Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 351/2022-81
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zvýšení výživného
takto:
I. Usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací se mění, pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobce tak, že vyživovací povinnost žalované se od 1. 10. 2021 zvyšuje na částku 8 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaná povinna přispívat na výživu žalobce k jeho rukám vždy do 20. dne v měsíci předem.
II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení výživného ve výši 280 000 Kč a placení výživného od 1. 10. 2021 v další částce 2 000 Kč měsíčně, žaloba se zamítá.
III. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za dobu od 1. 10. 2021 do 30. 3. 2023 ve výši 43 200 Kč je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných společně s běžným výživným počínaje od právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] se mění, pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobce tak, že vyživovací povinnost žalované se od 1. 10. 2021 zvyšuje na částku 8 000 Kč měsíčně, kterou je žalovaná povinna přispívat na výživu žalobce k jeho rukám vždy do 20. dne v měsíci předem. II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení výživného ve výši 280 000 Kč a placení výživného od 1. 10. 2021 v další částce 2 000 Kč měsíčně, žaloba se zamítá. III. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením za dobu od 1. 10. 2021 do 30. 3. 2023 ve výši 43 200 Kč je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných společně s běžným výživným počínaje od právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se domáhal zvýšení vyživovací povinnosti žalované stanovené naposledy usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací částkou 5 600 Kč měsíčně, a to od 1. 10. 2021 na částku 10 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodňoval změnou poměrů na své straně i na straně žalované, jejíž příjmy se zvýšily. Žalobce oproti stavu v době posledního rozhodování soudu o výši výživného zahájil vysokoškolské studium mimo místo bydliště, což s sebou nese zvýšené náklady na ubytování, dopravu, stravování a studium samotné. Své pravidelné měsíční výdaje vyčíslil žalobce částkou 19 800 Kč. Další změnou je úmrtí jednoho z prarodičů, u nichž žalobce žije od 15 let věku – dědečka, když babička aktuálně není schopna zajistit finanční potřeby žalobce v dostatečné míře. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení kapitalizovaného výživného částkou 280 000 Kč odpovídající zhruba jedné desetině finančního ekvivalentu vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění manželů, který byl žalované vyplacen jejím bývalým manželem příjmení celé jméno žalobce. Tento návrh odůvodnil žalobce požadavkem na zajištění stejné životní úrovně se žalovanou, která obdrženou částku vynaložila pouze na potřeby své, svého manžela a sestry žalobce a žalobce byl z tohoto vyloučen.
2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalobcem vyčíslené výdaje považovala na nepřiměřeně vysoké. Poukázala na skutečnost, že žalobce pobírá rovněž výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně od svého otce, jehož majetkové poměry jsou ve srovnání se žalovanou nesrovnatelně lepší. Rovněž majetkové poměry babičky, u které žalobce žije, nejsou tak nepříznivé, jak žalobce uvádí. Žalovaná popsala vývoj jejího vztahu se synem s tím, že aktuálně nejsou v žádném kontaktu. Důvody spatřuje na straně žalobce, který na jakékoliv pokusy z její strany reaguje odmítavě až nenávistně. Ke svým majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že její příjem se mírně zvýšil, na druhou stranu však došlo k poměrně výraznému zvýšení potřeb sestry žalobce, k níž má žalovaná rovněž vyživovací povinnost. Oproti zisku finančních prostředků z vypořádání zaniklého spoluvlastnického jmění manželů přišla žalovaná o rodinný dům představující jednu z položek společného majetku, který získal do svého výlučného vlastnictví její bývalý manžel. Finanční kompenzaci použila mj. na provedení jednorázové úhrady nedoplatku na hypotéce vážící se k tomuto domu. V rámci jednání o smírném vyřešení projednávané věci projevila žalovaná vůli přistoupit na zvýšení své vyživovací povinnosti k žalobci na částku 8 000 Kč měsíčně, s tím však žalobce nesouhlasil.
3. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací byla stanovena vyživovací povinnost žalované k žalobci počínaje od 30. 6. 2020 částkou 5 600 Kč měsíčně. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 7. 2020. Tato částka je podle shodných vyjádření účastníků aktuálně žalovanou žalobci pravidelně placena. Již v době původního rozhodování soudu nežil žalobce se žalovanou ve společné domácnosti, ale obýval společně se mateřskými prarodiči dům na adrese adresa. Žalovaný byl studentem gymnázia s běžnými potřebami odpovídajícími věku. Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti, byla zaměstnána a dále pobírala příjmy z podnikatelské činnosti s celkovým průměrným čistým příjmem 32 500 Kč měsíčně.
