Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 98/2023-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 200 272,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 197 398 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 197 398 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 2 874,28 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 480,76 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 825,26 Kč od 3. 8. 2022 do 24. 10. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 197 999,19 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 272,28 Kč od 25. 10. 2022 do 29. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 874,28 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 954,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 197 398 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 197 398 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 2 874,28 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 480,76 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 825,26 Kč od 3. 8. 2022 do 24. 10. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 197 999,19 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 272,28 Kč od 25. 10. 2022 do 29. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 874,28 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 954,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 272,28 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) s úvěrovým rámcem 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,64 % z úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek byla vždy do 20. dne kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 199 398 Kč. Na splátkách pak uhradil částku 2 000 Kč. Žalovaný své závazky ze Smlouvy porušil, pročež žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 19. 7. 2022. Žalovaný své závazky nesplnil ani přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Předmětem žaloby je tak částka 197 999,19 Kč na jistině, částka 873,09 Kč jako poplatky za pojištění, částka 400 Kč jako náklady vymáhání, částka 1 000 Kč jako vyúčtované smluvní pokuty, částka 15 480,76 Kč představující kapitalizovaný úrok od 20. 7. 2022 ke dni sepsání žaloby, tj. do 24. 10. 2022, ve výši 11,88 % z částky 197 999,19 Kč, úrok 11,88 % ročně z částky 197 999,19 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení s přihlédnutím k § 122 zák. č. 257/2016 Sb. , zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 3. 8. 2022 ke dni sepsání žaloby, tj. do 24. 10. 2022, ve výši 6 825,26 Kč v sazbě 15 % ročně a zákonný úrok z prodlení v zákonné sazbě od 25. 10. 2022 do zaplacení z částky 200 272,28 Kč, což je součet požadované jistiny, poplatků a smluvních pokut. Žalovaný ničeho nezaplatil i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 2. 2022 v rámci služby žalobkyně příjmení půjčka – revolvingový úvěr. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 100 000 Kč se sazbou RPSN 12,55 %. Minimální výše měsíční splátky byla stanovena na 1,64 % z úvěrového rámce, tj. 1 635 Kč, splatná vždy do každého 20. dne v měsíci. Čerpání mělo probíhat na účet žalovaného bankovní účet. Dle Smlouvy bydlel žalovaný u rodičů, měl základní vzdělání, měsíční příjem 19 979 Kč ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti měl být 20 000 Kč, zaměstnavatel měl být anonymizována dvě slova, IČO, měl základní vzdělání, byl svobodný, bezdětný.
6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl mít v době uzavření Smlouvy zažádáno o jeden úvěr a jedna žádost o úvěr byla odmítnuta.
7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti soud zjistil, že žalovaný měl pracoval u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, což je jiný zaměstnavatel než uvedený ve Smlouvě, na dobu neurčitou od 1. 8. 2021 jako pracovník restauračního provozu, jeho průměrný čistý příjem za posledních 6 měsíců měl být 19 328 Kč.
8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 24. 10. 2022 soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že ověřovala bonitu žalovaného. Výše uvěrového rámce je zde uvedena 200 000 Kč a provedeny úspěšné lustrace v registrech ISIR, SOLUS, MVCR, CEE, JAP_PUJCKA a NRKI. Žalovaný měl bydlet u rodičů, výše jeho příjmů měla být 19 979 Kč ze zaměstnání měsíčně, příjem partnera měl být 20 000 Kč a měl hradit splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč.
9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný na základě Smlouvy čerpal dne 15. 2. 2022 částku 100 000 Kč a dne 1. 3. 2022 částku 99 398 Kč, celkem částku 199 398 Kč a uhradil celkem částku 2 000 Kč.
10. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 19. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 209 507,28 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 8. 2022 včetně podacího archu ze dne 17. 8. 2022, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 212 463,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení.
12. Zbylé listin y založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
13. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
14. Dne 12. 2. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v rámci služby žalobkyně příjmení půjčka – revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 200 000 Kč RPSN tohoto úvěru byla sjednána 12,55 %, minimální měsíční splátka pak činila 1,64 % z úvěrového rámce, tj. 1 635 Kč, splatná vždy do každého 20. dne v měsíci. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 9. 5. 2023 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma potvrzení o provedení o provedení ověření bonity klienta a potvrzením o výši pracovního příjmu ze závislé činnosti, v nichž se však údaje do značné míry překrývají, ve vztahu ke Smlouvě samotné pak nesouhlasí v označení zaměstnavatele. Není však nijak verifikováno, že žalovaný skutečně bydlel u rodičů, ani druhý příjem v jeho domácnosti – příjem partnera ve výši 20 000 Kč měsíčně, zejména pokud měl bydlet s rodiči. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování a ověřování výdajové stránky žalovaného a vycházela toliko ze svých modelů. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů žalovaného, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik jsou jeho měsíční disponibilní prostředky. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 16. 8. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
21. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 199 398 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
24. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU číslo a nález FA/SR/SU číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem až 100 000 Kč, který pak byl očividně navýšen až na 200 000 Kč i když ověřila jeho příjmovou stránku jen částečně a výdajovou stránku nijak nezkoumala. Žalobkyně si tak měla vyžádat další doklady, např. výpisy SIPO nebo výpisy z bankovního účtu žalovaného, na jejichž základě by mohla verifikovat, jestli jí provedené kalkulace odpovídají i výdajům žalovaného.
25. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 199 398 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 2 000 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 197 398 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, pojištění a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 29. 5. 2023. Nejpozději dne 30. 5. 2023 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím na výši úrokové sazby požadované v žalobním návrhu.
26. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 19 954,56 Kč, přičemž tato částka představuje 54,30 % z jejich celkové výše s přihlédnutím i ke příslušenství (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,85 % při zohlednění příslušenství k dnešnímu dni). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 012 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 200 272,28 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 750 Kč ve výši 4 987,50 Kč 54,30 % z částky 36 749,50 Kč je 19 954,56 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
28. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.