Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 68/2023-60
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 377 432,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 273 857,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 273 857,55 Kč od 29.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 103 575,26 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 271,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 377 432,81 Kč od 2.6.2022 do 28.6.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 103 575,26 Kč od 29.6.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 361 589,03 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99% ročně z částky 14 056,4 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 836 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 273 857,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 273 857,55 Kč od 29.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 103 575,26 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 14 271,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 377 432,81 Kč od 2.6.2022 do 28.6.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 103 575,26 Kč od 29.6.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 361 589,03 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99% ročně z částky 14 056,4 Kč od 2.6.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 836 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 8.11.2022, doplněnou podáním ze dne 18.4.2023, domáhala zaplacení částky ve výši 377 432,81 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 271,52 Kč, s úrokem ve výši 11,25 % ročně z částky 377 432,81 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 361 589,03 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 14 056,40 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 7. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 380 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok dohodnutý ve výši 12,99 % ročně splácet v měsíčních splátkách ve výši 6 600 Kč, splatných vždy 16. den každého kalendářního měsíce. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se zákonem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a dále z transakčních pohybů na účtu žalovaného. Žalovaný byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný a jeho žádost byla schválena. Úvěr byl žalovanému poskytnut, žalovaný se však dostával opakovaně do prodlení s hrazením jednotlivých splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr prohlásila ke dni 2. 2. 2022 za splatný. Žalovaného přitom vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 391 704,33 Kč. Žalovaná částka se sestávala z nezaplacené jistiny ve výši 361 589,03 Kč, nezaplacených kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 14 056,40 Kč, nezaplaceného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 271,52 Kč a dále z poplatků ve výši 1 787,38 Kč. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni ke dni 1.6.2022 a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.6.2022. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.
4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 7. 2020 smlouvu o úvěru, dle které měla právní předchůdkyně žalobkyně vyplatit žalovanému účelový, nezajištěný, spotřebitelsky úvěr v celkové výši 380 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději do 16. 3. 2023 měsíční splátkou ve výši 6 600 Kč počínaje 17. 8. 2020. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,99 % ročně a RPSN 14,36 % /viz smlouva o úvěru na č. l. 11 - 14 spisu, všeobecné obchodní podmínky v databázi soudu příjmení, výpis z OR žalobkyně na č. l. 10 spisu/. V rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila právní předchůdkyně žalobkyně od žalovaného jeho průměrný měsíční příjem ve výši 21 840 Kč a dále měsíční výdaje na nájemné ve výši 5 000 Kč s tím, že další výdaje žalovaný neuvedl, proto žalobkyně tyto měsíční výdaje stanovila na částku 9 190 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 49 spisu/. Žalovaný měl průměrný čistý příjem v období od listopadu 2019 do června 2020 ve výši 41 980 Kč. Měsíční zůstatky na jeho bankovním účtu se v tomto období pohybovaly okolo nuly s výjimkou měsíce února 2020, kdy žalovaný měl konečný zůstatek na bankovním účtu ve výši 13 981,77 Kč /výpisy z účtu žalovaného v systému ISAS/. Žalovaný sjednaný úvěr čerpal dne 13. 7. 2020 a to tak, že částka ve výši 186 938,30 Kč a částka ve výši 182 566,10 Kč byly vyplaceny na konsolidaci stávajících úvěrů poskytnutých žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně již v minulosti a částka ve výši 10 495,60 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného. Žalovaný v souvislosti s takto vyplacenou částkou uhradil v období od 13. 7. 2020 do 21. 3. 2022 nepravidelnými platbami celkem částku ve výši 106 142,45 Kč /viz podklady pre súdne konanie na č. l. 24 – 27 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 1. 1. 2022 vyzvala žalovaného k úhradě částky 20 414 Kč s tím, že nebude-li částka uhrazena do 2.2.2022 bude celý úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 2. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu/viz poslední výzva k úhradě dlužné částky na č. l. 22 spisu, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 30. 5. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy dle seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k 1. 6. 2022 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 15 - 18 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 19 - 20 spisu, dohoda o úplatě na č. l. 21 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 28 spisu/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 6. 2022 bylo žalovanému zasláno téhož dne včetně informací o zpracování osobních údajů /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informace o zpracování osobních údajů na č. l. 29 spisu a podacího lístku na č. l. 30 spisu/. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dluhu s tím, že dlužná částka má být uhrazena nejpozději do 20. 9. 2022; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 6. 9. 2022 /viz výzva k úhradě dluhu na č. l. 31 – 32 spisu, podací lístek na č. l. 33 spisu/.
5. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný sjednali dne 13. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle které žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému částku v celkové výši 380 000 Kč. Žalovaný měl průměrný čistý příjem v období od listopadu 2019 do června 2020 ve výši 41 980 Kč. Měsíční konečné zůstatky na jeho bankovním účtu se v tomto období pohybovaly okolo nuly s výjimkou měsíce února 2020, tzn. že žalovaný každý měsíc v tomto období spotřeboval všechny finanční prostředky, které obdržel. Žalovaný se postupně dostával do prodlení s hrazením jednotlivých splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 2.2.2022. Žalovaný celkem uhradil na předmětnou úvěrovou smlouvu částku ve výši 106 142,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky ze smlouvy za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 20. 9. 2022, přičemž zásilka s výzvou byla odeslána dne 6. 9. 2022.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Soud má za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni a ta tak je k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Dále se však soud především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.
17. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány, natož pak ověřovány, nebyly. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční čistý příjem ve výši 21 840 Kč, když sice tvrdila, že tyto příjmy ověřila z výpisu z bankovního účtu žalovaného, soud však z těchto výpisů zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného v období od listopadu 2019 do června 2020 činil cca 41 980 Kč (když platby od zaměstnavatele žalovaného přicházely každý měsíc ve dvou platbách). Pokud se týká pravidelných měsíčních výdajů, tak tyto zjistila právní předchůdkyně od žalovaného pouze ve vztahu k nájemnému ve výši 5 000 Kč, tuto zjištěnou výši však nijak neověřovala (a to přesto, že je relativně nízká) další výdaje potom přímo od žalovaného ani nezjišťovala a sama tyto výdaje stanovila částkou 9 190 Kč, přičemž soudu není vůbec zřejmé, na základě čeho k této částce dospěla. Dále potom právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování měsíčních výdajů žalovaného kalkulovala se splátkou nového úvěru ve výši 6 600 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný měl disponibilní prostředky ve výši 15 240 Kč (právní předchůdkyně žalobkyně zde zřejmě udělala početní chybu, když od tvrzených příjmů žalovaného ve výši 21 840 Kč odečetla pouze částku 6 600 Kč na splátky úvěru a nikoli ještě částku 9 190 Kč, která měla představovat měsíční výdaje žalovaného). Takovýto způsob ověřování úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nesprávně zjištěné výši příjmů žalovaného a absenci jakýchkoli podkladů k ověření výše výdajů v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalovaného v paušální částce 9 190 Kč měsíčně a připočetla k ní splátku sjednávaného úvěru ve výši 6 600 Kč, takovýto postup však není možný, když soudu ani není zřejmé, jak k částce 9 190 Kč dospěla, nadto se jedná o částku poměrně nízkou za situace, že by měla pokrývat veškeré měsíční výdaje žalovaného na bydlení a na živobytí. Právní předchůdkyně žalobkyně pak poskytla úvěr žalovanému přesto, že bylo z výpisů z jeho bankovního účtu zřejmé, že žalovaný každý měsíc spotřeboval veškeré finanční prostředky, které vydělal (z toho je také možné uzavřít, že jeho měsíční výdaje určitě dosahovaly vyšší částky než právní předchůdkyní žalobkyně stanovené 9 190 Kč). S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kterou zjevně neznepokojily ani velmi nízké měsíční zůstatky na účtu žalovaného, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
18. Soud proto posoudil předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaný na základě shora uvedené neplatné úvěrové smlouvy čerpal finanční prostředky ve výši 380 000 Kč a částku 106 142,45 Kč již právní předchůdkyni žalobkyně uhradil. Žalovaný tak je povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 273 857,55 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.6.2022, které bylo předáno k poštovní přepravě téhož dne, do dispozice žalovaného se tak dostalo dne 21.6.2022 (§ 573 o. z.). Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného obohacení bez zbytečného odkladu, za takovou lhůtu lze považovat 5 pracovních dnů, posledním dnem takové lhůty tak bylo 28.6.2022, ode dne následujícího je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to v jí požadované výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 836 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny nahoru), přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše 64 752,56 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 , ze dne 30. 8. 2010 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 377 432,81 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 820 Kč výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 820 Kč za účast na jednání soudu (dne 12. 5. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2023 částka 356,83 Kč představující jednu polovinu (žalobkyně se tento den účastnila dvou jednání u téhož soudu) z náhrady za 84 ujetých km v částce 713,66 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 8 617,73 Kč. Soud nepřiznal zástupci žalobkyně odměnu za podání ve věci samé ze dne 18.4.2023, neboť toto podání obsahovalo doplnění žalobních tvrzení, která v žalobě chyběla a která mohla a měla být uvedena již v žalobě samotné. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.