Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 103/2023-49
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 210 676,17 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 166 160 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 44 516,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 30 150,62 Kč, co do úroku 15 % ročně z částky 208 337,17 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 278,54 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 210 676,17 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 34 322 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 166 160 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku. II. Co do částky 44 516,17 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 30 150,62 Kč, co do úroku 15 % ročně z částky 208 337,17 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 278,54 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 210 676,17 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 34 322 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 24. 1. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 210 676,17 Kč s příslušenstvím tj. úrokem a úrokem z prodlení, které částečně kapitalizovala do 23. 1. 2023 a následně požadovala za následující období od 24. 1. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky byla dne 6. 1. 2022 uzavřena úvěrová smlouva č. 1201007406. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy v rámci zjišťování kreditního skóre byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka, přezkoumány informace o věku, vzdělání, zdroji příjmů, rodinném stavu, počtu dětí, způsobu bydlení, rovněž bylo nahlíženo do externích úvěrových registrů. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 1. 2022 úvěr ve výši 212 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně sjednaného úrokového navýšení 29,24 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 6 272 Kč, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru, pojištění, poplatky a úroky. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 40 260 Kč. Protože žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle smlouvy, úvěr ke dni 17. 10. 2022 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný i přes výzvy žalobkyně uhradil po zesplatnění dluhu pouze částku 6 400 Kč. Jednotlivé splátky byly započítány způsobem uvedeným ve splátkovém kalendáři a žalobkyně tak eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 210 676,71 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny 208 337,17 Kč, poplatků za pojištění 1 539 Kč, nákladů na vymáhání 300 Kč a smluvních pokut 500 Kč. Částka 208 337,17 Kč je zcela tvořena částkou, kterou žalovaný čerpal a neuhradil. K částce ve výši 1 539 Kč dospěla žalobkyně součtem neuhrazených poplatků za pojištění dle smlouvy, konkrétně se jedná o pojištění ve výši 3x 513 Kč zahrnuté v 7 – 9. splátce. Částka 300 Kč představuje účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, které byly sjednány v souladu s ustanovením
§ 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Smluvní pokutu 500 Kč žalobkyně požaduje dle smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 6.3. úvěrových podmínek. Příslušenství pohledávky pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 30 150,62 Kč, který byl vyčíslen jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 29,24 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 18. 10. 2022 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tj. do dne 23. 1. 2023 z částky 208 337,17 Kč; dále úrok ve výši 15 % ročně od 24. 1. 2023 do zaplacení z částky 208 337,17 Kč, neboť počínaje 91. dnem prodlení byla sazba obchodního úroku dle § 122 zák. č. 257/2016 Sb. snížena na výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů (tj. z 29,24 % na 15 % ročně). Z důvodu prodlení s úhradou dluhu požaduje žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení, který byl za dobu od 15. dne po zesplatnění úvěru do dne sepisu žalobního návrhu kapitalizován částkou 7 278,54 Kč a dále požadován ve výši 15 % ročně z částky 210 676,17 Kč.
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.
4. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne 9. 5. 2023, ve kterém odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, podle kterého v závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru muže buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nebytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů. Žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre neboli credit scoringu. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje Prostřednictvím výpočtu MLS žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluv nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 25. 5. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
6. Ve věci bylo provedeno dokazování listinami předloženými žalobkyní a to úvěrovou zprávou, potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, výpisem z účtu žalovaného u právnická osoba za období od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021, smlouvou o hotovostním úvěru ze dne 6. 1. 2022, přílohou č. 1 k úvěrové smlouvě
č. 1201007406, úvěrovými podmínkami společnosti právnická osoba – anonymizováno platnými od 15. 11. 2020, informací o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, rámcovou pojistnou smlouvou č. HCCPI 1/2016, výpisem čerpání, splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 17. 10. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2022.
7. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 6. 1. 2022 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 212 000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem OP. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit včetně poplatků a sjednaného úrokového navýšení 29,24 % ročně 96 pravidelnými měsíčními splátkami po 6 272 Kč. Mezi účastníky bylo ve smlouvě dále sjednáno hrazení účelně vynaložených nákladů na vymáhání a pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta. Žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným v žalobě a ve vyjádření ze dne 9. 5. 2023. Podle potvrzení oddělení řízení rizik žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je zaměstnanec, výše jeho příjmu je 21 296 Kč, příjem partnera 20 567 Kč, má vlastní bydlení, žádné děti a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 8 000 Kč, přičemž u této položky žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že správně se má jednat o výdaje na domácnost uvedené žalovaným. Při výpočtu MLS klienta bylo vycházeno z příjmu klienta ze žádosti 21 296 Kč, splátek jiným společnostem 6 618 Kč a životního minima dospělých členů domácnosti 3 550 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti bylo vycházeno z příjmu klienta 21 296 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti 20 567 Kč, normativních výdajů na bydlení 3 968, splátek jiným společnostem 6 618 Kč a životního minima členů domácnosti 6 750 Kč. K prokázání příjmů a výdajů žalovaného byl předložen výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíci prosinec 2021, příjmy a výdaje partnera žalovaného doloženy nebyly. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2021 vedeného u právnická osoba má soud za prokázané, že žalovaný měl příjem od právnická osoba s.r.o. ve výši 21 296 Kč. Z účtu byla dne 15. 12. 2021 uhrazena splátka právnická osoba ve výši 1 298 Kč; dále byly prováděny výběry v hotovosti, platby za benzin, potraviny, elektřinu
a další drobné výdaje (sazka). Konečný zůstatek na účtu k 31. 12. 2021 činil - 214,55 Kč. Z úvěrové zprávy a přílohy č. 1 úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy předchozí závazky ze tří úvěrových smluv a to
u společnosti právnická osoba z úvěru 15 000 Kč se splátkou 1 992 Kč, u společnosti právnická osoba z úvěru ve výši 20 000 Kč se splátkou 1 995 Kč a u společnosti právnická osoba z úvěru ve výši 95 000 Kč se splátkou 6 618 Kč. V období od 28. 7. 2021 do 30. 11. 2021 pak bylo odmítnuto 5 žádostí žalovaného o osobní úvěr v rozmezí od 5 000 Kč do 20 000 Kč. Podle žalobkyně žalovaný na úvěr uhradil 40 260 Kč; výpisem čerpání splátek
a úhrad však bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 6 x splátku 6 272 Kč, 1 x uhradil 1 828 Kč a po zesplatnění úvěru 6 400 Kč tj. celkem částku 45 840 Kč. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdil a neprokazoval, že by na úvěr zaplatil vyšší částku.
8. Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru uzavřené 6. 1. 2022 částku 212 000 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem na samotný obsah smlouvy se nepochybně jedná o smlouvu spotřebitelskou, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než potvrzení oddělní rizik žalobce s úvěrovou zprávou a výpis účtu žalovaného za měsíc prosinec 2021, a to ani za situace, kdy byla soudem vyzvána k jejich předložení a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobkyně vyšla co do příjmů a výdajů žalovaného z výpisu z jeho účtu u právnická osoba za měsíc prosinec 2021 a jím uvedených údajů; pokud se jedná o příjmy a výdaje jeho partnera pak pouze z údajů získaných od žalovaného, které nebyly žádným způsobem doloženy.
12. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalované, kdy navíc uváděná výše příjmu a zároveň uváděný zdroj příjmu, měly vést k ověření těchto údajů. Takovýto závěr rozhodně není v rozporu se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, na který odkazuje žalobkyně a který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobkyně konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek
o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když ohledně jeho příjmu vycházela pouze z údaje za jediný měsíc, který byl doložen výpis z účtu žalovaného. Výdajovou stránkou se pak blíže nezabývala, když nevzala v úvahu, že výdaje žalovaného podle předloženého výpisu přesahují jeho příjmy (viz záporný zůstatek účtu) a to navíc za situace, kdy výdaje žalovaného v daném měsíci ani nezahrnovaly splátky na předchozí úvěry v celkové výši 6 618 Kč, o kterých byla žalobkyně informována, zatímco zahrnovaly splátku úvěru u právnická osoba, kterou žalobkyně ve výdajích žalovaného neregistrovala. Žalobkyně pak vůbec neprověřovala příjmy a výdaje partnera žalovaného případně dalších osob žijících ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Žalobkyně tak přes poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neunesla v otázce prověření úvěruschopnosti žalovaného důkazní břemeno.
13. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 6. 1. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná
a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
14. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 212 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 212 000 Kč bylo zaplaceno 45 840 Kč, jak bylo prokázáno výpisem čerpání a úhrad. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho možnosti, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal
a jaká byla původně sjednaná doba splatnosti. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 166 160 Kč (212 000 Kč – 45 840 Kč) ve výše uvedené lhůtě.
15. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto co do částky 44 516,17 Kč (žalovaná částka 210 676,17 Kč – nesplacená částka úvěru 166 160 Kč), co do kapitalizovaného úroku ve výši 30 150,62 Kč, co do úroku 15 % ročně z částky 208 337,17 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 278,54 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 210 676,17 Kč od 24. 1. 2023 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
16. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 166 160 Kč (79 % ze žalované částky), neúspěšná byla co do částky 44 516,17 Kč (21% ze žalované částky). Tzv. čistý úspěch žalobkyně tak činí 58 % (79 - 21 %). Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. , proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 8 428 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ve výši 41 941,03 Kč, z toho 36 720 Kč za 4 úkony právní pomoci po 9 180 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní upomínky, sepis návrhu, účast na jednání), 1 200 Kč za 4x režijní paušál k těmto úkonům po 300 Kč, 1 400 Kč za náhradu za ztrátu času na cestě k jednání za 14 půlhod. po 100 Kč a 2 621,03 Kč za cestovné k jednání z Brna do Trutnova a zpět celkem za 374 km při použití osobního automobilu Ford Focus s průměrnou spotřebou 4,1 litrů nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 44,10 Kč za litr a základní sazbě 5,20 Kč za kilometr. Dále žalobkyni náleží 21% DPH z nákladů právního zastoupení 8 807,62 Kč. Žalobkyně tak na nákladech řízení vynaložila celkem 59 176,65 Kč a s ohledem na 58 % úspěch ve věci ji náleží právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34 322 Kč.
17. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.