Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 218/2022-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 42 578,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 857,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 857,10 Kč od 6.4.2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 721,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 747,40 Kč od 23.4.2020 do 28.2.2022, úrok ve výši 23,76% ročně z částky 42 578,96 Kč od 1.3.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 42 578 od 1.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75%, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 857,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 857,10 Kč od 6.4.2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 721,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 747,40 Kč od 23.4.2020 do 28.2.2022, úrok ve výši 23,76% ročně z částky 42 578,96 Kč od 1.3.2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 42 578 od 1.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75%, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 42 578,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.03.2022 mezi právnická osoba anonymizováno a právnická osoba anonymizována dvě slova Finance (dále jen,,banka“), podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba (dříve právnická osoba), se sídlem adresa, IČO, zapsaná u MS v obec, v odd. označení oddílu číslo. Žalovaná dne 23.4.2020 podala Žádost o revolvingový úvěr číslo. Žalovaná v žádosti uvedla údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů, kdy prohlásila, že uvedené údaje jsou úplné a pravdivé, a že žádné relevantní informace nezamlčela. Žádosti žalované banka vyhověla a akceptovala. Akceptace byla žalované doručena spolu s dokumentem Základní info o úvěru a jeho splácení. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr číslo s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Žalovaná rovněž souhlasila, že aktuální úvěrový rámec je možné zvýšit až do výše maximálního úvěrového rámce podle Produktových podmínek pro revolvingové úvěry (dále jen„ Podmínky“). Žalobce sděluje, že právní předchůdce žalobce, při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v Žádosti o Kreditní karta - revolvingový úvěr. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Banka svůj závazek splnila a otevřela žalované úvěrový účet číslo. V rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, které jsou samostatně upraveny v čl. IV. bod 3. Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo. Dle těchto specifických podmínek revolvingového úvěru se Banka zavázala převést částku uvedenou v Přehledu specifických podmínek, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Jak vyplývá z výpisu z úvěru číslo právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslal dne 28.4.2020 částku ve výši požadovaného úvěru 4 964 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr dle sjednaných specifických podmínek upravených v čl. IV. Smlouvy, a to měsíčními splátkami specifikovanými v téže článku Smlouvy vždy ke dni jejich splatnosti. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných specifických podmínek, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru, v jehož rámci byly tyto podmínky sjednány. Od data prodlení jsou tak žalovanému účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 23,76 % dle revolvingového úvěru, a to v souladu s čl. 2 .14.3 Produktových podmínek. Jelikož žalovaná nesplácela poskytnutý úvěru řádně a včas využila Banka svého práva a v souladu se Smlouvou a čl. 3 bod 3.2. písm. a) Produktových podmínek, prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši, a to ke dni 28.02.2022, z důvodu prodlení se splátkou, čímž porušila svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Dlužná částka ve výši 42 578,96 Kč sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 40 976,96 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, pokut ve výši 1 002 Kč a pojistného ve výši 0 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 747,40 Kč se skládá z úroku, který se žalovaná zavázala splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek Smlouvy vždy k 17. dni v měsíci, přičemž dle téhož ustanovení se řádné úroky, počítané vždy z aktuální výše celkové jistiny na bázi (výše jistiny) * (úroková sazba 23,76 % ročně) / 360 * počet dní, stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb. , v platném znění, zaslal žalované předžalobní výzvu, ve které ji upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila.
2. Podáním ze dne 8.9.2022 žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované s tím, že právní předchůdce žalobce splnil svou informační povinnost dne 23. 4. 2020 tím, že zákonem vyžadované informace byly součástí Žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo kterou žalovaná obdržela a vyjádřila svůj souhlas s uvedeným dokumentem pomocí elektronického podpisu. V čl. VI. odst. 5 žalovaná prohlašuje, že od právního předchůdce žalobce získala všechny potřebné informace, na základě kterých mohla posoudit, zda podmínky revolvingového úvěru, jsou pro ni vhodné z hlediska jejích potřeb a finanční situace. V odst. 6 žalovaná dále potvrzuje, že jí byly poskytnuty veškeré zákonem vyžadované předsmluvní informace o revolvingovém úvěru, jejichž obsah jí byl náležitě vysvětlen, a dále potvrzuje, že je jí obsah těchto informací a tohoto formuláře zřejmý a zcela mu rozumí, včetně podmínek čerpání a splácení úvěru. Dle názoru žalobce je posuzování schopnosti spotřebitele splácet mu poskytnutý úvěr konkretizováno pouze ve dvou směrech. Zaprvé, posouzení by mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Jedná se o základní povinnost věřitele při poskytování spotřebitelských úvěrů, získat od spotřebitele informace relevantní pro posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž s přihlédnutím k § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze pasivní sběr informací, ale věřitel by si měl rozhodné informace aktivně vyžádat. A zadruhé, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Žalobkyně si zde dovoluje poukázat na fakt, že naplnění druhého směru není vždy nutně obligatorním pokračováním ověřování úvěruschopnosti, když již poskytovatel naplnil směr první, nýbrž toto ověřování, nahlédnutím do databází, je povinné pouze v případech, ve kterých je tento postup nezbytný. K prvnímu z výše uvedených směrů posuzování schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, žalobkyně uvádí, že jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru postupoval zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházel z informací mu poskytnutých samotným žalovaným v Žádosti o revolvingový úvěr číslo. Mezi tyto informace patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, celkový příjem domácnosti 48 000, Kč, celkové náklady domácnosti ve výši 1 500 Kč a další finanční závazky ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se však pouze s těmito zjištěními nespokojil, a dále proto přistoupil k naplňování druhého směru posuzování úvěruschopnosti žalovaného, kdy aktivně vyhledával relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet v souladu s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém se uvádí„ Banka může s Vaším souhlasem nahlédnout do: Pozitivního registru vedeného SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob, IČO; V souladu se zákonem č. 21/1992 Sb. , o bankách a zákonem č. 634/1992 Sb. , může Banka nahlédnout i bez Vašeho souhlasu do Bankovního registru klientských informací (BRKI) vedeného právnická osoba anonymizováno právnická osoba, IČO. Nebankovního registru klientských informací (NRKI) vedeného CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, zájmovým sdružením právnických osob, IČO, a Registru FO a Registru IC vedeného SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob, IČO“ Dne 3. 7. 2020 si požádal a získal informaci o bonitě žalované ze systému BRKI. Dle tohoto výpisu měla žalovaná ke dni 3. 7. 2020 2 úvěry v celkové výši 6 512,00 Kč.
3. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná vyčerpala úvěr v celkové výši 63 497,10 Kč a uhradila převodem z účtu celkem 32 640 Kč.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci výzvou ze dne 31.8.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalované doručena dne 22.9.2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a to listino u označenou Produktové podmínky pro revolvingové úvěry účinnými od 11.3.2020, Sazebníkem pro úvěry platným od 11.3.2020, Informacemi o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, Žádostí/ Smlouva o úvěru číslo listino u nazvanou odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne 25.1.2025, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23.3.2022 k úhradě dluhu ze dne 29.3.2022, výpisem z účtu úvěru číslo s vyčíslením dlužné částky ke dni 18.1.2022 – 48 326,36 Kč, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.3.2022, Informací o bonitě klienta, Všeobecnými obchodními podmínkami platnými od 1.12.2016. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná podala dne 23.4.2020 žádost právnímu předchůdci žalobce, v níž žádala o úvěr na zakoupení bílé techniky u zprostředkovatele úvěru ALZA CS za 4 730 Kč a o revolvingový úvěr s rámcem 40 000 Kč, celkovou výší měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, s datem splatnosti vždy k 17. dni v měsíci Dále žalobce sdělil, že žalovaná vyčerpala úvěr v celkové výši 63 497,10 Kč a uhradila převodem z účtu celkem 32 640 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena. Před podání žaloby byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou k uhrazení dlužné částky.
7. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná v soukromém sektoru jako profese s čistým příjmem 18 000 Kč, celkové příjmy domácnosti byly uvedeny 48 000 Kč, pokud jde o rodinný stav, žalovaná žije s druhem, je bezdětná. Způsob bydlení je uveden – ubytovny koleje, hotely. Celkové náklady domácnosti 1 500 Kč, finanční závazky 2 000 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve formě revolvingového úvěru což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
12. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z informací od žalované, kdy měl mít při uzavírání smlouvy k dispozici pouze jím poskytnuté informace ohledně jejich příjmů a výdajů. U příjmu bylo uvedeno, že příjem žalované je 18 000 Kč a příjem domácnosti 48 000 Kč bez bližší specifikace a ověření. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem zkoumány, tedy nebyly zjišťovány ani ověřován, respektive uvedený výdaj domácnosti 1 500 Kč neodpovídá ani zdaleka průměrným výdajům jednoho člověka natož dvou osob - žalované a jejího druha. Dokazováním nebylo možno zjistit, zda příjmy žalované jsou dostatečné, aby mohla splácet poskytnutý úvěr, když nebyly zkoumány její pravidelné měsíční výdaje, zejména náklady na bydlení, telefon, internet, apod. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobce nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
13. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 63 497,10 Kč a žalovaná vrátila převodem 32 640 Kč, proto je povinna žalobci zaplatit částku 30 857,10 Kč.
14. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29.3.2022, který jí byl doručován 29.3.2022 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. 1. 4. 2022 ve kterém byla uvedena lhůta k vrácení poskytnutého úvěru do 7 dnů od odeslání této výzvy, čili do 5.4.2022. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 30 857,10 Kč dne 6.4.2022 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v zákonné výši 11,75 % ročně od 6.4.2022 do zaplacení,. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě soud vyhověl žalobě co do částky 30 857,10 Kč s zákonným úrokem z prodlení 11,75% p.a. od 6.4.2022 do 23.3.2023 (ke dni vyhlášení rozsudku) kapitalizovaným do částky 3 496 Kč, tedy celkem 34 217,86 Kč. Žaloba byla zamítnuta co do částky 11 721,86 Kč, úrok 23,76% z částky 42 578 od 1.3.2022 do zaplacení (kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku částkou 10 754,25 Kč), částku 5 747,40 Kč kapitalizovaný úrok od 213.4.2020 do 28.2.2020 5 318,28 Kč - zákonný úrok z prodlení z částky 42 578 od 1.3.2022 do zaplacení ve výši 11,75% (kapitalizovaný do 23.3.2023), celkem částku 33 541,70 Kč. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.