Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 299/2022-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 145 359 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 105 359 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 105 359 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 800 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 145 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 800 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 472 Kč od 4. 10. 2022 do zaplacení, jakož i nákladů řízení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo uzavřené mezi stranami dne 22. 6. 2022 s tím, že smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč při úrokové sazbě ve výši 23 % ročně a RPSN ve výši 38,71 % p.a. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a celková částka splatná žalovaným měla činit 74 088 Kč (jistina 40 000 Kč, úroky 34 088 Kč). Uvedená částka měla být uhrazena v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Účastníci úvěrové smlouvy si dále sjednali doplňkovou službu PODPORA. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 7. 2022, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a dále sankce za zaslání této upomínky ve výši 300 Kč, žalovaný však tento splatný závazek neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 8. 2022, v níž jej vyzvala k úhradě dlužné splátky včetně sankce za první písemnou upomínku 300 Kč a sankce za druhou písemnou upomínku 500 Kč. Současně byl žalovaný poučen, že neuhradí-li splatné závazky, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Žalovaný ani poté nereagoval, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve výši 145 444,27 Kč, což bylo žalovanému oznámeno v dopise žalobkyně ze dne 21. 8. 2022. Částka 145 444,27 Kč sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 40 000 Kč, dlužných úroků ve výši 34 088 Kč, zbylé části doplňkové služby PODPORA ve výši 50 472 Kč (podpora – odklad 10 008 Kč, podpora – nemoc 20 232 Kč, podpora – práce 20 232 Kč), nákladů za upomínku č. 1 ve výši 300 Kč a č. 2 ve výši 500 Kč, jakož i smluvní pokuty za prodlení úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 84,27 Kč. Žalobkyně však z výše uvedených položek neuplatňuje pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru ve výši 84,27 Kč a zohledňuje platbu žalovaného ve výši 1 Kč. V doplnění žaloby ze dne 14. 11. 2022, učiněném na výzvu soudu ve vztahu k tomu, jakým způsobem žalobkyně při uzavírání smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, kdy při posuzování bonity dlužníka učinila všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si pro účely úvěrové smlouvy a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyžádala od spotřebitele následující dokumenty: oboustrannou kopii občanského průkazu a výpis z bankovního účtu spotřebitele. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů a výpisu z registru SOLUS. Žalobkyně má za to, že ke dni poskytnutí úvěru neexistovala důvodná pochybnost, že dlužník – žalovaný nebude úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému na 6. 3. 2023 se žádná z procesních stran nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u obou řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalobkyně svoji neúčast u jednání řádně omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti, soud v souladu s ust. , (dále jen ) v jejich nepřítomnosti.

