Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
28 C 50/2023-23
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 11 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 400 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 500 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 900 Kč za dobu od 31. 8. 2005 do 15. 2. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 400 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 5 500 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 11 900 Kč za dobu od 31. 8. 2005 do 15. 2. 2021, co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 500 Kč za dobu od 16. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 11 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 979,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 % ročně, za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,5 % ročně, za dobu od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 % ročně a za dobu od 1. 7. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí., s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných týdenních splátkách po 500 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla stanovena na den 23. 8. 2005. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaná v rozporu se smlouvou nehradila splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 23. 8. 2005, žalovaná uhradila celkem 3 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. jméno příjmení, která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením a uvedením čísla smlouvy) pod položkou číslo. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán žalované dne 1. 2. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy číslo na nového věřitele, žalobkyni, a současně ji vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o půjčce číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 14. 1. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalované částku 10 000 Kč, a žalovaná se zavazuje zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 5 500 Kč, to vše v 31 týdenních splátkách, ve výši 500 Kč, přičemž 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. Z toho soud učinil závěr, že částka 10 000 Kč byla žalované poskytnuta. V zákaznické kartě podepsané žalovanou je uvedeno, že žalovaná žádá o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč, důvodem půjčky je rekonstrukce bytu, žalovaná má příjem z dávek státní sociální podpory ve výši 13 135 Kč, celkové výdaje domácnosti jsou ve výši 7 480 Kč je zaměstnán v horském hotelu příjmení s čistým měsíčním příjmem 8 500 Kč, má další příjmy ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 11. 11. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 26. 11. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 12. 11. 2021. Z výpisu ze statických dat České národní banky (databáze časových řad ARAD) bylo zjištěno, že v období leden 2005 byla výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu 14,70 % ročně, nejvyšší úroková sazba byla u typu úvěru kreditní karty, a to 21,18 % ročně.
4. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
5. Dle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále jen„ o. z.“, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 7. 3. 2006, dále jen„ obč. zák.“, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
7. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
8. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
10. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
11. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
12. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem.
13. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).
14. Právní vztah založený mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou ze dne 14. 1. 2005 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ujednanou částku jako předmět půjčky. Ve smlouvě sjednaný poplatek ve výši 5 500 Kč pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Výši sjednané úplaty soud hodnotil korektivem dobrých mravů dle § 3 obč. zák., v tom smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu představuje poplatek ve výši 5 500 Kč za poskytnutí jistiny ve výši 10 000 Kč na dobu 31 týdnů úroky ve výši cca 89 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 21,18 % ročně, přičemž průměrná sazba činila 14,70 % ročně. Tuto sazbu se pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje více než šestinásobek zjištěné obvyklé sazby úroků u bankovních úvěrů. Takto sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je natolik zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy, či zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu ve smyslu § 41 obč. zák. Při tom soud vyšel zejména z úvahy, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (v dané věci nazvané jako poplatek) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků, tato úplata je materiálním zdrojem generování zisku poskytovatele půjčky, právní předchůdkyně žalobkyně, a došel k závěru, že neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celého právního jednání, neboť je nerozporné, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka, by neměl zájem uzavřít s žalovanou smlouvu o bezúročné půjčce, což plyne jednak z toho, že poskytování půjček bylo předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně a jednak z toho, že smlouva je smlouvou adhezní a ujednání o poplatku v ní není stanoveno jako alternativní, ale jako pevně dané ujednání, které se upravuje pouze doplněním výše samotného poplatku. Právní předchůdkyně žalobkyně by tak bez sjednání poplatku předmětnou smlouva zcela jistě neuzavřela. Z takto konstatovaného úmyslu stran pak vyplývá neoddělitelnost ujednání o poplatku od zbytku smlouvy. Uvedené úvahy soudu korespondují s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který vychází z toho, že oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo k okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo, tak aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala (např. rozsudek ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1248/96). Soud plně respektoval postoj judikatury v této otázce vycházející ze zásady autonomie vůle, že neoddělitelnost je nutno posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 436/05, dostupné na www.usoud.cz).
15. Soud nárok žalobkyně po výše uvedeném závěru, že smlouva o půjčce je neplatná, posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. Žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 10 000 Kč, a tímto došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele, získáním majetkového prospěchu plněním z neplatného právního úkonu (smlouvy o půjčce). Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Soud proto považuje nárok žalobkyně na vrácení této částky za důvodný v části, v níž dosud nebyla povinnost vrátit poskytnuté plnění splněna. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaná na pohledávky ze smlouvy uhradila celkem 3 600 Kč, žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku. V rozsahu požadavku na příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení soud uzavřel, že k určení splatnosti pohledávky došlo na základě výzvy věřitele k plnění, přičemž tyto právní účinky mělo až doručení výzvy k uhrazení dluhu obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, zaslané žalované dne 1. 2. 2021, a to ve lhůtě 10 dnů, tj. do 15. 2. 2021 (při právní domněnce dojití dle § 573 o. z.), ode dne následujícího je pak žalovaná v prodlení. Výše úroku z prodlení je pak s ohledem na okamžik jeho vzniku v souladu s intertemporálním ustanovením § 3028 odst. 1 o. z. dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy jako normy patné a účinné v době vzniku práva na úrok z prodlení. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a nároků vyplývajících z neplatné smlouvy byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci, když žalobkyně byla, s přihlédnutím k výši příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, procesně neúspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku a žalované dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.