Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 30/2023-31

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 310,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 934 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 11. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 16 376,20 Kč se zákonným úrokem nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. a s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 966,78 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 934 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % od 11. 6. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 16 376,20 Kč se zákonným úrokem nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. a s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 966,78 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřeli dne 10. 4. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku ve výši 55 776 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč skládající se z pevného úroku ve výši 2 888 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 400 Kč a poplatku za administrativní činnost 2 788 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 uzavřené mezi původním věřitelem (právnická osoba) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 4. 8. 2022. Žalobkyně požaduje zaplatit dlužnou jistinu 22 396,42 Kč, dlužný kapitalizovaný smluvní úrok 1 602,21 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru 10 726,70 Kč a dlužný inkasní poplatek 3 940,41, dlužné náklady za vyhodnocení úvěru 2 304,31 Kč, a smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 663,20 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 2 014,76 Kč ve výši 15% ročně z částky 22 396,42 Kč od 11. 6. 2021 do 14. 7. 2022. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.

2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalobkyně se tak současně svou neúčastí u prvního jednání ve věci připravila o možnost být poučena o nutnosti doplnit rozhodné skutečnosti a navrhnout důkazy je prokazující ve smyslu ust. , 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), které se dostává účastníkům zásadně při jednání. A to především k nedostatečnému tvrzení týkající se provedeného šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet a ke všem tvrzením také nabídnout a předložit důkazy je prokazující.

4. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle ust.

5. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 10. 4. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy (prokázáno: smlouvou číslo ze dne 10. 4. 2020 včetně předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek). Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 3 984 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru v celkové výši 25 776 Kč skládající se z pevného úroku ve výši 2 888 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 5 400 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 2 788 Kč. Celková dlužná částka tak činila 55 776 Kč Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou platby použity dle předpisu splátek. Soupis splácení byl rozepsán v předpisu splátek (prokázáno: předpisem splátek ke smlouvě o úvěru). Podle smlouvy při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, může věřitel vyzvat k uhrazení dlužné splátky s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů. Pokud v poskytnuté lhůtě dlužník dlužnou splátku neuhradí, má právo věřitel zesplatnit celý úvěr. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (vše prokázáno: smlouvou o úvěru číslo ze dne 10. 4. 2020). Z výpisu splátkového kalendáře a přehledu úhradu bylo zjištěno, že žalovaný ke dni podání žaloby uhradil splátky v celkové výši 15 076 Kč (prokázáno: transakční historie o uhrazených splátkách). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 21. 11. 2022 (prokázáno: výzvou před podáním žaloby ze dne 21. 11. 2022 včetně podacího lístku). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve znění dodatku a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 se vlastníkem pohledávky žalovaného stala žalobkyně, což žalovanému řádně oznámila dopisem ze dne 4. 8. 2022 (prokázáno: rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění dodatku, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 včetně podacího archu ze dne 8. 8. 2022).

6. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným. Na žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný má vlastní bydlení, nemá žádnou vyživovanou povinnost, pracuje na pozici řidič – prodejce (prokázáno: pracovní smlouvou ze dne 7. 10. 2019). Čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc prosinec 2019 činil 21 110 Kč, za měsíc leden 2020 činil 29 644, za měsíc únor 2020 činil 25 921 Kč (prokázáno: výplatní páskou žalované ze měsíc prosinec 2019, leden a únor 2020). Na základě formuláře právního předchůdce žalobkyně soud také zjistila, že výdaje žalovaného byly ve výši 5 860 Kč skládající se z výdajů za bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, za dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 3 860 Kč (prokázáno: obsahem žádosti o úvěr ze dne 10. 4. 2020).

7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru právním předchůdcem žalobkyně v hotovosti žalovanému i skutečnost, že žalovaný uhradil částku ve výši 15 076 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přistoupil velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojil s pouhým prokázáním základního příjmu žalovaného, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností, nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, stravu a další základní životní potřeby, případně další poskytnuté zápůjčky). Při příjmu cca 25 000 Kč a nezjištěných reálných výdajích, kdy nebyl předložen ani výpis z účtu, by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí zápůjčky. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, jak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši 19 728 Kč, ze kterých by mohl hradit tento úvěr, a to navíc za situace, kdy zcela pominul zkoumání reálných výdajů. Varovným údajem, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí, je, že nebyl předložen ani výpis z účtu, ze kterého by bylo možné zjistit, zda žalovaný má či nemá úspory, případně zda veškeré své příjmy ihned použije pro svou spotřebu. Podle ustálené soudní praxe, k níž se na jiných místech tohoto odůvodnění soud konkrétně přihlašuje, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotnou žalovaným v takové situaci nelze (opakovaně viz rozhodnutí sp. zn. ).

8. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil se sdělením žalovaného o příjmu, a nepostupovala tak s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

9. Soud má za to, že i v poměrech , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr vychází ze stanoviska generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

10. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení jistiny dluhu ve výši 30 000 Kč, kdy po odečtení již zaplacené částky ve výši 15 076 Kč, zbývá na jistinu tedy doplatit 14 934 Kč. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je tedy důvodný pouze částečně.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla úspěšný pouze částečně, konkrétně co do nároku na jistinu, ohledně nároku na přiznání poplatku za poskytnutí úvěru soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu stran řízení je obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce) u soudu.