4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 22. 6. 2022, včetně příloh, z žádosti o zřízení doplňkové služby PODPORA, smlouvou o zřízení doplňkové služby PODPORA, jakož i předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, je v řízení prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, z čehož částka 11 136 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet, částka 20 864 Kč měla být vyplacena dle dohody stran ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku ze smlouvy číslo ze dne 21. 6. 2022 a zbývající částka ve výši 8 000 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. Smlouvy. Článek II. smlouvy obsahuje posouzení úvěryschopnosti žalovaného, prohlášení žalovaného o jeho oprávněnosti a schopnosti plnit závazky ze smlouvy, dále prohlášení žalobkyně o posouzení úvěryschopnosti žalovaného na základě uvedených prohlášení žalovaného a jím předané dokumentace v podobě kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a třech výplatních pásek žalovaného, informací z databází a jiných zdrojů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 1 029 Kč s tím, že celková částka úvěru byla splatná ke dni 15. 6. 2028. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,71 %. V bodě 4.9 smlouvy se žalovaný zavázal splatit poskytnutý úvěr ve výši 40 000 Kč a úrok ve výši 34 088 Kč, tj. celkem částku ve výši 74 088 Kč. Podle bodu 5.5 smlouvy žalobkyně je oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, pokud žalovaný ani po dvou upomínkách neuhradí celou dlužnou částku. Pro tento případ byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je věřitel v prodlení, souhrn uplatněné smluvní pokuty přitom nesmí přesáhnout částku 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. V článku VII. smlouvy byla dohodnuta nepovinná doplňková služba PODPORA s tím, že její podmínky jsou upraveny samostatnou smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly její přílohy, a to příloha číslo 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, příloha číslo 2 – smlouva o zřízení doplňkové služby PODPORA, přičemž tato doplňková služba byla zřízena na žádost žalovaného. Podle této smlouvy měl žalovaný možnost využít tří služeb – možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec v článku V. odst. 5.13 smlouvy o úvěru v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a dále možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec článku V. odst. 5.13 smlouvy o úvěru v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. V souvislosti s touto doplňkovou službou se žalovaný zavázal platit žalobkyni 139 Kč měsíčně za službu odkladu 3 splátek úvěru ročně, 281 Kč měsíčně za možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a 281 Kč měsíčně v případě přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání; doplňková služba PODPORA byla sjednána na dobu platnosti smlouvy o úvěru. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba na účtu žalobkyně č. bankovní účet, a potvrzením o provedené tuzemské odchozí úhradě z účtu č. bankovní účet s názvem celé jméno žalovaného je dále zjištěno, že dne 22. 6. 2022 přišla na její účet z účtu žalovaného č. bankovní účet verifikační platba ve výši 1 Kč; z detailů pohybu na účtu žalobkyně č. bankovní účet ze dne 23. 6. 2022 je pak dále prokázáno, že banka poukázala dne 23. 6. 2022 na další svůj účet č. bankovní účet částku 20 864 Kč, téhož dne vyplatila na účet č. bankovní účet částku 11 136 Kč. Dopisem žalobkyně ze dne 20. 7. 2022, včetně kopie poštovního podacího archu, je v řízení dále prokázáno, že žalovaný byl upomenut k úhradě splátky splatné dne 15. 7. 2022 v celkové výši 1 029 Kč a současně byl upozorněn, že je povinen uhradit náklady na tuto upomínku ve výši 300 Kč. Stejně tak dopisem žalobkyně ze dne 5. 8. 2022, včetně kopie poštovního podacího archu, je v řízení také prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomenut k úhradě splátky splatné dne 15. 7. 2022 v celkové výši 1 029 Kč a současně byl upozorněn, že je povinen uhradit náklady na první upomínku ve výši 300 Kč a na tuto upomínku ve výši 500 Kč podle článku 5.4 smlouvy o úvěru. Dopisy právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 8. 2022, včetně kopie podacího lístku, je pak prokázáno, že tento oznámil žalovanému zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy v celkové výši 145 444,27 Kč; žalovaný byl vyzván k úhradě tohoto dluhu do 3. 10. 2022.

5. Výsledkem lustrace žalovaného v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, kopií občanského průkazu žalovaného, kopií rodného listu žalovaného, výpisem o kontrole v neplatných dokladech, kopií dokladu o pobírání invalidního důchodu žalovaným, jakož i potvrzením banky o vedení běžného účtu žalovaného č. bankovní účet je dále prokázáno, že žalobkyně si před poskytnutím úvěru žalovanému ověřila, že tento neprochází ani nikdy neprocházel insolvencí, v rejstříku SOLUS nemá žádné negativní záznamy, na jeho jméno není veden žádný neplatný osobní doklad, je příjemcem invalidního důchodu ve výši 14 202 Kč měsíčně.

6. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.

7. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 22. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni celkem částku 74 088 Kč v 72 splátkách po 1 029 Kč měsíčně včetně plateb za výkon doplňkové služby PODPORA, představující vlastně pojištění schopnosti splácet, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 23 % ročně a RPSN 38,71 %. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak prohlášením samotného žalovaného, doklady o jeho invalidním důchodu, potvrzením o vedení jeho bankovního účtu, jednak tím, že ověřila, že žalovaný ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy neprochází registrem insolvenčních dlužníků a na jeho jméno není veden žádný neplatný osobní doklad. Zatímco žalobkyně svůj závazek splnila a úvěr ve výši 40 000 Kč žalovanému poskytla způsobem dohodnutým ve smlouvě, žalovaný svůj závazek úvěr včetně sjednaného úroku splácet řádně a včas porušil tím, že nezaplatil v termínu splatnosti splátku splatnou dne 15. 7. 2022, a to ani po zaslání upomínky číslo 1, za kterou byla vyúčtována sankce 300 Kč a upomínky číslo 2, za kterou byla vyúčtována sankce 500 Kč v souladu se smlouvou. Žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne 21. 8. 2022, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný však doposud na poskytnutou částku ničeho neuhradil.

8. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je nutno posoudit ve smyslu , neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp.zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V konkrétním případě pak žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měla k dispozici pouze doklad o výši jeho pravidelného měsíčního příjmu, nicméně tento je zcela nedostatečný pro posouzení skutečné úvěruschopnosti žalovaného. Je třeba zohlednit zejména to, že žalovaný si bral již druhý úvěr od žalobkyně, první řádně nesplácel, i přesto žalobkyně poskytla žalovanému nový úvěr, byť znala platební morálku žalovaného, byť neprověřovala jeho ostatní pravidelné měsíční výdaje ani jeho osobní poměry (zda a s kým bydlí ve společné domácnosti, zda mí nějakou vyživovací povinnost apod.). Všechny tyto skutečnosti by pak dle názoru soudu měly podstatný vliv na skutečně dostatečné a správné posouzení toho, zda žalovaný byl schopen předmětný úvěr vůbec splácet. Soud má tedy za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo v uvedeném případě dostatečné, pročež žalobkyně nemohla dostát své povinnosti dané zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady, když sama uvedla, že žádnými dalšími doklady prokazujícími její tvrzení ani nedisponuje.

13. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému poskytla částku 40 000 Kč, žalovaný přitom žalobkyni nevrátil na tuto částku ničeho, pročež ke dni rozhodování soudu dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě a toliko částku 40 000 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl pouze v části týkající se zaplacení částky 40 000 Kč a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Dle důvodové zprávy k § 87 výše citovaného zákona„ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Smyslem a účelem právní úpravy tedy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Podle odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.,„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Ustanovení § 87 odst. 1 výše citovaného zákona tak stanovení zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, pak se dostává teprve do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit však nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V daném konkrétním případě však žalovaný netvrdil a již vůbec v tomto směru nedoložil ničeho, co by osvětlovalo jeho aktuální majetkové poměry a dokládalo, jaké jsou jeho současné možnosti předmětný dluh zaplatit, resp. splácet. Dle názoru soudu pak tato situace, úplná procesní pasivita žalovaného jako dlužníka, nemůže znamenat, že v důsledku v tomto směru z pohledu soudu již nepřiměřeně zesílené ochrany spotřebitele soud v neprospěch žalobkyně sám stanoví splátky či rozhodne, že zatím žalovaný vůbec dluh není schopen splatit. Žalobkyně přitom prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 8. 2022, tato výzva byla žalovanému odeslána téhož dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j.  -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 24. 8. 2022. Od této chvíle běžela ve smyslu , , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k  , (Hulmák, M. a kol.: V. Závazkové právo. Obecná část ( –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že se mu jeví jako přiměřená lhůta pro plnění 7 pracovních dnů a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 2. 9. 2022. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 3. 9. 2022 podle , , do prodlení a žalobkyně by měla právo i na úrok z prodlení z této části právě od tohoto data. Nicméně žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od data pozdějšího, tj. ode dne 4. 10. 2022, pročež soud při vázanosti rozsahem podané žaloby přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení až ode dne 4. 10. 2022 s tím, že v žalobě požadovaná výše úroku 15 % odpovídá zákonné výši úroku z prodlení ve smyslu vládního k prvnímu dni prodlení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. věta před středníkem , když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 40 000 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 145 359 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni právní moci rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.