Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 215/2020-122

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Sperkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o vydání věci

takto:

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni vozidlo značka automobilu, model anonymizováno, registrační značka, VIN kód včetně všech jeho součástí a příslušenství, a to v sídle žalobkyně na adrese ulice a číslo číslo obec, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek 1 000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni vozidlo [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] včetně všech jeho součástí a příslušenství, a to v sídle žalobkyně na adrese [ulice a číslo] [číslo] [obec], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek 1 000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne datum domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalovanému uloženo vydat jí vozidlo značka automobilu anonymizováno registrační značka, VIN kód (dále jen„ vozidlo“). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný má dané vozidlo neoprávněně v držení a odmítá je žalobkyni vydat, a to ačkoli je žalobkyně vlastníkem daného vozidla a žalovaného k vydání opakovaně vyzvala.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že vozidlo je de facto jeho, když veškeré záležitosti s jeho výběrem, objednáním, převzetím, užíváním i jeho úhradou zajišťoval právě on, i když ne ve všech případech na základě plné moci. Vozidlo bylo pořízeno pro něj a fakt, že oficiálně nabyla vozidlo žalující společnost je pouze v důsledku snahy jeho matky, jednatelky žalobkyně, optimalizovat daňové povinnosti. V průběhu pořizování vozidla došlo k podpisu smlouvy o výpůjčce, na základě které je oprávněn předmětný vůz užívat. Danou smlouvu ke dni sepisu jeho vyjádření nikdo nevypověděl a žalovaný měl tedy za to, že není žádný důvod, aby vozidlo vydal, když vozidlo řádně užívá, a nad rámec smlouvy hradí pohonné hmoty a opravy. Návrh žalobkyně a její chování označil jako šikanózní se snahou jej poškodit. Uvedená smlouva byla podepsána datum, u jejího podpisu byl otec žalovaného. Že by obdržel výzvu k vydání vozidla, žalovaný odmítl.

3. Během ústního jednání dne datum byl jako svědek vyslechnut celé jméno žalovaného, bývalý manžel jednatelky žalobkyně a otec žalovaného. Svědek sám vede se žalobkyní spor o vypořádání společného jmění manželů. Jednání jeho bývalé manželky vůči rodině v poslední době označil slovem„ katastrofa“. K věci uvedl, že v době pořízení vozidla se domluvili, že si žalovaný koupí automobil, aby se to zjednodušilo, tak že si ho pořídí na žalobkyni. Před tím, než pro vozidlo odjížděli, podepisovali nějaké papíry ohledně plné moci a dále nějaké papíry ohledně toho, aby vozidlo nebylo vázané na žalobkyni. Co bylo obsahem, nevěděl. Smlouvu viděl, ale nečetl, byli fungující rodina, neměl důvod ji číst. Podepisovali to v kuchyni, než pro vozidlo odjížděli asi ve 4 hodiny ráno. Vozidlo bylo žalovaného, pořizovalo se pro něj, jezdil s ním a splácel jej matce v hotovosti, kolik splatil, svědek nevěděl. Vozidlo se kupovalo na leasing, ale s sebou vezli také nějaké peníze na akontaci, ty peníze s sebou přivezl žalovaný z domova, asi byly jeho. Vozidlo se asi kupovalo na žalobkyni, ale to nevěděl jistě.

4. Během ústního jednání dne datum byl vyslechnut svědek jméno příjmení, který uvedl, že si přesné okolnosti pořízení vozidla nepamatuje. V době pořízení vozidla byl zaměstnancem žalobkyně a náplní jeho práce bylo mimo jiné zadávat platby, kdy předmětné vozidlo platil z účtu žalobkyně, částečně bylo pořízeno na úvěr. Část platil předem na akontaci, potom nastavil trvalé platby jako splátku úvěru. Že by na něj někomu vydával peníze v hotovosti, nebo že by se na jeho úhradě podílel někdo další, než žalobkyně, si neuvědomoval. Stejně tak nevěděl, že by ohledně užívání vozidla byla uzavřena jakákoli smlouva, vozidlo užíval žalovaný.

5. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

6. Z kopie duplikátu Technického průkazu bylo zjištěno, že zapsaným majitelem vozidla značka automobilu anonymizováno registrační značka, VIN kód je společnost právnická osoba, jakožto provozovatel je zapsaná žalobkyně.

