Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 121/2023-49
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Alenou Šorčíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 42 119,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 987,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 987,99 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 132 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 459,99 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 049,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 459,99 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 132 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 093,75 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 987,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 987,99 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 132 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 459,99 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 049,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 459,99 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 132 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 093,75 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 42 119,99 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti ze smlouvy o osobní kreditní kartě číslo kterou s žalobkyní uzavřela dne datum a na jejímž základě bylo žalované umožněno čerpat revolvingový úvěr až do výše 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu ke dni datum. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 40 459,99 Kč, poplatků ve výši 1 660 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Ke dni datum dosahovala jistina vyčerpaného úvěru žalovanou částky ve výši 39 987,99 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované kontrolovala žalobkyně veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, dále vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o osobní kreditní kartu, z historického výpisu z úvěrového účtu číslo bankovní účet. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalovaná s žalobkyní chtěla dne datum uzavřít smlouvu o osobní kreditní kartě číslo ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit čerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách ve výši 3 % z dlužné částky; roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % (zjištěno ze smlouvy o osobní kreditní kartě číslo). Dne datum žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne datum, včetně potvrzení o podání).
5. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
9. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
11. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dostála.
21. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze historický výpis z úvěrového účtu číslo bankovní účet, otisk registrů ke dni datum, návrh na rozhodnutí o poskytnutí karty ze dne datum, výpis z ISIR, žádost o osobní kreditní kartu, výpis z registru BRKI/NRKI. Z otisku registrů bylo zjištěno, že žalovaná hradí tři úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 19 882 Kč. V návrhu na rozhodnutí o poskytnutí kreditní karty osobní se uvádí, že výdaje žalované spojené s bydlením jsou ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje jsou ve výši 500 Kč, roční příjem žalované za posledních 12 měsíců byl ve výši 485 000 Kč a že žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu dítěti; dále vyplývá, že žalovaná splácí další dluhy ve výši 8 000 Kč měsíčně.
22. Žalobkyně nepředložila ničeho, z čeho by vyplývalo, jakým konkrétním způsobem žalobkyně ověřila příjmy žalované a o jaké příjmy se vlastně jedná (a zda ohledně těchto příjmů se jedná o příjmy pravidelné či nikoliv, tedy zda se jedná o použitelné příjmy dle smyslu zákona o spotřebitelském úvěru). Dále není nikterak uvedeno, jakým způsobem byly ověřeny výdaje žalované, resp. vyplývá, že výdaje byly pouze odhadovány. Současně se žalobkyně nevypořádala s rozporem v tvrzení žalované ohledně jejích výdajů a se zjištěními, že je zatížena splátkami ve výši 19 882 Kč. S ohledem na výše uvedené a na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně (a to ohledně příjmů i výdajů žalované) soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila.
23. Soud nepostupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o. s. ř. se poskytuje pouze účastníku, který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). Žalobkyně se omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. I s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry soud dospěl k závěru, že žalobkyně se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.
24. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by žalobkyně ověřovala tvrzení žalované, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.
25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva neplatná, a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po datum dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru dospěl opakovaně Krajský soud v Praze, např. ve věcech sp. zn. 19 Co 24/2016, 28 Co 348/2017, 23 Co 365/2017 aj.). Dále je na místě také uvést, že závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o. z.).
26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o osobní kreditní kartě číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, neboť má tuto smlouvu za neplatnou, a to s účinky ex tunc.
27. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyní byly žalované ke dni datum poskytnuty bezhotovostně peněžní prostředky celkem ve výši 39 987,99 Kč; na tuto částku žalovaná neuhradila ničeho, jedná se tedy o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzvou k úhradě dluhu žalobkyni, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, byla předžalobní výzva ze dne datum, v níž byla žalované stanovena lhůta plnění do datum. Ode dne následujícího je tak žalovaná s úhradou svého dluhu žalobkyni v prodlení. Soud proto uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení v jeho zákonné výši od datum do zaplacení (výrok I.).
28. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývající části uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 093,75 Kč, přičemž tato částka představuje 54,20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 22,9 %) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015. Žalobkyně byla úspěšná do částky 43 439 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 12 894,68 Kč Náklady řízení, které vznikly žalobkyni, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 685 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 119,99 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovené ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b a. t. soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč.
30. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.