4. Z výpovědí obou účastníků řízení a jejich podání vyplynulo, že žalobce i nadále žije na výše uvedené adrese, po úmrtí dědečka již pouze se svojí babičkou. Společnou domácnost se žalovanou opustil žalobce po vzájemných neshodách a podle aktuálního postoje obou stran nelze očekávat, že by se tento stav v blízké budoucnosti změnil. Stanoviska obou účastníků jsou v době rozhodování soudu zcela opačná, každý z nich shledává původcem vzniku dané situace protistranu. Pro rozhodnutí v této věci je podstatná skutečnost, že žalobce nežije se žalovanou v jedné domácnosti, a nikoliv příčiny tohoto stavu.
5. K poměrům žalobce bylo z potvrzení Univerzity Karlovy ze dne 7. 2. 2023 zjištěno, že je od 26. 8. 2021 studentem Lékařské fakulty této univerzity v Plzni; v době rozhodování soudu studuje v prvním ročníku. Tento stav vysvětlil žalobce neabsolvováním jedné zkoušky. Ačkoliv je formálně stále studentem prvního ročníku, absolvuje přednášky a další studijní program ročníku druhého. Měsíční příjmy žalobce sestávají z výživného placeného žalovanou ve výši 5 600 Kč a z výživného placeného otcem ve výši 6 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje vyčíslené žalovaným žalovaná nerozporovala, a proto je soud považuje za nesporné, vyjma výše plateb za stravu a licence na počítačové programy. Dále tedy soud vychází ze zjištění, že žalovaný měsíčně zaplatí částku 3 250 Kč za ubytování na koleji, 1 850 Kč za jízdné, 1 000 Kč za učebnice a skripta, 200 Kč za ostatní studijní materiály, 1 000 Kč za zdravotnické potřeby, 1 000 Kč za kulturu a sport, 1 000 Kč za oblečení a hygienické potřeby a 1 000 Kč za mobilní telefon a internet. Dále má žalobce nepravidelné výdaje např. na autoškolu, zbrojní pas, povinná očkování apod. Položka 9 000 Kč měsíčně na stravu je dle tvrzení žalobce tvořena náklady na zaplacení obědů v menze a na nákup surovin na přípravu pokrmů na koleji. Tuto částku považovala žalovaná vzhledem k veřejně dostupným informacím o ceně obědů v předmětném stravovacím zařízení za nepřiměřeně vysokou. Stejným způsobem hodnotí žalobcem vyčíslenou výši nákladů na stravu také soud. Podle potvrzení menzy Lékařské fakulty Univerzity Karlovy odebral žalobce v období od 1. 10. 2022 do 21. 3. 2023 stravu celkem za 1 320 Kč, což měsíčně představuje průměrně částku 220 Kč. Celkové přiměřené náklady na stravu žalobce mohou být dle názoru soudu představovány měsíčně maximálně částkou 5 000 Kč a z této částky dále ve svém rozhodování vycházel. Naopak žalobcem vyčíslenou částku 500 Kč měsíčně za předplatné počítačových programů a aplikací soud považuje za přiměřenou a rovněž ji ve svém rozhodování zohlednil. Z výše uvedeného vyplývá, že pravidelné měsíční výdaje žalobce činí přibližně celkem 15 800 Kč. Aktuálně prokázaný příjem žalobce je představován výživným placeným od rodičů v celkové částce 11 600 Kč a dále příjmem z brigády v nepravidelné výši závislé na aktuální náročnosti studia. Žalobce v rámci své výpovědi uvedl, že ve zkouškovém období, kdy nemusí navštěvovat přednášky, si takto přivydělal 3 500 Kč za měsíc únor 2023, mimo zkouškové období jsou však jeho časové možnosti podstatně více omezené. Z tohoto důvodu lze v průměru uvažovat o průměrném příjmu žalobce z brigády maximálně ve výši 2 000 Kč.