7. Soud měl dále k dispozici fotodokumentaci předmětného vozidla, kdy účastníci shodně uvedli, že toto je na nich zaparkováno u nemovitosti žalovaného.

8. Oznámením o řádném ukončení leasingu ze dne datum bylo žalobkyni sděleno, že smlouva o úvěru na předmětní vozidlo byla finančně vypořádána a žalobkyně byla vyzvána k provedení změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel do 30 dnů po datu řádného ukončení ZS.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k vydání neoprávněně užívaného vozidla do 24 hodin. Dopisem ze dne datum žalobkyně informovala žalovaného o tom, že předmětná výzva mu byla dne datum vhozena osobně do poštovní schránky a současně mu tuto výzvu znovu zaslala, a to spolu s tímto dopisem. Kdy odeslání je patrné z podacího lístku ze dne datum a z výpisu sledování zásilek České pošty je potom patrné dodání zásilky dne datum. Dále měl soud k dispozici kopii protokolu o předání vozidla, kterou žalobkyně přiložila k výzvě k předání vozidla, ze které soud neučinil žádné skutkové zjištění, když se jednalo pouze o dokument vypracovaný žalobkyní, ke kterému žalovaný nepřistoupil.

10. Žalovaný soudu k důkazu předložil vidimovanou kopii smlouvy ze dne datum (dále jen„ smlouva“) uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem dané smlouvy byla výpůjčka vozidla, a to na dobu určitou do okamžiku převodu vlastnického práva ze společnosti (žalobkyně) na uživatele (žalovaného). Součástí této smlouvy byla i smlouva o budoucí kupní smlouvě vozidla ve prospěch žalovaného. Žalobkyně uzavření dané smlouvy popřela a požadovala předložení jejího originálu, a to za účelem znaleckého zkoumání jejího podpisu na smlouvě, kdy žalovaný originál smlouvy k výzvě soudu nepředložil, když uvedl, že mu jej někdo odcizil z vozidla.

11. Žalovaný v řízení opakovaně poukazoval na další řízení, zejména trestní, kdy soud k důkazu provedl záznam Policie o uložení věci číslo jednací a úřední záznam o podání vysvětlení pana příjmení jméno číslo ze dne datum, kdy však z těchto neučinil žádná pro projednávanou věc podstatná skutková zjištění. Je nepochybné, že mezi žalovaným a jeho matkou, jednatelkou žalobkyně, jsou vedena další řízení, nicméně pro platnost smlouvy o zápůjčce, tedy pro zjištění, zda má žalovaný právní titul k užívání vozidla, je tato skutečnost zcela bez významu. Vztahy mezi účastníky, resp. mezi žalovaným a jeho matkou – jednatelkou žalobkyně, jsou vypjaté, což je z vystupování účastníků zjevné, nicméně povaha vztahů mezi účastníky nejsou předmětem sporu, když ve sporném řízení mezi sebou zpravidla vystupují účastníci, jejichž vztahy jsou narušeny.

12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vozidlo je ve vlastnictví žalobkyně, která jeho pořízení financovala prostřednictvím úvěru. Sporu nebylo ani tom, že žalovaný vozidlo užívá, resp. má v držení. Sporným bylo to, zda má žalovaný právní titul k užívání vozidla, když žalovaný tvrdil, že tímto titulem je smlouva, jejíž úředně ověřenou kopii soudu předložil, přičemž žalobkyně uzavření dané smlouvy zpochybnila.

13. Po právní stránce soud věc posuzoval podle , (dále jen„ “).

14. Podle , kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

15. Podle vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

16. Podle smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

17. Podle je na každém, kdo se dovolává soukromé y, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá použita proti osobě, která u zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost y byla uznána.

18. Předmětem řízení bylo vydání vozidla včetně jeho součástí a příslušenství. Mezi účastníky nebylo sporu o to, že oficiálním vlastníkem vozidla je žalobkyně, ani to, že vozidlo užívá, resp. má v držení žalovaný, proto se soud pro rozhodnutí ve věci zaměřil zejména na pravost a správnost právního titulu k užívání vozidla, který žalovaný tvrdil, a žalobkyně jej popírala.

