Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 127/2023-21
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 14 249,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 999,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se částečně, co do dalších 3 249,80 Kč, jakož i do úroku kapitalizovaného řádného ve výši 11 288,81 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení 318,19 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 999,99 Kč za období od 29. 7. 2022 do 22. 11. 2022, a co do tohoto úroku z prodlení z částky 2 005,39 Kč za období od 29. 7. 2022 do zaplacení, zastavuje.
III. Žaloba se částečně, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 999,99 Kč za období od 23. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 999,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Řízení se částečně, co do dalších 3 249,80 Kč, jakož i do úroku kapitalizovaného řádného ve výši 11 288,81 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení 318,19 Kč, a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 999,99 Kč za období od 29. 7. 2022 do 22. 11. 2022, a co do tohoto úroku z prodlení z částky 2 005,39 Kč za období od 29. 7. 2022 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>III. Žaloba se částečně, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 999,99 Kč za období od 23. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně učinila předmětem řízení zahájeného dne datum formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu pohledávky její právní předchůdkyně, společnosti právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“), ze smlouvy číslo uzavřené se žalovaným dne datum s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením. S anonymizováno uzavřela o postupování pohledávek datum rámcovou smlouvu a k postoupení pohledávek za žalovaným došlo v návaznosti na ni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení se stalo účinným tentýž den, a to okamžikem zaplacením kupní ceny za postupované portfolio pohledávek, jak je sjednáno v rámcové smlouvě. Dále uvedla, že podpisem smlouvy o úvěru žalovaný potvrdil, že obdržel jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, a zavázal se hradit i další smluvní nároky, které původně také žalovala.
2. Dříve, než bylo ve věci jednáno, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že k výzvě soudu není schopna doložit nic konkrétního ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto nárokuje nadále pouze vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu žalovaným převzatých finančních prostředků, které dosud nebyly vráceny, jakož i plynoucího úroku z prodlení z dosud nevrácené jistiny. Setrvala tak na jistině 10 999,99 Kč, neboť žalovaný uhradil celkem 4 000,01 Kč, a zákonném úroku ve výši 11,75 % ode dne datum, kdy odeslala žalovanému předžalobní upomínku. O všechny zbývající částky původně žalované žalobu omezila.
3. V rozsahu zpětvzetí soud řízení výrokem II zastavil podle § 96 odst. 1 , 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez ohledu na stanovisko druhé strany.
4. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Provedeny tak byly jen listinné důkazy, které předložila žalobkyně.
5. Co do žalované jistiny soud z předložené smlouvy o úvěru číslo zjistil, že žalovaný dne datum podepsal smlouvu se společností právnická osoba, kde mj. potvrdil, že vyčerpal v hotovosti úvěr a převzal v tento den ve svém bydlišti částku 15 000 Kč. Společnost anonymizováno pak s datem datum sama žalovanému sepsala oznámení o postoupení pohledávek z této smlouvy na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely datum smlouvu o postoupení. Z těchto dokumentů učinil soud skutkově jednak závěr, že žalovaný skutečně převzal částku 15 000 Kč od právnická osoba, a jednak, že tato společnost ujednala se žalobkyní postoupení pohledávek, které jí měly vyplynout ze smlouvy o úvěru číslo.
6. V samotné rámcové smlouvě o postupování pohledávek, kterou soud rovněž provedl k důkazu, je sjednáno, že budou uzavírány dílčí smlouvy a dále pak, že k postoupení dojde až provedením celkové úhrady za postupované portfolio. Žalobkyně kromě této rámcové smlouvy předložila i dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, konkrétně z datum, v jejíž příloze číslo je uveden i žalovaný a jeho smlouva, ale z potvrzení o provedení transakce nelze spojit uvedený variabilní symbol přímo s touto dílčí smlouvou. Transakce se zprávou, že jde o úhradu anonymizována tři slova však byla provedena v tentýž den, a zejména spolu s oznámením postupitelky pak umožňuje učinit jednoznačný závěr, že pohledávky za žalovaným z tvrzené úvěrové smlouvy byly skutečně žalobkyni postoupeny.