6. Žalovaná sdílí společnou domácnost se svým manželem, který má vyživovací povinnost ke zletilému synovi, a dcerou jméno v bytě na adrese ulice a číslo, obec zaplaceném prostřednictvím hypotečního úvěru, který žalovaná splácí právnická osoba částkou 10 379 Kč měsíčně. Žalovaná výpisy z běžného účtu a podnikatelského účtu vedených právnická osoba prokázala výši dalších pravidelných plateb v částkách 4 591 Kč na splátky osobního automobilu, 1 293 Kč na životní pojištění uzavřené v souvislosti s poskytnutím úvěru na nákup výše uvedeného bytu, 1 500 Kč na pohonné hmoty, 370 Kč na internet a televizi, 920 Kč na zálohy na elektřinu, 3 106 Kč na poplatky spojené se správou a užíváním bytu, 1 000 Kč na penzijní pojištění. Žalovaná má vyživovací povinnost k nezletilé dceři jméno, která v současné době zahájila středoškolské studium (Střední uměleckoprůmyslová škola v Bechyni), s čímž souvisí oproti předchozímu období zvýšené náklady, zejména za situace, kdy předmětná střední škola je umístěna mimo místo bydliště. Mimo náklady na zakoupení studijních a výtvarných pomůcek souvisí se zahájením studia také zvláštní výdaje (povinná účast na adaptačním kurzu, účast na lyžařském kurzu). Kromě těchto výdajů a dalších běžných výdajů v souvislosti s dcerou (účast na volnočasových aktivitách – hodiny tance a návštěvy posilovny, placení nákladů souvisejících s mobilním telefonem a připojením na internet, kapesné a stavební spoření ve výši 1 000 Kč) vynakládá aktuálně žalovaná značné výdaje v souvislosti se zdravotním stavem dcery. Té byla doporučena návštěva ortodontisty za účelem pořízení rovnátek ze zdravotních důvodů. Jejich pořizovací cena se pohybuje mezi 45 000 až 70 000 Kč. Aktuálně žalovaná doložila stvrzenky o zaplacení měsíčních zdravotních vyšetření dcery v zařízení právnická osoba, která budou pokračovat i do budoucna (částku 3 500 Kč z prosince 2022, částku 3 900 Kč z ledna 2023 a částku 2 000 Kč z února 2023). Žalovaná společně s manželem vlastní chalupu v obci obec, kterou získali darem od rodičů manžela, kteří ji aktuálně užívají. Nemovitost je za tímto účelem zatížena služebností užívání. V období od 1. 10. 2021 disponuje žalovaná průměrným měsíčním příjmem z pracovního poměru ve výši 42 920 Kč, příjem z podnikatelské činnosti předkladatelky žalovaná v rozhodném období vykázala pouze v listopadu 2021, kdy inkasovala částky 2 000 Kč a 800 Kč, v roce 2022 a 2023 podle obsahu znaleckého deníku překladatelskou činnost nevykonávala. Průměrný měsíční příjem jejího manžela se podle výpovědi žalované pohybuje mezi 28 000 až 30 000 Kč.
7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, pokud oprávněný není schopen sán se živit, přičemž pro děti lze přiznat výživné i za dobu nejdéle tří let zpět ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 o.z.).
8. V projednávané věci se žalobce není schopen živit sám a soustavným studiem se připravuje na výkon svého budoucího povolání. Žalovaná jako jeho rodič je tak povinna zajišťovat jeho výživu. Pokud tak nečiní formou osobní péče zahrnující také placení nezbytných souvisejících výdajů, je povinna platit žalobci odpovídající finanční částku na výživném. Od původního rozhodování soudu došlo ke změně poměrů zejména na straně žalobce, jehož odůvodněné potřeby výrazným způsobem vzrostly, přičemž ve vyčíslených výdajích (15 800 Kč měsíčně) jsou zahrnuty pouze pravidelné platby, nikoliv tedy další neočekávané či nepravidelné výdaje. Návrh na zvýšení vyživovací povinnosti žalované je tedy důvodný.
9. Výši výživného, které je povinna žalovaná žalobci platit, je nutno určit podle § 913 odst. 1 o.z., podle něhož jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
10. Shora jsou popsány majetkové poměry obou účastníků řízení. Lze shrnout, že žalobce měsíčně hospodaří s částkou 13 600 Kč tvořenou výživným placeným jeho rodiči a příjmem z brigády, přičemž měsíční náklady, které žalobce udává, tuto částku převyšují.