19. Žalovaný tvrdil, že mu svědčí právní titul pro užívání vozidla, a za účelem prokázání svých tvrzení k důkazu předložil vidimovanou kopii smlouvy o výpůjčce ze dne datum, jejíž součástí byla smlouva o smlouvě budoucí kupní ve prospěch žalovaného, jakožto kupujícího. Soud v řízení žalovaného vyzval k předložení originálu smlouvy, když žalobkyně podpis takové smlouvy odmítla a uvedla, že v případě předložení originálu smlouvy, by navrhla znalecké zkoumání podpisu jednatelky žalobkyně. Žalovaný však k výzvě soudu k předložení originálu smlouvy uvedl, že smlouvu mu někdo odcizil z vozidla, zjistil to den před ústním jednáním, na kterém měl smlouvu soudu předložit.

20. Žalovaný byl soudem opakovaně vyzván ve smyslu a odst. 3 (během ústního jednání dne datum a datum) aby doplnil a svá tvrzení v souvislosti s uzavřením smlouvy o výpůjčce, konkrétně ohledně toho, kdy, s kým a za jakých okolností a jakým způsobem byla smlouva o výpůjčce uzavřena. Současně byl poučen o případných následcích nevyhovění těmto výzvám. Žalovaný v reakci na výzvu ze dne datum uvedl, že smlouva o výpůjčce byla podepsána těsně před tím, než se podepsala smlouva o úvěru, a to dne datum, byl u toho jeho otec, v době podpisu smlouvy měli s matkou dobré vztahy. Ohledně financování nákupu vozidla žalovaný uvedl pouze ve svém písemném podání ze dne datum, že zajišťoval veškeré záležitosti s jeho úhradou, nicméně takové tvrzení a priori neznamená, že jeho nákup financoval z vlastních zdrojů. S tvrzením, že žalovaný na úhradu nákupu použil své vlastní zdroje, přišel pouze svědek celé jméno žalovaného, který uvedl, že žalovaný s sebou při vyzvednutí vozidla vezl nějaké, asi své peníze, pravděpodobně na úhradu akontace, nicméně nic bližšího nevěděl. V rozporu s tímto tvrzením vypovídal naopak svědek příjmení, který uvedl, že akontaci platil z účtu žalobkyně on. Svědek celé jméno žalovaného dále uvedl, že manželka a syn podepisovali před odjezdem pro vozidlo nějaké papíry, ale nic bližšího k těmto nevěděl, žádnou smlouvu nečetl. V tomto ohledu tak nelze uzavřít, že svědek povědomím o tom, že spolu žalovaný a jednatelka žalobkyně podepisovali nějaké papíry, potvrdil uzavření smlouvy o výpůjčce. Pokud žalovaný vozidlo u prodejce za žalobkyni jako zmocněná osoba vyzvedával, bylo k tomu zcela jistě za potřebí množství dokumentů, a pokud svědek nevěnoval jejich podpisu pozornost, domnívá se soud, že jeho tvrzení, že byla podepsána právě smlouva, o jejímž obsahu vlastně nic nevěděl, ale zcela jistě byla ve prospěch žalovaného, je pouze tvrzení účelové. Nelze odhlédnout od toho, že vztahy svědka a jednatelky žalobkyně jsou rovněž vyostřené, když sám svědek s touto vede řízení o vypořádání společného jmění manželů a označil vztahy mezi nimi jako katastrofální, a soud tedy i s ohledem na tuto skutečnost, neshledal výpověď svědka ohledně toho, že byla uzavřena smlouva o výpůjčce, jako věrohodnou. K financování vozidla dále vypovídal svědek jméno příjmení, který uvedl, že platby spojené s nákupem vozidla zařizoval on, pro žalobkyni v rozhodné době pracoval, a o tom, že by ohledně užívání vozila, byla uzavřena jakákoli smlouva se žalovaným, nevěděl. Svědek z účtu žalobkyně platil akontaci a následně nastavil trvalé splátky úvěru. Z jeho výpovědi soud zjistil, že akontace byla placena žalobkyní, nicméně jinak z ní soud neučinil žádná další zásadní skutková zjištění, když svědek rovněž uvedl, že s ohledem na časový odstup (10 let) si příliš nepamatuje.

