Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 84/2022-39

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 35 358 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 35 358 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 661,94 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 661,94 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaným zákonných úrokem z prodlení ve výši 670,34 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 35 358 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 661,94 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 661,94 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonných úrokem z prodlení ve výši 670,34 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 35 358 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba smlouvu název produktu název produktu v hotovosti číslo. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost splácet poskytnutou zápůjčku ze strany právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále prověřila úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že příjem žalované vyplývá ze zaměstnání na pozici pokladní u společnosti právnická osoba, a to ve výši 7 872 Kč, což bylo ověřeno z potvrzení o příjmu ze dne datum. Žalovaná byla v uvedené společnosti zaměstnána od datum do datum. Dále bylo žalovanou při uzavírání smlouvy sděleno, že další čisté příjmy domácnosti jsou 7 000 Kč. Výdaje pak právní předchůdkyně žalobkyně odhadla u žalované částkou ve výši 6 000 Kč a z tohoto pak právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna předmětnou zápůjčku splácet v týdenních splátkách výši 715 Kč. Na základě smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 23 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve smlouvě zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 19 858 Kč. Poplatek byl ve Smlouvě vypočten jako součet úroku; zápůjční úroková sazba ve výši 29 % p.a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, částka za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit (jistina zápůjčky + poplatek) činila 42 858 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku zaplatit v hotovosti v 60týdenních splátkách, přičemž výše každé splátky činila 715 Kč. Žalovaná následně na pohledávku uhradila celkem částku ve výši 23 000 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. V důsledku prodlení žalované s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty, přičemž je po žalované požadována pouze ve výši 11 500 Kč; dále je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 670,34 Kč, který vznikl z důvodu prodlení žalované s hrazením jednotlivých splátek. Dále žalobkyně požaduje po žalované úhradu sankčních poplatků ve výši 4 000 Kč. Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. K tomuto dni byla pohledávka kapitalizována na částku ve výši 36 028,34 Kč, která je složena z jistiny 11 661,94 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 196,06 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 670,34 Kč a sankčních poplatků ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně za žalovanou ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z výše specifikované částky ve výši 35 358 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 670,34 Kč, smluvním úrokem ve výši 29 % p.a. z jistiny 11 661,94 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z jistiny 11 661,94 Kč ode dne datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování a z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o zápůjčce včetně standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne datum, zákaznická karta ke smlouvě číslo výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne datum, výstup z centrální evidence exekucí, předžalobní upomínka, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu s produktovým názvem názrv produktu anonymizováno v hotovosti, dle které právnická osoba poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok a administrativní poplatky v celkové výši 19 858 Kč, v 60 týdenních splátkách po 715 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce rok zaměstnancem – pokladní, a měla dosahovat čistého příjmu 7 872 Kč (prokazováno potvrzení o příjmu ze dne datum, které byly předloženy jméno příjmení jako vázané zástupkyni právní předchůdkyně žalobkyně, která vyplňovala s žalovanou zákaznickou kartu a ověřovala její příjmy). Navíc žalovaná uvedla další čisté příjmy domácnosti jsou 7 000 Kč. Celkové odhadované měsíční výdaje žalované měly činit v roce rok celkem 6 000 Kč za běžné měsíční výdaje, avšak tyto výdaje byly určeny jen odhadem a nebyly ničím dokladovány. Dále jsou zde uváděny externí splátky zápůjček žalované ve výši 1 000 Kč. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má být uhrazena do 10 dnů od doručení tohoto dopisu.

4. Soud provedl výše uvedené důkazy navrhované žalobkyní (když žalovaná zůstala procesně nečinná), provedení dalších důkazů v řízení nevyšlo najevo, neboť označený důkazní návrh nemohl sloužit k objasnění projednávané věci, a to navrhovaný výslech svědkyně jméno příjmení, jako osoby vázáné právního předchůdce žalobkyně, ke skutečnostem týkající se vyplnění zákaznické karty, když tyto údaje nebyly v řízení nikým rozporovány. Navíc by důkaz sloužil pouze k ověření tvrzení žalobkyně o tom, jaké údaje byly do zákaznické karty napsány. Jenže samotné objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neověřené listinami (doklady), k prokázání úvěruschopnosti nestačí. Tento důkazní návrh se soudu zdál nadbytečný, a proto soud tento důkazní návrh zamítl.

