Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 210/2022-56
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
právně zastoupená titul jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 18 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro zaplacení částky 3 250 Kč, částky 2 500 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 5 000 Kč coby smluvní pokuty a pro úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro zaplacení částky 3 250 Kč, částky 2 500 Kč coby nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 5 000 Kč coby smluvní pokuty a pro úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 13 250 Kč s příslušenstvím a částku 5 000 Kč představující smluvní pokutu. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela na svých webových stránkách webová adresa dne 14. 9. 2020 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 14. 10. 2020. Žalobkyně žalovaného celkem pětkrát vyzvala k úhradě dlužné částky, za tyto výzvy žalobkyni náleží částka 2 500 Kč (5 x 500 Kč), kdy se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s prodlením žalovaného. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 15. 10. 2020 do 8. 7. 2022, která je ve výši 6 310 Kč. Žalobkyně však na smluvní pokutě požaduje toliko 5 000 Kč, coby součinu čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Celkem se tak žalobkyně domáhá po žalovaném uhrazení částky 13 250 Kč (jistina a poplatek) spolu s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 13 250 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, částky 2 500 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a částky 5 000 Kč (smluvní pokuta). Žalovaný žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se po výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila tak, že příjmy žalovaného byly zjištěny na základě dotazů na žalovaného a ověřeny ze 2 výplatních pásek. Co se týče výdajů, žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 1 Kč a bydlí v podnájmu. Žalobkyně počítala s výdaji ve výši nezabavitelného minima, tedy 7 772 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru nahlédla do centrální evidence exekucí.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 9. 2020 (na č. l. 8 spisu) soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč vrátit. Zápůjční úroková sazba činí 0 %. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zápůjčku a poplatek vrátit do 14. 10. 2020. Dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle této smlouvy se žalovaný zavazuje zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Žalovaný je dále dle smlouvy povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením, kdy dle rozpisu sazeb činí náklady na písemnou upomínku 500 Kč za jednu výzvu. Smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím jedinečného PIN kódu. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že tyto tvoří nedílnou součást smlouvy a blíže upřesňují jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran, přičemž byly rovněž žalovaným podepsány prostřednictvím PIN kódu. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně (na č. l. 14 spisu) vyplývá, že dne 14. 9. 2020 byla na tento účet připsána z účtu č. bankovní účet částka 1 Kč. Z potvrzení o platbě z účtu žalobkyně vyplývá, že dne 14. 9. 2020 byla na účet žalovaného zaslána částka 10 000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného byla rovněž ověřena dotazem na společnost právnická osoba) Z upomínky ze dne 21. 10. 2020, upomínky ze dne 28. 10. 2020, opakovaných výzev k úhradě ze dne 4. 11. 2020, ze dne 13. 11. 2020 a ze dne
28. 11. 2020 (na č. l. 15-17 spisu) soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 10. 2021 včetně podacího lístku (na č. l. 19 a 20 spisu) vyplývá, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost jejího soudního vymáhání. Z výstupu z evidence exekucí (na č. l. 48 spisu) soud zjistil, že ke dni 14. 9. 2020 neměl žalovaný žádnou exekuci. Z kopie občanského průkazu žalovaného (na č. l. 49 spisu) soud zjistil, že žalobkyně tuto měla k dispozici pro ověření totožnosti klienta. Z výplatních pásek žalovaného za období červenec 2020 a srpen 2020 (na č. l. 51 spisu) soud zjistil, že v červenci 2020 činil čistý příjem žalovaného 26 362 Kč a v srpnu 2020 činil jeho čistý příjem 23 408 Kč.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne 14. 9. 2020 s žalovaným ujednání, na jehož základě se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem 3 250 Kč žalobkyni vrátit do 14. 10. 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní posouzena toliko na základě výpisu z evidence exekucí a dvou výplatních pásek. Žalovaný ničeho neuhradil, proto byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva.
5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části (jak bude dále vyloženo).
6. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
7. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).
14. Soud dospěl k závěru, že žalovaný s žalobkyní uzavřel ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč do 14. 10. 2020. Žalobkyně poskytla žalovanému celkem 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu uvedenou shora se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela toliko ze skutečnosti, že žalovaný neměl exekuci a jeho příjem činil 2 měsíce před uzavřením smlouvy o zápůjčce 26 362 Kč a 1 měsíc před uzavřením smlouvy o zápůjčce 23 408 Kč. Jakékoliv ověření výdajů nebo lustrace žalovaného v databázích zcela absentuje. Žalobkyně se ve zbytku spoléhala na tvrzení žalovaného, který uvedl, že je svobodný, nemá nezletilé děti, bydlí v podnájmu a jeho měsíční výdaje činí 1 Kč. Žalobkyně při výpočtu volných zdrojů žalovaného počítala s výdaji 7 772 Kč, což byla částka nezabavitelného minima. Pochybnosti vzbuzuje už samotná skutečnost, že žalobkyně nevyžadovala alespoň potvrzení o výši nájemného, pokud žalovaný uvedl, že žije v podnájmu. V daném případě bylo navíc zcela evidentní, že žalovaný neuvedl pravdivé informace o výši svých výdajů, když tyto uvedl ve výši 1 Kč. Obezřetný poskytovatel nebankovních úvěrů a zápůjček by si v této situaci vyžádal od žalovaného více informací ohledně jeho příjmů a výdajů (např. výpis z účtu), a stejně tak by provedl lustraci žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI, aj.). V daném případě tedy žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného.
15. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný tak je coby spotřebitel dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. Z toho důvodu soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 10 000 Kč. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
16. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 23 649 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 42,3 %, v rozsahu 57,7 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 15,4 %. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
17. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení
ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.