Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 302/2022-46
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kamilou Kocajovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 20 795 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 600 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 6 784 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 994,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 985,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do částky 6 411 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 266,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 386,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 810,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 810,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 600 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 6 784 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 994,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 985,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 600 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a co do částky 6 411 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 266,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 386,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 810,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 810,42 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 23. 8. 2022 domáhala částky 20 795 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících ze Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba dne 17. 9. 2018. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem v celkové výši 6 784 Kč, a to ve 12. měsíčních splátkách po 1 399 Kč Poslední splátka byla stanovena na 17. 9. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, poslední splátku uhradila dne 4. 1. 2019. Následně došlo k zesplatnění zápůjčky, a to marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky. Ke dni 17. 9. 2019 činila dlužná jistina částku 8 600 Kč a dlužný poplatek částku 5 784 Kč. Žalovaná po zesplatnění uhradila celkem 2 400 Kč. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2022.
Žalobkyně se dále domáhá dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce číslo která byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba dne 4. 5. 2018. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem v celkové výši 8 917 Kč, a to v 60. týdenních splátkách po 316 Kč Poslední splátka byla stanovena na 28. 6. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, poslední splátku uhradila dne 22. 3. 2021. Následně došlo k zesplatnění zápůjčky, a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Ke dni 14. 5. 2021 činila dlužná jistina částku 3 810,42 Kč a dlužný poplatek částku 2 600,58 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 12 506 Kč. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 28. 1. 2022.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti a skutkový stav.
Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 6 784 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 1 399 Kč, ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně; zápůjčka byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva ze dne 17. 9. 2018).
Z listin y nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, zjistila, že žalovaná byla zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činil 5 395 Kč měsíčně, žila s rodiči a domácnost nakládala s dalším čistým příjmem ve výši 29 200 Kč, celkem tedy byly zohledněny příjmy ve výši 34 595 Kč. Od celkových příjmů žalované byla odečtena částku 2 600 Kč představující odhadované měsíční výdaje žalované (z toho částka 1 400 Kč představovala splátky právnická osoba. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dohodu o pracovní činnosti a 3 výplatní pásky žalované.
Z Tabulky umoření ke dni 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaná za dobu trvání smlouvy celkem uhradila 12 506 Kč.
Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžité prostředky vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 8 917 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 316 Kč, ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně; zápůjčka byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva ze dne 4. 5. 2018).
Z listin y nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, zjistila, že žalovaná byla zaměstnaná na dohodu o pracovní činnosti a její čistý měsíční příjem činil 10 406 Kč měsíčně, žila s rodiči a domácnost nakládala s dalším čistým příjmem ve výši 18 759 Kč, celkem tedy byly zohledněny příjmy ve výši 29 165 Kč. Od celkových příjmů žalované byla odečtena částku 3 200 Kč představující odhadované měsíční výdaje žalované. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dohodu o pracovní činnosti a 3 výplatní pásky žalované.
Z Tabulky umoření ke dni 31. 1. 2022 vyplývá, že žalovaná za dobu trvání smlouvy celkem uhradila 2 400 Kč.
Pohledávky byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022, žalované to bylo oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022, kterým byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení dopisu (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy ze dne 28. 1. 2022, dopis ze dne 30. 1. 2022 a podací lístek ze dne 24. 2. 2022).
Dopisem ze dne 3. 8. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek před podáním žaloby do 18. 8. 2022 prostřednictvím advokáta žalobkyně, dopis byl podán na poště téhož dne (viz podací arch ze dne 3. 8. 2022).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud.
Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené - dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, navíc povinnost soudu zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, pak vyplývá mimo jiné i z nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 4129/18 , podle něhož by v opačném případě mohlo dojít k zásahu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
V projednávaném případě právní předchůdkyně žalobkyně v žalobě tvrdila, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splatit spotřebitelský úvěr, a označila k prokázání tohoto tvrzení listinné důkazy. Soud tyto důkazy provedl a dospěl závěru, že uvedené tvrzení prokázáno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zjistila výši pravidelného příjmu žalované (v případě první půjčky okolo 5 000 Kč a ve druhém případě okolo 10 000 Kč), avšak ověřila si pouze čistý příjem žalované a nikoli i spolužijících osob (rodičů), přitom uvedené příjmy žalované se jeví zcela nedostatečné. Rovněž zkoumání výdajové stránky rozpočtu žalované právní předchůdkyně žalobkyně podcenila. Vůbec není zřejmé z čeho žalovaná při odhadu svých měsíčních výdajů vycházela (vyjma splátky z předchozí půjčky u PF), zda započítala nějaké prostředky na dopravu či bydlení. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované náležitě ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou předmětné smlouvy o úvěru neplatné, a na jejich základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.
Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , (bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na částku 7 600 Kč, když její právní předchůdkyně dne 17. 9. 2018 poskytla žalované bez právního důvodu 10 000 Kč, ale žalovaná na„ splátkách úvěru“ zaplatila celkem 2 400 Kč. Ohledně částky ve výši 10 000 Kč poskytnuté žalované dne 4. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně uhradila„ na splátkách“ 12 506 Kč a žádné bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně tedy nevzniklo.
Z přiznané částky má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 obč. zák. právo na úrok z prodlení od 8. 3. 2022, tedy od uplynutí desetidenní lhůty stanovené žalobkyní k zaplacení dluhu v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2022, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Ostatní uplatněné nároky soud zamítl.
5. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl téměř stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.