5. Z těchto skutkových zjištění soud učinil následující skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu s produktovým názvem název produktu anonymizováno v hotovosti, dle které právnická osoba poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok a administrativní poplatky v celkové výši 19 858 Kč, v 60 týdenních splátkách po 715 Kč, počínaje dnem uzavření smlouvy. Pokud počítáme průměrně 4 týdny za měsíc, jedná se tedy o částku 2860 Kč. Navíc žalovaná uvedla další čisté příjmy domácnosti jsou 7 000 Kč, které nebyly ničím podloženy ani konkretizováno o čí příjmy přesně jde. Celkové odhadované měsíční výdaje žalované měly činit v roce rok celkem 6 000 Kč za běžné měsíční výdaje, avšak tyto výdaje byly určeny jen odhadem a nebyly ničím dokladovány. Částka 6 000 Kč deklarovaná žalovanou, nemůže jakkoli postačovat k úhradám za běžné životní náklady (jídlo, hygiena, oblečení, obuv, telefon, internet, doprava do zaměstnání, zájmy, včetně nákladů na bydlení – nájem, energie, atd.). Tyto výdaje jsou značně podceněny, což je vedeno snahou zvýšit tzv. disponibilní část příjmů žalované k použití splátkování zápůjčky. Částka výdajů ve výši 6 000 Kč je zcela mimo realitu běžného života v roce rok. Žalovaná má navíc 2 vyživovací povinnosti. Pokud k tvrzeným výdajům žalované ve výši 6 000 Kč připočteme částku 2 860 Kč, která činí zhruba měsíční splátku dluhu, a částku 1 000 Kč jako splátky dalších dluhů, dostaneme částku výdajů 9 860 Kč, což je částka o mnoho vyšší než žalobkyní doložený příjem ve výši 7 872 Kč (když u dalšího žalovanou uvedeného příjmu domácnosti není nijak jasné, o co se přesně jedná a jestli s tímto příjmem může žalovaná disponovat). Zjištěný skutkový stav, (na rozdíl tvrzení od žalobkyně) nevychází z toho, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, když neověřila řádně příjmovou ani výdajovou stránku žalované. Při posuzování vycházela z naprosto nereálných skutečných výdajů žalované, když částka 6 000 Kč nemohla postačovat na běžné životní náklady ani žalované (ani případných dalších osob s ní žijících), natož pak i k úhradám za bydlení a spotřebované energie.

6. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelkou předána peněžní částka ve výši 23 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená jí v hotovosti dne datum, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelské zápůjčce, kterou upravuje ustanovení a násl. , se aplikuje právní úprava , o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a 87 tohoto zákona.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle věta první, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Soud právně posoudil shora uvedenou věc podle ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že v dané věci bylo povinností poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také musí prověřit. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, k čemuž se také vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. . Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

12. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně ověřit (nejen na stránce příjmové, ale i na té výdajové). Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do její zákaznické karty. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná dle zákaznické karty byla v roce rok zaměstnancem s průměrnou měsíční čistou mzdou 7 872 Kč. Nebyly ověřovány výdaje žalované (tvrzené ve výši 6 000 Kč měsíčně) a právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzením, že náklady žalované činí pouze 6 000 Kč měsíčně za běžné životní náklady (a to včetně nákladů za bydlení a spotřebované energie, léky, potraviny a další výdaje, který běžný člověk má), když navíc má žalovaná 2 vyživovací povinnosti). Právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými náklady žalované, neprověřovala, jakým způsobem a zda vůbec žalovaná řádně hradí své závazky (např. z titulu plateb za energie, nájem apod., v jaké skutečné výši tyto výdaje hradí). Žalobkyně dle názoru soudu řádně nezkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele zápůjčku splácet vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele zápůjčky. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum neplatná. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku nebylo dostatečné a správné, právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované jako spotřebitele před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak koresponduje také s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

13. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalované jistinu ve výši 23 000 Kč, žalovaná již tuto částku vrátila, a proto již žalobkyni z tohoto titulu nic nedluží, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měla v řízení úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, té však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.