11. Žalovaná disponuje pravidelným příjmem ze zaměstnání v průměrné výši téměř 43 000 Kč měsíčně. Její výdaje jsou běžné jak svojí skladbou, tak výší, žije ve společné domácnosti s dcerou a manželem, který se podílí na hrazení nákladů domácnosti ze své mzdy. Jediným zdrojem, z něhož žalovaná svoji vyživovací povinnost k oběma dětem plní, je její příjem ze závislé činnosti. Vzhledem k průměrné výši tohoto příjmu a k průměrné výši pravidelných výdajů žalované lze uvažovat o částce 14 500 Kč jako souhrnné výši obou aktuálních vyživovacích povinností žalované. Tato částka je v souladu s Manuálem pro práci s doporučenou tabulkou k určování výživného dětí Ministerstva spravedlnosti České republiky, dostupného na jeho internetových stránkách justice.cz, podle něhož by měl být podíl povinného rodiče na výživě dítěte ve věku 16 a více let studujícího na střední a vyšší škole při dvou vyživovacích povinnostech v rozsahu 18 % jeho příjmu, což by v případě průměrného čistého měsíčního příjmu žalované představovalo pro žalobce částku 7 740 Kč. Z toho vyplývá, že není v možnostech žalované plnit žalobci jím požadovanou částku 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná má vyživovací povinnost k oběma dětem, které se připravují na výkon budoucího povolání, nikoliv pouze k žalobci. Vůči dceři jméno žalovaná tuto vyživovací povinnost kompenzuje osobní péčí, zajištěním bydlení a stravy. Z toho vyplývá, že odůvodněné potřeby žalobce jsou vyšší než u jeho sestry nejen proto, že je starší a je studentem vysoké školy, ale také z důvodu, že žalovaná u žalobce nevynakládá náklady související s osobní péčí. Je tedy spravedlivé, aby k žalobci žalovaná plnila vyživovací povinnost vyšší částkou než u jeho sestry. Za adekvátní soud v tomto případě považuje částku 8 000 Kč, kterou má žalovaná žalobci každý měsíc na výživu přispívat. Tato částka je maximem, jehož placením lze žalovanou ve vztahu k žalobci zatížit. Žalovaná nemá jiné zdroje, z nichž by mohla žalobci platit výživné vyšší. Nelze požadovat, aby žalovaná zpeněžila za účelem placení výživného byt, v němž má umístěnu domácnost, ani žalobcem zmiňovanou chalupu, která je zatížena věcným břemenem užívání rodiči manžela žalované. Pokud za této situace nebudou příjmy žalobce plynoucí z výživného a z příjmů z brigády pokrývat jím uvedené výdaje, je na něm, aby se pokusil přizpůsobit výši výdajů své majetkové situaci, popř. zvážil důvodnost požadavku na zvýšení výživného ze strany svého otce. Za období od 1. 10. 2021 dále tedy bylo žalobě vyhověno co do návrhu na zvýšení stávajícího výživného o částku 2 400 Kč měsíčně (tzn. na částku 8 000 Kč měsíčně), kterou je žalovaná povinna platit žalobci vždy do 20. dne v měsíci předem. Ve zbytku (částka 2 000 Kč měsíčně) byla žaloba zamítnuta. Nedoplatek vzniklý tímto zpětným zvýšením vyživovací povinnosti žalované, která v období od 1. 10. 2021 do 30. 3. 2023 platila žalobci měsíčně pouze částku 5 600 Kč, činí 43 200 Kč (18 měsíců x 2 400 Kč). Plnění této částky bylo žalované rozloženo do měsíčních splátek, a to pod ztrátou jejich výhody, pokud žalovaná nezaplatí byť jedinou splátku. Tím je chráněn oprávněný zájem žalobce na včasném splnění dluhu.
12. Skutečnost, že žalovaná obdržela v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů na vypořádací podíl jakoukoliv částku, žádným způsobem nezměnila její majetkovou situaci. Žalovaná totiž na základě uvedeného vypořádání nenabyla žádný nový majetek, ale pouze finanční ekvivalent majetku, který jí patřil již v době trvání manželství. Přijetí vypořádacího podílu tedy nemohlo změnit životní úroveň žalované ve smyslu jejího nárůstu, na němž by se měl žalobce v mezích vyživovací povinnosti žalované k němu podle § 915 o.z. podílet. Z tohoto důvodu byla žaloba na zaplacení částky 280 000 Kč zamítnuta.
13. Nákladový výrok vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran v tomto řízení byl přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.