21. V souvislosti s danou smlouvou soud tedy poukazuje na skutečnost, že žalovaný dostatečně věrohodně neobjasnil okolnosti jejího uzavření. Pouhé uvedení toho, že smlouva byla uzavřena dne datum za přítomnosti jeho otce, soud považuje jako nedostatečné tvrzení a má o uzavření předmětné smlouvy pochybnost. Žalovaný byl soudem vyzván k předložení originálu smlouvy, kdy výzvě soudu nevyhověl, přičemž uvedl, že smlouva mu byla odcizena z vozidla, když to zjistil den před ústním jednáním, kde měl tento originál předložit. Soud uvedené tvrzení žalovaného považuje za účelové, stejně tak jako samotné předložení vidimované kopie smlouvy, kdy soudu není jasné, proč žalovaný soudu rovnou nepředložil originál smlouvy. Je otázkou, proč si žalovaný pořídil takovou kopii, ta mu byla k dispozici, tu předložil soudu a originál vozil ve vozidle. Pokud se jednalo o tak významný dokument, že žalovaný potřeboval jeho vidimovanou kopii, pozastavuje se soud na tím, proč jeho originál neuložil na bezpečnějším místě, než je vozidlo a v tomto nevozil právě jmenovanou kopii. Nad to je na místě uvést, že je právě na žalovaném, aby prokázal její pravost a správnost, když tuto povinnost mu ukládá hmotněprávní předpis. Žalovaný po zpochybnění tvrzení žalobkyně, že předmětnou smlouvu neuzavřela, ani nenavrhl důkazy k prokázání její pravosti a správnosti, ačkoli byl soudem opakovaně k označení důkazů ohledně uzavření smlouvy vyzýván. Byla to naopak žalobkyně, která uvedla, že pro případ předložení originálu smlouvy by navrhla vypracování znaleckého posudku za účelem ověření pravosti vlastnoručního podpisu jednatelky žalobkyně, nicméně s ohledem na to, že žalovaný uvedl, že předmětný originál smlouvy nemá, byl mu odcizen, nemohla být tedy pravost dané y a vlastnoručního podpisu jednatelky žalobkyně zkoumána a žalovaný tak tuto neprokázal, a to ani dalšími důkazy, které byly v řízení provedeny.

22. S ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky nebylo sporu, a bylo zároveň prokázáno provedenými důkazy, že žalobkyně je vlastníkem vozidla a žalovaný jej užívá, resp. má v držení (když žalovaný během posledního ústního jednání ve věci dne datum uvedl, že od eskalace tohoto sporu vozidlo prakticky neužívá a za účelem toho si nechal vypracovat znalecký posudek na stav vozidla, který předloží v řízení o vydání bezdůvodného obohacení), a to proti vůli žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný nemá žádný právní důvod pro užívání vozidla se žalovanému nepodařilo vyvrátit, když předložení vidimované kopie smlouvy o výpůjčce ze dne datum soud považuje za účelové, když má za to, že nebylo v zájmu žalovaného požadovaný originál předložit a podpis jednatelky žalobkyně na něm znalecky zkoumat. Výpověď celé jméno žalovaného, kterou soud shledal ohledně okolností uzavření smlouvy jako nevěrohodnou, je na místě uvést, že nemohla na věci nic zásadního změnit, protože i kdyby soud dané výpovědi věřil, svědek uvedl pouze to, že se podepsala nějaká smlouva, kdy její přesný obsah neznal a tedy ani z jeho výpovědi by nebylo možno bez pochyby učinit závěr o tom, že žalovaný a jednatelka žalobkyně podepisovali právě předmětnou smlouvu o výpůjčce, jejíž vidimovaná kopie byla předložena v tomto řízení. Žalobě tedy bylo výrokem I. v plném rozsahu vyhověno, kdy soud žalovanému uložil žalobkyni vozidlo, a to včetně veškerých součástí a příslušenství, vydat.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 12 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle , a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v  (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast na jednání soudu dne datum, datum a datum) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle . Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle

24. Žalobkyně je dále povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek 1 000 Kč, a to podle Pol. 5 Sazebníku SOP, když návrhu na vydání předběžného opatření nebylo vyhověno a tento poplatek nebyl doposud soudu zaplacen. Soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření nelze považovat za účelně vynaložený náklad, proto je soud nezahrnul do náhrady nákladů řízení.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.