Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 302/2019-137

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 37 685,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 685,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 888,50 Kč od 27. 6. 2018 do 2. 11. 2018, úrokem ve výši 19,04 % ročně z částky 35 000 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26,67 Kč od 27. 6. 2018 do 2. 11. 2018 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 686 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 685,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 888,50 Kč od 27. 6. 2018 do 2. 11. 2018, úrokem ve výši 19,04 % ročně z částky 35 000 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26,67 Kč od 27. 6. 2018 do 2. 11. 2018 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 000 Kč od 3. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 686 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Původní žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se žalobou podanou dne 22. 7. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 685,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 27. 6. 2018 Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému dne 4. 7. 2018 peněžní prostředky do výše 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu se smluvní úrokem ve výši 19,04 % ročně, a to v 72 splátkách po 819 Kč měsíčně, splatných vždy k 19. dni v měsíci, počínaje 19. 8. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování úvěrů společnosti právnická osoba platné a účinné od 25. 5. 2018, které žalovaný rovněž podepsal. Žalovaný však nedodržel podmínky smlouvy, když úvěr nesplácel řádně a včas a to ani přes opakované upomínky ze strany původní žalobkyně. Tato proto od předmětné smlouvy odstoupila a zesplatnila pohledávku za žalovaným, současně jej vyzvala dopisem ze dne 2. 11. 2018 k okamžité úhradě zbývající jistiny ve výši 35 000 Kč, smluvního úroku ve výši 1 888,50 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 26,67 Kč a poplatků dle sazebníku za upomínky k úhradě a zesplatnění pohledávky v celkové výši 2 685,76 Kč. Žalovaný však ani po zesplatnění pohledávky na tuto ničeho neuhradil. K výzvě soudu, jakým způsobem původní žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, původní žalobkyně doplnila v podání ze dne 29. 10. 2019, že si vyžádal pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtu žalovaného, prolustrovala jej v rejstřících, vyžádala si dokumentaci k dalším pohledávkám žalovaného, a takto sdělené informace pečlivě zvážila, vytvořila finanční situaci žalovaného, na jejímž základě úvěr poskytla.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2020, č.j. -108, které nabylo právní moci 2. 11. 2022, soud připustil, aby do řízení vstoupila jako nabyvatelka práva na místo původní žalobkyně podle , 2 , (dále jen ), právnická osoba, když smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 9. 2019 mezi původní a navou žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena na novou žalobkyni a tato se vstupem do řízení souhlasila.

3. V důsledku insolvenčního řízení žalovaného, zahájeného po podání žaloby, byli usnesením zdejšího soudu ze dne 9. 1. 2020, č.j. -111, účastníci informováni o přerušení předmětného řízení, usnesením tohoto soudu ze dne 8. 9. 2022, č.j. -122, bylo oznámeno pokračování v předmětném řízení, když insolvenční řízení bylo usnesením název soudu ze dne 13. 6. 2022, č.j. insolvenční spisová značka, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2022, zastaveno.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 31. 10. 2019 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 18. 11. 2019 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

6. Z předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Zy označené jako Smlouva o konsolidaci číslo ze dne 27. 6. 2018, Všeobecnými obchodními podmínkami a Sazebníkem poplatků původní žalobkyně, jako nedílné součásti této smlouvy, Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, Souhlasem žalovaného se zpracováním osobních údajů ze dne 27. 6. 2018, jakož i výpisy z účtu původní žalobkyně č. číslo číslo číslo číslo číslo číslo vedeného u právnická osoba ze dne 4. 7. 2018 má soud v řízení předně za prokázáno, že mezi původní žalobkyní a žalovaným byla uzavřená dohoda, na základě které se původní žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše 35 000 Kč, které měly sloužit výlučně ke splacení dluhu žalovaného specifikovaných v přiloženém seznamu závazků ke konsolidaci (částka ve výši 27 000 Kč na účet číslo bankovní účet, vedený u právnická osoba variabilní symbol, a částka ve výši 8 000 Kč na účet číslo bankovní účet, vedený u právnická osoba, variabilní symbol); žalovaný se naopak zavázal předmětné peněžní prostředky splatit v celkem 72 měsíčních splátkách po 819 Kč, splatných vždy ke každému 19 dni kalendářního měsíce na účet původní žalobkyně č. bankovní účet, počínaje dnem 19. 8. 2018 s tím, že společně s jistinou žalovaný uhradí i sjednané úroky za půjčení peněžních prostředků ve výši 19,04 % ročně, kdy při nesplacení kterýchkoli dvou splatných splátek úvěru řádně a včas měla původní žalobkyně právo od smlouvy odstoupit a úvěr k tomuto dni zesplatnit; roční procentní sazba nákladů na úvěr byla určena 20,22 %. Banka přitom svoji povinnost splnila a dne 4. 7. 2018 poukázala na účet č. bankovní účet pod variabilní symbol částku 27 000 Kč a pod variabilní symbol částku 8 000 Kč. V řízení pak nebylo sporu o tom, že žalovaný řádně a včas svoje závazky vůči původní žalobkyni neplnil a bance neuhradil ničeho.

