Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 109/2023-74

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 20 825 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující po žalovaném zaplacení:

úroku ve výši 2 205 Kč;

poplatků ve výši 1 090 Kč;

účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč;

smluvních pokut ve výši 1 500 Kč;

úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 20 825 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 097 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadující po žalovaném zaplacení: úroku ve výši 2 205 Kč; poplatků ve výši 1 090 Kč; účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč; smluvních pokut ve výši 1 500 Kč; úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 20 825 Kč od 26. 12. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 097 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, účelně vynaložené náklady a úrok z prodlení), která má představovat nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy číslo (příjmení žádosti) uzavřené dne 6. 7. 2022. Dále se domáhá zaplacení částky 1 090 Kč, která má představovat souhrn poplatků souvisejících s předmětnou smlouvou (za poskytnutí úvěru, za expres výplatu, za bezpečnou splátku). Dále se domáhá částky 1 500 Kč, která má představovat souhrn tří smluvních pokut účtovaných na základě předmětné smlouvy za prodlení žalovaného.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením bez nařízení jednání. Na základě provedených důkazů (úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací, splátkového kalendáře a sazebníku poplatků; výzvy včetně dokladů o odeslání; doklady k posouzení úvěruschopnosti; výpis čerpání, splátek a úhrad) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu.

Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným a na základě výpisů z externích databází a dospěla ke kladnému závěru o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (úvěrová smlouva; potvrzení o provedení bonity; úvěrová zpráva NRKI). Žalovaný uvedl své příjmy ve výši 30 000 Kč, jako jejich zdroj uvedl zaměstnanecký poměr, dále uvedl příjmy partnera ve výši 50 000 Kč, žádné výdaje nebyly žalovaným uvedeny (potvrzení o provedení bonity). V květnu 2022 měl žalovaný dva jiné úvěry s celkovými splátkami ve výši více než 2 000 Kč měsíčně, předchozí dva úvěry splatil (v srpnu 2019 a v květnu 2021), dále měl povolené přečerpání na běžném účtu do výš 22 000 Kč, od května 2022 revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč s měsíční splátkou 6 854 Kč a kreditní kartu s úvěrovým rámcem 25 000 Kč (úvěrová zpráva NRKI). Žalobkyně výše uvedeného dne s žalovaným uzavřela výše zmiňovanou smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč a stejného dne mu tyto finanční prostředky vyplatila bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru; potvrzení o provedené platbě; výpis provedené platby). Žalovaný neprovedl žádnou úhradu, před podáním žaloby byl vyzván k zaplacení (předžalobní výzva).

Podstatu sporu soud posoudil podle (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § číslo a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení a násl.) a , o spotřebitelském úvěru (zejm. a násl., a násl.), vše ve znění účinném ke dni 6. 7. 2022, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Soud dospěl k tomu, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu . Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele ( ), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr.

Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona k právnímu následku v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž jde o tzv. neplatnost absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C číslo nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Konkrétní požadavky na prověření úvěruschopnosti by měly odpovídat okolnostem věci, resp. na úvěrujícího by neměly být v důsledku existence této povinnosti kladeny nepřiměřené (neodůvodněné či nereálné) požadavky.

Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jelikož u příjmové stránky vycházela pouze z ničím nepotvrzených údajů uvedených žalovaným. Některé z uvedených údajů (absence splátek jiných úvěrů) se nadto ukázaly dle výpisu z neveřejného registru jako zavádějící, jelikož žalovaný měl v době poskytnutí úvěru jiná úvěrová zatížení a související splátkové povinnosti. Žalobkyně ani na výzvu soudu neuvedla, že by sdělené údaje blíže ověřovala, když ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla pouze obecná tvrzení s poukazem na statistický model a odkazovala na judikaturu k otázce prověřování úvěruschopnosti.

K odkazované judikatuře soud pouze ve stručnosti uvádí, že požadavky na posouzení úvěruschopnosti jsou vzhledem k výskytu řady neurčitých pojmů (zejm. pojem údajů nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených) zcela závislé na individuálních okolnostech každé jednotlivé věci. Doposud žádná soudu známá relevantní judikatura tento proces nevnímá jinak, resp. z rozhodovací činnosti soudů nelze vyvodit zcela konkrétní pravidla jednoznačně určující, které konkrétní postupy by v nynější věci byly z hlediska povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost dostačující.

Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).

Jelikož žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s vyžadovanou odbornou péčí, nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřená úvěrová smlouva je neplatná. Žalobkyně tedy má právo na zaplacení dosud nevrácené části jistiny, a to podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný doposud nic nevrátil, vyhověl soud žalobě v tomto rozsahu. Lhůtu k plnění určil soud obecnou třídenní podle , jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní (nekontaktní) a nekonkretizoval své možnosti vrátit dlužnou jistinu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, jelikož žalobkyni z neplatné smlouvy nemohou plynou žádné nároky na zaplacení úroku, poplatků, smluvních pokut (soud za smluvní pokutu považuje i požadovanou náhradu nákladů za vymáhání, které byly sjednány paušální částkou). Za nedůvodný soud považuje i nárok na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny započne až od uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Pro úplnost soud dodává, že ve výroku tento nárok označil pouze obdobím, za které byl požadován (žalobkyně jej uplatnila částečně v kapitalizované podobě).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu vyjádřené v  Žalobkyně byla úspěšná z cca 72 %, tudíž jí po odečtení úspěchu žalovaného náleží náhrada 44 % nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 042 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k advokátnímu tarifu jako odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 3 x 300 Kč společně s paušální náhradou nákladů ve výši 3 x 100 Kč, dále byla navýšena o DPH (21 %) ve výši 252 Kč. Celkové náklady žalobkyně tedy tvoří částka 2 494 Kč, tudíž jí soud přiznal nárok na náhradu ve výši 1 097 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.