Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 C 114/2021-59

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15 633,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 500 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 133,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 11 331,74 Kč od 25. 7. 2019 do 31. 3. 2020, ve výši 8 % ročně z částky 2 831,74 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 500 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 133,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 11 331,74 Kč od 25. 7. 2019 do 31. 3. 2020, ve výši 8 % ročně z částky 2 831,74 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala zaplacení částky 15 633,06 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO) žalovanému úvěr ve výši 8 500 Kč, přičemž žalovaný se jej zavázal vrátit jednou splátkou ve výši 10 033,24 Kč ve lhůtě 28 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 8 500 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 831,74 Kč, poplatky za upomínky ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 001,32 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán na adresu trvalého pobytu.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvy o úvěru číslo na základě níž byla žalovanému odeslána na jeho účet bezhotovostně částka 8 500 Kč (doklad o bezhotovostní platbě na účet bankovní účet). Ze sdělení banky žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl majitel a jedinou osobou s dispozičními právy k účtu bankovní účet (sdělení právnická osoba, č. l. 34). Žalovaný se zavázal vrátit úvěr jednou splátkou ve výši 10 033,24 Kč ve lhůtě 28 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného. V případě prodlení měl hradit částku 11 331,74 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + úvěrové podmínky + kopie OP žalovaného, č. l. 23).

6. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovaným. Čistý příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč právní předchůdkyně zjistila z potvrzení zaměstnavatele (potvrzení o výši příjmu žalovaného, č. l. 24). Ohledně výdajů vyšla právní předchůdkyně z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu. Výdaje tak stanovila na částku 12 500 Kč.

7. Žalovaný dlužnou částku nevrátil řádně a včas, přestože byl k jejímu vrácení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vyzván (upomínka 1 ze dne 31. 7. 2019 + upomínka 2 ze dne 10. 8. 2019). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena nejdříve na právnická osoba anonymizováno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum). Poté byla z uvedené společnosti pohledávka postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum vč. přílohy). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (předžalobní upomínka ze dne 23. 3. 2020 vč. dokladu o odeslání, č. l. 22).

8. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( , ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( , o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

9. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem 25 000 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, tak bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně vycházeno z částek životního a existenčního minima. Jakékoliv reálné výdaje žalovaného nebyly vůbec zkoumány ani prověřovány. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěryschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle a 3 při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle , nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).

11. V souladu s  , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neprověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně se měla zabývat zjištěním ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu dosahuje přebytku, či je zjednodušeně řečeno stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdkyně žalobkyně reálné výdaje žalovaného nezkoumala.

13. Pokud tedy byla následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( , , dále jen „o. z.“, ve spojení s  , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ).

14. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 o. z.), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

15. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. V daném případě byl poskytnut úvěr 8 500 Kč a zaplaceno bylo 0 Kč. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 8 500 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 8 500 Kč, což je částka, kterou musí žalovaná žalobkyni (jako věřiteli po postoupení pohledávky) jako ochuzené vydat. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 26. 3. 2020. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. § 573 o. z.), tj. dne 31. 3. 2020 nastala splatnost částky 8 500 Kč a od následujícího dne, tj. od 1. 4. 2020, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky ve smyslu o. z. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 500 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši ( o. z. ve spojení s  ) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní ( o. s. ř).

16. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, poplatky, ani smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Ve zbývající části 7 133,06 Kč tedy soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl. Zamítnutí žaloby se týkalo části požadovaných úroků z prodlení z částky 11 331,74 Kč, jelikož prodlení nastalo později, než nárokovala žalobkyně.

17. Vzhledem k tomu, že úspěch účastníků řízení byl v zásadě shodný, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).