7. Právně byla uzavřena mezi žalovaným a právnická osoba smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel. Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně vědoma, kdy po výzvě soudu, aby v tomto směru doplnila tvrzení a označila důkazy, sdělila, že nárokuje jen vrácení úvěrové jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
8. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud proto při poskytnuté jistině 15 000 Kč uložil žalovanému vrátit částku 10 999,99 Kč, když dosud dle žalobkyně uhradil žalovaný 4 000,01 Kč, a žalovaný sám nejen neprokázal v řízení, ale ani netvrdil, že by uhradil více. Zbývá tak z této smlouvy k vypořádání právě částka 10 999,99 Kč, která dosud vrácena nebyla. Podle § 1879 o. z. má právo na plnění od žalovaného žalobkyně, neboť původní věřitelka pohledávku ze smlouvy se žalovaným žalobkyni postoupila, což může sjednat, aniž by byl třeba souhlas dlužníka. Na žalobkyni pak ale samozřejmě přejde jen tolik, kolik by mohla vymoci samotná původní věřitelka, bez ohledu na to, co je ve smlouvě o postoupení ohledně výše či příslušenství postupované pohledávky uvedeno.
10. Dále se soud zabýval lhůtou k plnění., která samozřejmě nemůže být posuzována podle neplatné smlouvy, protože pokud smlouva není platná, nejsou strany ani vázány tím, co v ní bylo ujednáno ohledně splatnosti. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel.
11. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo, žalobkyně měla dosud smlouvu za platnou, a podle v ní ujednaných splátek a termínů žalovala, i dovozovala existenci prodlení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.
12. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
13. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
14. Ve zde souzeném případě platby žalovaného zcela ustaly, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má žalovaný hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalovaného, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť ho žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaný dlužník dostavil k jednání a objasnil zde své možnosti, mohlo by být ještě rozhodnuto o splátkách, ve kterých dluh vyrovná, pokud není objektivně schopen jej uhradit najednou. Na to mu totiž v důsledku neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele úvěru vzniklo právo. V naposledy citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit. Jinak, než v návaznosti na takto stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalovaného prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit.
15. V tomto případě splatnost dříve řešena nebyla nijak, tj. nemohl ani vzniknout vedle jistiny dříve nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., než bude porušena povinnost uhradit dle tohoto rozhodnutí, které je ohledně nové splatnosti první. Jak totiž Nejvyšší soud závěrem citovaného rozhodnutí shrnul, je ustanovení § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti - buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která neodvisí ani od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.
16. Ani ochrana dlužníka ovšem nemůže být bezbřehá, a poskytovaná bez jeho nezbytné součinnosti tak, aby mohla být litera zákona naplněna. Jestliže má soud dobu plnění stanovit podle jeho možností, nelze dojít k absurdnímu závěru, že pokud je dlužník netvrdí a neprokáže, není zjištěno, zda je vůbec schopen platit, a tedy plnění neuložit. Je na žalovaném dlužníkovi, aby umožnil jeho možnosti za stavu neplatné smlouvy v řízení zjistit, a tím dosáhnout na ochranu spočívající v další možnosti přiměřeného splácení, či dokonce výjimečného odkladu platby. Jedná se o ustanovení, ze kterých chce on případně dovozovat svůj nárok a čerpat ochranu. Jestliže se tak nedostaví k nařízenému jednání, ani jinak do doby rozhodnutí v řízení nevyjasní a nedoloží své možnosti, o čemž by ho soud případně i poučil a vyzval k doplnění tvrzení i důkazů, pak se mu takové ochrany na úkor věřitele nemůže dostat. Jeho liknavostí v soudním řízení ochrana končí, a soud pak nemá jinou možnost než uložit důvodné plnění spočívající ve vrácení toho, co bylo poskytnuto, v základní lhůtě dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “)
17. Soud tedy uložil žalovanému vrátit to, co přijal, a dosud nevrátil, v základní třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, když k rozložení do splátek či odkladu nebylo pro pasivitu žalovaného možno zjistit a řešit rozhodné skutečnosti. Jde k tíži samotného žalovaného, že neumožnil zjištění jeho možností v současné době, aby jim plnění bylo případně přizpůsobeno. Co do úroku z prodlení pak soud žalobu zamítl, neboť k prodlení dosud nedošlo, teprve nyní byla v režimu neplatné smlouvy stanovena splatnost.
18. Vzhledem jen k částkám, které byly vzaty zpět, jakož i částečnému zamítnutí, je poměrný úspěch stran v tomto řízení na straně žalované vyšší, neboť kapitalizováno ke dni rozhodnutí by se jen nárokovaná suma navýšila, zatímco jistina zůstává stejná. Proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud nepřiznal ani jednomu z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.
Je třeba jej podat buď dvojmo písemně, datovou schránkou nebo řádně podepsané elektronicky.
Nesplní-li žalovaný uložené povinnosti dobrovolně ve stanovené lhůtě, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo nařízení exekuce.