Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 181/2022-42
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 10.211,02 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 10.211,02 Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 10.211,02 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 10.211,02 Kč s úroky ve výši 29% ročně z 2.757,50 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 142,12 Kč a s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 2.757,50 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 15.10.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu číslo s produktem zelená půjčka v hotovosti týdenní 02/ 2018. Žalovanému byla poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 7.000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou výši zápůjčky. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 5.302 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku ve výši 12.302 Kč uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 7.860 Kč (dne 24.10.2018 – 550 Kč, dne 12.11.2018 – 1.370 Kč, dne 12.12.2018 – 1.370 Kč, dne 10.1.2019 – 1.370 Kč, dne 29.7.2019 – 800 Kč, dne 20.9.2019 – 800 Kč, dne 21.10.2019 – 800 Kč, dne 20.11.2019 – 800 Kč) Žalovaný neplnil své povinnosti, když řádně a včas nehradil předepsané splátky. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení: smluvní pokuty v sazbě 0. 1% denně z z celkové dlužné částky v prodlení, smluvní pokuta je kapitalizována ke dni 1.2.2022, kdy žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 3.500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 1.2.2022 ve výši 142,12 Kč, sankčních poplatků ve výši 2.500 Kč, kdy jde o poplatky za zahájení vymáhání dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 1.2.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1.2.2022. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 10.211,02 Kč skládající s příslušenstvím. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému dne 21.3.2022 upomínku.
V podání ze dne 1.11.2022 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce vycházel z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval z nezávislých zdrojů. Vyhodnocením informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, ostatních databází, kontrolou příjmů a výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru. Právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný nemá žádný negativní záznam v registru BRKI, NRKI a SOLUS. Právní předchůdce žalobce nezjistil o žalovaném negativní informace z interní databáze. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce (CEE). Trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese městského úřadu. Žalovaný předložil pracovní smlouvu, ze které je patrné, že byl zaměstnán u společnosti právnická osoba na pozici anonymizováno. Žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem 16.257 Kč, kdy příjem byl zástupcem ověřen z doložených výplatních pásek za měsíc srpen a září 2018. Žalovaný se zástupcem právního předchůdce žalobce vyplnil zákaznickou kartu, podle které bylo ověřeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem. Žalovaným bylo sděleno a na základě daných podkladů doloženo, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 15.000 Kč. Pokud jde o výdaje bylo žalovaným sděleno a následně na základě daných podkladů doloženo, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje 2.000 Kč. Při zjištěné a ověřené výši měsíčních příjmů žalovaného ve spojení s dalšími osobami ve společné domácnosti a dále zjištěných a ověřených výdajů žalovaného ve spojitosti s výpočtem behaviorálního skóre je zřejmé, že bonita žalovaného byla ověřena správně a proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl proveden s odbornou péčí. Žalobce navrhl výslech vázanou zástupkyní právního předchůdce žalobce jméno příjmení.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2022 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Dopisem ze dne 1.2.2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, spolubydlící, má 2 vyživovaných osob, trvalé bydliště je na adrese adresa žalovaného (adresa stát. instituce), adresa výběru obec, ulice a číslo, bydlení – spolubydlící. Uvedl zaměstnavatele a finanční údaje (čistý příjem 16.257 Kč, další čisté příjmy domácnosti 15.000 Kč, počet zdrojů příjmu – 1, odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny ve výši 2.000 Kč). Zástupce předchůdce žalobce ověřil příjem žalovaného z výplatních pásek 8,9/ 2018. Zákaznická karta je dne 15.10.2018 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce.
Z předložených kopií výplatních pásek soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl v jednom případě 17.179 Kč a v druhém případě 14.445 Kč.
Podle výpisu z Centrální evidence exekucí je u žalovaného vedena exekuce sp.zn číslo – zahájení exekuce 29.8.2002.
Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 15.10.2018 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 15.10.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalovanému byla poskytnuta zápůjčku ve výši 7.000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v hotovosti celou částku zápůjčky. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 5.302 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu 1.642 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 12.302 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč.
Podle tabulky uhradil žalovaný v 8 splátkách celkem částku celkem částku 7.860 Kč (dne 24.10.2018 – 550 Kč, dne 12.11.2018 – 1.370 Kč, dne 12.12.2018 – 1.370 Kč, dne 10.1.2019 – 1.370 Kč, dne 29.7.2019 – 800 Kč, dne 20.9.2019 – 800 Kč, dne 21.10.2019 – 800 Kč, dne 20.11.2019 – 800 Kč).
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 21.3.2022.
Ze svědecké výpovědi vázané zástupkyně právního předchůdce žalobce jméno příjmení má soud za prokázané, že si s ohledem na uplynutí času, na tuto konkrétní smlouvu nevzpomíná a nepodařilo se jí nic konkrétního dohledat ani ve svých dokladech. Při zkoumání úvěruschopnosti však postupovali vždy stejně. Byla ověřována totožnost žadatele o půjčku, jeho příjem, který dokládal pracovní smlouvou nebo výplatními páskami a to se zaznamenával do karty zákazníka. Pak se údaje zasílaly na skóring a pokud došlo ke schválení byla uzavřena smlouva. Pokud byly v kartě uvedené další čisté příjmy domácnosti – šlo pravděpodobně o příjem přítelkyně nebo manželky (byly předkládány k nahlédnutí, ale již se nezapisovaly). Pokud jde o výdaje, zkoumalo se, kolik platí nájem nebo další platby (nájemní smlouva byla předkládána k nahlédnutí). Pokud je v předmětné zákaznické kartě uvedeno odhadované výdaje 2.000 Kč, byla nájemní smlouva nejspíš na přítelkyni. Bezdlužnost žadatele vyšla najevo v rámci skóringu.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 15.10.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 5.302 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 12.302 Kč v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný zaplatil na úhradu zápůjčky celkem částku 7.860 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 1.2.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného byly doloženy dvěma výplatními páskami, které byly soudu předloženy. Pokud jde o měsíční výdaje žalovaného, ty byly odhadované na 2.000 Kč. V kartě zákazníka jsou dále uváděny další čisté příjmy domácnosti ve výši 15.000 Kč, které nebyly soudu nijak doloženy. Dle výpovědi svědkyně šlo pravděpodobně o příjmy přítelkyně, které byly předloženy k nahlédnutí, ale vzhledem k tomu, že si tento konkrétní případ nepamatovala, nemohla soudu uvést konkrétní skutečnosti. Právní předchůdce žalobce se ani nepozastavil nad skutečností, že odhadované měsíční výdaje činily pouze 2.000 Kč. I kdyby nájemní smlouva byla vedena na přítelkyni, výdaje ve výši 2.000 Kč, kdy žalovaný uvedl dvě vyživovací povinnosti, nemohou odpovídat skutečnosti. Právní předchůdce žalobce tak bez bližšího prověření vycházel z nedoložených, případně z nepravdivých údajů o výdajích žalovaného. S ohledem na skutečnost, že„ věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí zápůjčky) že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 7.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 7.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 o.z. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 7.860 Kč. Protože žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.