Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 86/2022-65
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení příslušenství
takto:
I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 037,42 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 037,42 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení příslušenství pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalovaná částka ve výši 17 037,42 Kč představuje součet nezaplacených úroků v nezaplacených splátkách do zesplatnění a úroku smluvního úroku ve výši 27,54 % ročně od zesplatnění úvěru, poníženého po 90 dnech na 8,50 % ročně, kdy byly jednotlivé neuhrazené jistiny z měsíčních splátek v prodlení, z částky 287 000 Kč od datum do datum. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. Současně provedla kontrolu žalované v registrech NRKI, ISIR a příjmení, přičemž dotaz do NRKI byl proveden s výsledkem – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru příjmení a ISIR byly provedeny s výsledkem – nenalezen v registrech. Jak uvádí judikatura i jiných evropských zemí, je třeba při zkoumání úvěruschopnosti postupovat přiměřeně, navíc žalovaná úvěr více než rok řádně splácela.
2. Žalovaná uvedla, že nárok v plné výši neuznává. Žalobkyně podle ní nedostatečně zkoumala její úvěruschopnost, kdy se spokojila pouze s informacemi o výši příjmu a nijak nezkoumala výdaje domácnosti žalované spočívající ve výši plateb záloh na energie, vodu, internetové připojení, nijak nekalkulovala ani s možnými úhradami životního a úrazového pojištění a nezajímaly ji ani výdaje spojené s jejím zdravotním stavem a obvyklé výdaje na stravování, ošacení atd. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že žalobkyně nesplnila jednu z podmínek platnosti Smlouvy. Navrhla žalobu zamítnout a žalované přiznat náhradu nákladů řízení.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
4. Soud přitom zjistil následující:
5. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne datum Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 287 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni společně s úrokem ve 27,54 % ročně, tj. celkově žalobkyni uhradit částku 711 744 Kč v 96 měsíčních splátkách po 7 414 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka (viz Smlouva). Součástí Smlouvy byly také Úvěrové podmínky žalobkyně anonymizováno (dále jen„ ÚP“). Dle čl. 5 ÚP může žalobkyně úvěr zesplatnit v případě nedodržení podmínek splácení úvěru; tj. např. pokud žalovaná dluží 2 a více splátek. Žalovaná porušila svou povinnost, když splátku za měsíc číslo uhradila pouze částečně a splátky za měsíce číslo neuhradila vůbec, proto žalobkyně dopisem ze dne datum, který byl odeslán následující den, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 302 227,32 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne datum, podací arch ze dne datum). Žalovaná uhradila žalobkyni 413 623,32 Kč, po zesplatnění dluhu to byla částka 309 641,32 Kč, a po započítání jednotlivých splátek žalobkyně eviduje pohledávku ve výši 17 037,42 sestávající z kapitalizovaného úroku z prodlení od datum do datum (viz splátkový kalendář na, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. Současně provedla kontrolu žalované v registrech NRKI, ISIR a příjmení, přičemž dotaz do NRKI byl proveden s výsledkem – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru příjmení a ISIR byly provedeny s výsledkem – nenalezen v registrech (viz úvěrová zpráva). Z úvěrové zprávy z NRKI vyplývá, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr 7 dalších splátkových úvěrů, kdy zbývající částka k zaplacení činí 2 467 090 Kč, z toho hypoteční úvěr 2 139 304 (viz úvěrová zpráva). Ve Smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je vdaná, žije ve vlastním domě, což žalobkyně ověřila nahlédnutím do katastru nemovitostí (viz částečný výpis z KN). Žalobkyně na základě údajů od žalované provedla zhodnocení poměrů žalované, kdy vycházela z toho, že její čistý měsíční příjem činí 21 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč a že výdaje suma splátek nekonsolidovaných úvěrů je 7 460 Kč měsíčně, normativní náklady na bydlení 4 172 Kč a životní minimum členů domácnosti 6 750 Kč (viz úvěrová karta). Co se týče výdajů žalované, žalovaná uvedla měsíční výdaje domácnosti žalované 17 000 Kč (viz karta klienta, úvěrová karta).
7. Soud věc posoudil následovně:
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Pokud jde o uzavřené smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřila na základě informací získaných od žalované samotné ohledně jejího věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, způsobu bydlení atd. a dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z uvedeného bylo zjištěno, že žalovaná měla celkový čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 21 500 Kč měsíčně a splácela další úvěry částkou 32 915 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti sice dle údajů sdělených žalovanou činily 50 000 Kč, uvedené informace však spolu s informacemi o výši příjmu žalované žalobkyně nijak neověřovala a spokojila se toliko s pouhým sdělením žalované. Za další zásadní pochybení žalobkyně lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, když měsíční výdaje domácnosti žalované ve výši 17 000 Kč nijak neověřila a spokojila se opět s pouhým sdělením žalované. Žalobkyně též uváděla, že zkoumání úvěruschopnosti má být přiměřené – pokud ale z provedené lustrace v NRKI je patrné, že žalovaná měla v době uzavření Smlouvy 7 splátkových úvěrů v celkové výši 2 467 090 Kč, bylo by dle soudu přiměřené této informaci právě mnohem detailnější a pečlivější zkoumání úvěruschopnosti, zvláště za situace, kdy poskytnutá částka na základě smlouvy z datum nebyla nijak malá. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalovaná po nějakou dobu (něco přes rok) úvěr splácela, když celkem se měl úvěr splácet 96 měsíčních splátek, tj. 8 let.
14. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.
15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.
16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.
17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.
18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalované příslušenství z uvedené smlouvy sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 17 037,42 Kč a soud žalobu zamítl (výrok I.).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “). Žalovaná byla v řízení zcela procesně úspěšná, pročež má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. jméno náklady nevyčíslila, proto jí soud přiznal náklady řízení v celkové výši 600 Kč jako náhradu hotových výdajů za 2 úkony (odpor a vyjádření k žalobě) á 300 Kč (§ 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalobkyně povinna tyto náklady uhradit k rukám žalované (výrok II.).
20. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.