Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 299/2022-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 19 797,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 744,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 744,92 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 575,35 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 048,46 Kč od datum do zaplacení a částku 477,50 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 744,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 744,92 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 575,35 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 048,46 Kč od [datum] do zaplacení a částku 477,50 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 19 797,77 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná podala dne datum žalobkyni žádost o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a poskytnutí kreditní karty tak, že vyplnila žádost a spolu s dalšími dokumenty ji doručila žalobkyni, která žádost posoudila a následně akceptovala a zaslala žalované tzv. Welcome Pack s kreditní kartou, informacemi o smlouvě, sazebník a podmínky ke kartě, čímž byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty číslo. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně, tzn., že výše rámce se obnovovala splácením zůstatku. V podmínkách smlouvy bylo dohodnuto, že vyčerpanou částku úvěru, má žalovaná povinnost splácet od okamžiku alespoň částečného čerpání, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle sazebníku, přičemž k prvnímu čerpání došlo ze strany žalované dne datum a žalované bylo poskytnuto celkem 27 467,92 Kč. Vzhledem k opakovanému prodlení s úhradou měsíčních splátek zasílala žalobkyně žalované opakovaně upomínky, na které žalovaná nereagovala a až dopisem ze dne datum v souladu s podmínkami ukončila smlouvu o úvěru, čímž došlo k zesplatnění všech závazků žalované, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné splátky, tj. dnem datum. Žalovaná byla tímto dopisem zároveň vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 20 dnů od vystavení dopisu, což neučinila. Jelikož žalovaná dosud dluh neuhradila, nárokuje si žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši od datum, i když byl ve smlouvě sjednán úrok z prodlení smluvní. Pro případ prodlení žalované s úhradou plnění (jeho části) vyplývající ze Smlouvy byla v čl. 5 odst. 7 Podmínek sjednána v neprospěch žalované smluvní pokuta, která byla následně vyúčtována dle sazebníku ve výši 477,5 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou, aby nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání předžalobní upomínky uhradila dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobkyně, což se nestalo. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 18 723 Kč.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu tak, že zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, vycházela zejména z informací, které si sama zjišťuje a ověřuje z veřejných a neveřejných nezávislých zdrojů a vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu právnická osoba V intencích uvedeného žalobkyně hodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky) a registru SOLUS, ze kterých nezjistila žádné negativní informace, dále z interní platební morálky klienta a interního Black Listu společnosti E s.r.o., ve kterých rovněž nebyly negativní informace, žalovaná neměla platební historii u žalobkyně, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně čerpala z evidence adres obecních/městských úřadů, registru hledaných osob, centrální evidence exekucí, a to s výsledkem 0 exekucí.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z listiny„ úvěrová smlouva číslo“ bylo prokázáno, že dne datum se zástupkyně žalobkyně obchodního jména právnická osoba, dohodla se žalovanou, že jí žalobkyně poskytne úvěrový rámec 20 000 Kč. První část úvěrového rámce měla činit 5 648 Kč a bude uhrazena na účet prodejce, tj. právnická osoba Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku hradit v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 564,81 Kč, a to bankovním převodem. Výše splátky však závisí na výši čerpaného úvěrového rámce a jejich výše je ve smlouvě uvedena v tabulce. Ze smlouvy dále vyplývá, že čerpat zbývající část úvěrového rámce může žalovaná po aktivaci kreditní karty, která jí bude odeslána do 10 pracovních dnů od doručení podepsané smlouvy s tím, že karta bude doručena nejpozději do 60. dne ode dne uzavření smlouvy. Souhlas s aktivací karty se dává telefonicky a je možné se rozhodnout i pro neaktivaci karty, přičemž podmínky pro pozastavení čerpání úvěrového rámce jsou stanoveny v podmínkách. Žalovaná do smlouvy uvedla, že má čistý měsíční příjem 14 300 Kč, na bydlení v pronajatém bytě hradí 8 000 Kč, ostatní výdaje má 300 Kč, přičemž příjem celé domácnosti je 30 000 Kč, je svobodná a nemá vyživovací povinnost.

6. Z dopisu ze dne datum s názvem„ zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/úvěrovém rámci číslo“ soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že v důsledku prodlení se splácením došlo ke dni datum k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek v celkové výši 19 797,77 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila na účet žalobkyně do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. Z připojené dodejky s podacím razítkem pošty ze dne datum bylo zjištěno, že zásilka byla vrácena zpět žalobkyni, protože žalovaná si zásilku nevyzvedla.

7. Předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla dle připojeného poštovního podacího archu odeslána, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy číslo v celkové výši 24 478,53 Kč do 7 dnů od data odeslání upomínky.

8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem 27 467,92 Kč (transakce s popisem„ Nákup“,„ Výběr z ATM“ a„ Mezinár.ATM transakce“).

9. Z dalších předložených důkazů soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již ničeho nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

10. Písemnou dohodou označenou jako úvěrová smlouva číslo se žalobkyně dohodla se žalovanou, že jí poskytne úvěrový rámec 20 000 Kč, oproti závazku žalované úvěrový rámec splácet v pravidelných měsíčních splátkách. První část úvěrového rámce byla uhrazena ve výši 5 648 Kč na účet prodejce právnická osoba Takto vyčerpaný úvěrový rámec měla žalovaná hradit ve 11 měsíčních splátkách po 564,81 Kč, a to bankovním převodem. Pokud by žalovaná čerpala další finanční prostředky, pak by výše splátky závisela na výši čerpaného úvěrového rámce a jejich výše byla v dohodě přímo uvedena v přehledné tabulce. Strany se dále dohodly, že čerpat zbývající část úvěrového rámce může žalovaná po aktivaci kreditní karty, kdy takto dočerpala celkem prostředky 27 467,92 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet uvedené splátky tak, že hodnotila informace získaných z bankovních a nebankovních registrů, ze kterých nezjistila žádné negativní informace, dále z interní platební morálky klienta a interního Black Listu společnosti E s.r.o., ve kterých rovněž nebyly negativní informace, žalovaná neměla platební historii u žalobkyně, nebyla v insolvenčním rejstříku a neměla žádné exekuce. Žalobkyně dále vycházela z příjmu žalované, zjevně ve výši 14 300 Kč měsíčně, což bylo zjištěno pouze z prohlášení žalované uvedeného v písemné dohodě. Výdaje žalovaná v dohodě uvedla ve výši 8 000 Kč na bydlení a 300 Kč další výdaje. Žalobkyně si ničím dalším neověřila příjem žalované, ani její výdaje, a navíc nezkoumala další běžné výdaje žalované. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 18 723 Kč. Z důvodu opakovaného prodlení se splácením splátek žalobkyně dopisem ze dne datum s názvem oznámila žalované, že v důsledku prodlení se splácením došlo ke dni datum k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek v celkové výši 19 797,77 Kč a vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku uhradila na účet žalobkyně do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. Tato zásilka byla dána k poštovní přepravě dne datum. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem ze dne datum, který byl žalované zaslán.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 27 467,92 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně si nezjistila a ničím neověřila jak příjmy, tak výdaje žalované. Soud má za to, že v tomto případě nepostačí ověření udávaných skutečností dle interního statistického modelu žalobkyně, do kterého zaznamenává údaje sdělené ostatními klienty stran jejich příjmů, ale musí si je ověřit v každém individuálním případě, a to ideálně potvrzením zaměstnavatele, výplatními páskami za několik měsíců předcházejících uzavření smlouvy, případně výpisy z účtu za delší období. Shodné lze uvést i o výdajích, které navíc žalobkyně ani důkladně nezjišťovala, natož aby si je čímkoliv ověřila. Náklady na bydlení sice možná odpovídají standartní částce, za kterou se nájmy poskytují, nicméně žalobkyni zcela chybí přehled a ověření dalších výdajů, které žalovaná v průběhu měsíce vynaloží (potraviny, léky, cestovné a další výdaje, které běžný člověk má). Nelze neupozornit na to, že žalobkyně nepředložila žádné jinéy sloužící ke zkoumání úvěruschopnosti, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá. Je třeba upozornit, že , odst. 2 písm. b) ZSU ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty, které sloužily k posouzení úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný

18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a zároveň žalobkyně v řízení prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované částku 27 467,92 Kč a žalovaná jí vrátila částku 18 723 Kč, pročež jí žalovaná stále dluží 8 744,92 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 744,92 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.

19. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění celé dlužné částky a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet žalobkyně. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Dle dopisu měla žalovaná lhůtu 20 dnů od vystavení dopisu k zaplacení dlužné částky, kterou soud považuje vzhledem k datu odeslání zásilky do dispozice žalované za přiměřenou k tomu, aby dlužnou částku shromáždila a zaplatila ji žalobkyni, tedy zaslala na její bankovní účet. Lhůta tedy trvala do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 8 744,92 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně z částky 8 744,92 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalovaná úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadovanou částku menší než úspěch žalované, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 8 744,92 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byla v daném řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.