvedeném výroku I. nesprávně uvedeno„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení

ve výši 15 % ročně z částky 95 000 Kč od datum do zaplacení.“ namísto správného„ Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 95 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 000 Kč od datum do zaplacení.“

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).