Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 84/2023-54

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 16 617,36 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 617,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 210,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 069,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 617,36 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 617,36 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 16 617,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 210,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 069,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 617,36 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 617,36 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 1. 2023, doplněnou podáním ze dne 10. 5. 2023, domáhala zaplacení částky ve výši 16 617,36 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 210,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 069,94 Kč, s úrokem ve výši 9 % ročně z částky 16 617,36 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 617,36 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, s žalovanou uzavřela dne 25. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Při uzavření smlouvy si dále žalovaná zvolila ve smlouvě doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr a úrok dohodnutý ve výši 23,66 % ročně splácet v 58 týdenních splátkách ve výši 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5.11.2018. Spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut, žalovaná se však dostávala opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek. Žalovaná na svůj dluh uhradila do postoupení smlouvy z právní předchůdkyně na žalobkyni částku ve výši 11 146 Kč. Žalovaná částka se sestávala z nezaplacené jistiny ve výši 18 343,13 Kč, z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 475,59 Kč a z dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 164,72 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 29. 11. 2019 a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, za dobu od postoupení smlouvy do sepisu žaloby uhradila částku v celkové výši 14 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a dále z její pracovní smlouvy, platového výměru, dohody o provedení práce a z jejích složenek. Žalovaná byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná a její žádost byla schválena.

2. Žalovaná podala dne 3.3.2023 ve věci odpor proti platebnímu rozkazu, ve kterém uvedla, že je ve finanční tísni, momentálně je bez zaměstnání, je vedena na úřadu práce. Z tohoto důvodu žádá o poskytnutí možnosti hradit svůj dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Dále při jednání soudu dne 26. 5. 2023 uvedla, že si půjčku brala pro přítele. Následně se rozešli, zůstala na hrazení půjčky sama. V době žádosti o spotřebitelský úvěr byla na rodičovské dovolené, pobírala příspěvek ve výši 7 000 Kč, dále příspěvek na bydlení ve výši 8 000 Kč a výživné na své nezletilé dítě ve výši 3 000 Kč. Ve společné domácnosti žila se svým nezletilým dítětem, na nájemné hradila 5 000 Kč, dále 1 600 Kč na elektřinu, tyto měsíční výdaje uváděla i při sjednání spotřebitelského úvěru. Na další měsíční výdaje se jí však nikdo neptal a žádné ani neuváděla. V době sjednání spotřebitelského úvěru splácela na další půjčku u právnická osoba měsíčně 500 Kč, ani tyto informace o dalších splátkách dalších úvěru při sjednání smlouvy nikdo nezjišťoval. Na předmětný úvěr uhradila 500 Kč měsíčně, když neměla peníze, půjčovala si na splátky od rodičů. Na daný dluh uhradila zhruba 20 000 Kč, v současné době má dvě děti, je vedena na úřadu práce, má zhruba měsíční příjem 18 000 Kč, na případný dluh by mohla hradit měsíčně 1 000 Kč.

3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vyplatit v hotovosti spotřebitelsky úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 15 322 Kč, jež představoval úrok, poplatek za zpracování, hotovostní inkaso a pojištění, splácet v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, počínaje nejpozději 7. kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 % ročně a RPSN 206 %. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že finanční prostředky ze spotřebitelského úvěru v hotovosti převzala /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 16 - 17 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila právní předchůdkyně žalobkyně od žalované její čistý měsíční příjem ve výši 25 691 Kč, který se skládá z hlavního příjmu ve výši 1 000 Kč, z vedlejšího příjmu ve výši 11 200 Kč, ze státní sociální podpory ve výši 3 627 Kč, z příspěvku na bydlení ve výši 6 864 Kč a výživného ve výši 3 000 Kč, a její měsíční výdaje ve výši 6 200 Kč, které se skládají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč a dalších osobních výdajů ve výši 4 200 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na částečný pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, má učňovské vzdělání a vyživuje jedno nezaopatřené dítě /viz zákaznická karta na č. l. 14 - 15 spisu/. Žalovaná byla od 1. 4. 2016 zaměstnána na dobu neurčitou jako administrativní pracovnice s měsíčním příjmem ve výši 11 200 Kč, dále měla uzavřenou dohodu o provedení práce, dle níž od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 vykonávala pracovní úkol v podobě anonymizována tři slova v anonymizováno část obce a obec, za což jí náležela odměna ve výši 1 000 Kč. Nadto pobírala dávky od Úřadu práce ČR v celkové výši 10 491 Kč a výživné na nezletilé dítě ve výši 3 000 Kč /viz pracovní smlouva včetně platového výměru na č. l. 40 spisu, dohoda o provedení práce na č. l. 41 spisu, kopie poštovních poukázek na č. l. 41 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18 - 21 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 27 spisu/. Žalované bylo dne 13. 12. 2019 zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 22 spisu, podací lístek na č. l. 23 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 25. 10. 2022; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 10. 10. 2022 /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 24 - 25 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Žalovaná v souvislosti s takto poskytnutým spotřebitelským úvěrem uhradila celkem částku 25 146 Kč /shodná tvrzení účastníků/.

4. Soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem název soudu ze dne 31. 7. 2020, č. j. číslo jednací, neboť takový důkaz nebyl označen k žádným relevantním skutkovým tvrzením učiněným žalobkyní. Žalobkyně jej označila na podporu svého právního stanoviska. Je však nepřípustné provádět důkazy, kterými má být prokázán právní závěr, který může v řízení učinit pouze soud.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr:

Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 25. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vyplatit v hotovosti spotřebitelsky úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem ve výši 15 322 Kč, jež představoval úrok, poplatek za zpracování, hotovostní inkaso a pojištění, splácet v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaná uhradila na smlouvu částku v celkové výši 25 146 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 29.11.2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky ze smlouvy za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu také před podáním žaloby.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni a ta je tak k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.

17. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila od žalované měsíční čistý příjem ve výši 25 691 Kč, který ověřila na základě pracovní smlouvy, platebního výměru, dohody o provedení práce a dále na základě tří poštovních poukázek. Příjmy žalované tak byly zjištěny a ověřeny způsobem, který zákon předpokládá, jedinou nesprávnost lze spatřovat v tom, že do příjmů žalované bylo započítáno i výživné ve výši 3 000 Kč na její nezletilé dítě, které ovšem není příjmem žalované, neboť slouží k výživě a zajištění základních potřeb jejího nezletilého dítěte. Žalovaná tak v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dosahovala měsíčního příjmu ve výši 22 691 Kč. Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto právní předchůdkyně žalobkyně do příslušného formuláře vyplnila ve výši 2 000 Kč měsíčně a tuto zjištěnou výši nijak neověřovala, což vyplývá ze samotného formuláře, kde není uvedeno, že by byla předkládána nájemní smlouva či doklady o platbě za energie, a to přesto, že je tato částka nepřiměřeně nízká, což potvrdila sama žalovaná, která uvedla, že v době sjednání spotřebitelského úvěru platila za nájem částku 5 000 Kč a za energie dalších 1 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále spokojila s částkou 4 200 Kč, jež měla představovat osobním výdajům žalované, tyto údaje opět nijak neověřila, a to přesto, že se tato částka jeví jako nepřiměřeně nízká, zvláště za situace, kdy se žalovaná starala o nezletilé dítě. Žádné další výdaje potom právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, a to ani splátky jiných poskytnutých zápůjček či úvěrů (přestože žalovaná potvrdila, že měla i další úvěry v době sjednání spotřebitelského úvěru, jež je předmětem tohoto řízení), neprovedla kontrolu údajů žalované v bankovních či nebankovních systémech, insolvenčním rejstříku či seznamu exekucí. Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nesprávně zjištěné výši příjmů žalované a absenci jakýchkoli podkladů k ověření výše výdajů v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná vyživuje jedno nezaopatřené dítě. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána.

18. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované jako spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o spotřebitelském úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na základě shora uvedené neplatné smlouvy o zápůjčce převzala finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a na tuto smlouvu uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku v 25 146 Kč. Tímto tak zcela splnila svůj závazek vůči žalobkyni z bezdůvodného obohacení, soudu tedy nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku)

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka advokátem ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů ve věci – písemné podání a účast při jednání dne 26.5.2023 dle a c) a Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.