7. Jak dále vyplývá ze Zprávy k úvěru ze dne 27. 6. 2018, z částečného výpisu z účtu žalovaného číslo bankovní účet, vedeného u právnická osoba za období od 3. 4. 2018 do 25. 8. 2018, ze Smlouvy o nájmu bytu, ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba dne 3. 5. 2018, z pracovní smlouvy žalovaného včetně dodatku ze dne 1. 4. 2017, z výplatní pásky žalovaného za květen 2018, jakož i z Výpisu z nebankovního registru klientských informací, při sjednávání úvěrové smlouvy původní žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž zjistila a současně i ověřila, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou s průměrným příjmem ve výši cca 18 000 Kč, bydlí v nájmu v bytě o velikosti 1 + kk společně s další dospělou osobou, přičemž za užívání tohoto bytu hradí obě společně částku 7 050 Kč měsíčně čistého, tj. každý 3 500 Kč, přičemž měl další dva existující nebankovní úvěry v zůstatkových výších 34 471 Kč (měsíční splátka ve výši 1 916 Kč) a 7 672 Kč (měsíční splátka ve výši 1 096 Kč).

8.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2019, včetně seznamu postupovaných pohledávek je v řízení prokázáno, že původní žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na současnou žalobkyni za sjednanou úplatu.

9. Upomínkami ze dne 2. 9. 2018 a 12. 9. 2018, jakož i dopisem ze dne 2. 11. 2018 a kopií podacího archu ze dne 5. 11. 2018 je pak dále prokázáno, že původní žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné splátky úvěru s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru; následně dopisem ze dne 2. 11. 2018 oznámila žalovanému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě celkové částky ve výši 39 600,93 Kč.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2019 a kopií podacího archu ze dne 23. 5. 2019 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce původní žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky z výše uvedené smlouvy s tím, že žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se původní žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy.

11. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé.

12. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o konsolidaci číslo ze dne 27. 6. 2018 se původní žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 4. 7. 2018 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 35 000 Kč, které byly žalované mu vyplaceny na jeho bankovní účet, naopak žalovaný se zavázal vrátit bance tuto částku společně se sjednanými úroky ve výši 19,04 % ročně v celkem 72 měsíčních splátkách po 819 Kč, splatných vždy ke každému 19 dni kalendářního měsíce; roční procentní sazba nákladů na úvěr byla určena na 20,22 %; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom původní žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet výpisem z běžného účtu žalovaného, nájemní a pracovní smlouvou žalovaného, jeho výplatními páskami, smlouvou o dalším úvěru žalovaného, nahlédnutím do nebankovního registru klientských informací, přičemž ověřila, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou s průměrným příjmem ve výši cca 18 000 Kč, bydlí v nájmu v bytě o velikosti 1 + kk společně s další dospělou osobou, přičemž za užívání tohoto bytu hradí obě společně částku 7 050 Kč měsíčně čistého, tj. každý 3 500 Kč, přičemž měl další dva existující nebankovní úvěry v zůstatkových výších 34 471 Kč (měsíční splátka ve výši 1 916 Kč) a 7 672 Kč (měsíční splátka ve výši 1 096 Kč). Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně a bance neuhradil ničeho.

13. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 35 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval v tomto svém rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má týkat toliko některých pochybných právních subjektů poskytujících úvěr. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Jak dále konstatoval Krajský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. ,„ ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně vycházela z podložených informací od žalovaného, kdy při uzavírání smlouvy měla k dispozici doklady jak o jeho skutečných příjmech, tak o jeho výdajích za bydlení, a tedy že v daném případě bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet daný úvěr dostatečné a vyhovující shora uvedené právní úpravě. Vzhledem pak dále k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí této finanční služby vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. 810 až 1 867 , , a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu , , jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděl, jaké jsou ceny za poskytnutí úvěru v určité výši, když toto jednoznačně vyplývalo z návrhu smlouvy o úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou okolnostem daného případu. S ohledem na uvedené proto byla žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověno, tj. nejen co do jistiny ve výši 35 000 Kč, ale i co do uplatněných poplatků, smluvních úroků a úroku z prodlení z prodlení, když přiznaná výše úroků z prodlení plně odpovídá ust. , , ve spojení s nař. vl. č.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně a původní žalobkyně společnost právnická osoba přitom za řízení uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena z původní žalobkyně na žalobkyni současnou, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována.

18. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

19. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jí plné náhrady řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 22. 7. 2019, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jak původní žalobkyně, tak i současná žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné bankovní činnost, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem nay. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j.  – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

20. Tyto celkové náklady řízení tak činí 3 686 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 508 Kč a částku 2 178 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu v advokátním tarifu (tvořené částkou 1 500 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 500 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tři tyto žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 686 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.