Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 405/2022-73
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 20 154 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 030,47 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 411 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení 623,53 Kč, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 623,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 623,53 Kč od datum do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 087 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 030,47 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 411 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení 623,53 Kč, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 623,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 623,53 Kč od [datum] do zaplacení, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 087 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 20 154 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo ve znění smlouvy o úvěru ze dne datum, na základě které poskytla žalované částku 17 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 20 761 Kč spolu s příslušenstvím do datum. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a tím jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu 17 500 Kč, úrok 3 261 Kč, náklady za upomínání 150 Kč, smluvní pokutu 2 654 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 623,53 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 500 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z původní věřitelky na žalobkyni. Žalobkyně nedisponuje důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dne datum uhradila 2 000 Kč.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu částečně zpět a to co do smluvní pokuty 2 654 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 411 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 623,53 Kč a části jistiny ve výši 1 376,47 Kč. Jelikož došlo k částečnému zpětvzetí žaloby před jednáním, soud řízení v souladu s § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalované k tomuto procesnímu úkonu žalobkyně.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listin y nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum a ze dne datum bylo zjištěno, že se žalovaná a předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba dohodly, že celková jistina úvěru bude 17 500 Kč, která bude spolu s úrokem 3 261 Kč splacena do datum.
6. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně dne datum zaslala na účet žalované částku 2 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč a dne datum částku 5 500 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, společného prohlášení ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy číslo.
9. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.
10. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná uzavřela se společností právnická osoba Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum a ve znění smlouvy téhož čísla ze dne datum, na základě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla 17 500 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s úrokem 3 261 Kč do datum. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. Pohledávka byla od právnická osoba postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu s výzvou k úhradě dlužné částky do datum, dne datum.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně v tomto směru ničeho netvrdila ani nedoložila s tím, že žádné důkazy nemá, přičemž soud vychází ze zjištěného skutkového stavu, tedy že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované nijak nezkoumala. Pokud tedy žalobkyně dospěla k tomu, že je žalovaná schopna úvěr splácet, byl tento závěr chybný. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 17 500 Kč, žalovaná uhradila 2 000 Kč, soud ji proto zavázal k úhradě částky ve výši 15 500 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení, který byl přiznán ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 087 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71 % a úspěchu žalované v rozsahu 29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 807 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 154 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 940 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 440 Kč ve výši 722 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.