Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 44/2023-44
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 33 413,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 18 013,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 3. 2022, z částky 1 798,14 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 738,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 276,02 Kč, úrok 23. 43 % ročně z částky 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 400 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 18 013,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do 1. 3. 2022, z částky 1 798,14 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 738,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 276,02 Kč, úrok 23. 43 % ročně z částky 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovaném povinnost zaplatit částku 33 413,16 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba IČO smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum na základě, které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 19 851 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 780 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 621 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 65týdenních splátkách po 583 Kč, poslední splátka byla splatná 6. 10. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze částku 2 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni s účinností od datum, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno doporučeným dopisem. Žalobkyně požaduje zaplacení 33 413,16 Kč sestávající z jistiny ve výši 17 198,14 Kč a dlužné části poplatku ce výši 16 215,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 276,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 738,09 Kč, úrok ve výši 23,43 % ročně z jistiny ve výši 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 17 198,14 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k plnění.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se km jednání nedostavil.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, smluvních podmínek soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 17 901 Kč, který zahrnuje součet úroků ve výši 11 780 Kč, za komfortní a flexibilní splácení částku 4 621 Kč a částku 1 500 Kč za zpracování úvěru. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění ve výši 1950 Kč. Celková částka splatná žalovaným představovaná celkovou dlužnou částkou (37 851 Kč) sníženou o částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení nebo doplňkové pojištění činí 31 280 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání ve výši 88 %. Celková dlužná částka byla splatná v 65 splátkách po 583 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil celkem částku 2 600 Kč. Ze zákaznické karty ze dne datum podepsané žalovaným soud zjistil, že žalobkyně prověřovala majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy, dvou výplatních pasek, kdy žalovaný potvrdil použitelný čistý měsíční příjem ve výši 20 966 Kč, další příjem domácnosti 10 000 Kč a odhadované měsíční výdaje, uvedená výše výdajů v kartě je nečitelná. Ke svým poměrům žalovaný potvrdil, že je svobodný, bydlí v nájmu, má dvě vyživované osoby. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy – seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, podacího lístku z datum vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Výzvou k plnění ze dne 6. 6. 2022 předané k poštovní přepravě dne 7. 6. 2022 dle podacího lístku byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.
5. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyní předložené důkazy, a to smlouva o spotřebitelském úvěru a karta zákazníka splnění této povinnosti neprokazují, když nebyly soudu předloženy doklady potvrzující příjmy a výdaje žalovaného. Dle údajů uvedených v zákaznické kartě byly při prověřování úvěruschopnosti předloženy pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, tyto nebyly jsou do doloženy, nemohla tak být soudem posouzena výše příjmu zapsaná v zákaznické kartě. Pokud jde o příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč k těmto nebyly doloženy právnímu předchůdci žádné doklady, není zřejmé, o jaký zdroj příjmů se jedná. Právnímu předchůdci žalobkyně rovněž nebyly doloženy dokumenty k výdajům žalovaného, když údaj o výdajích v zákaznické kartě není ani dostatečně čitelný. Z informací získaných od žalovaného bez předložení dokladů vztahující se k posouzení tvrzených příjmů domácnosti a k výdajům žalovaného, nelze dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr řádně splácet.
6. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvách uvedené finanční hotovosti čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Důkazní břemeno k prověřování úvěruschopnosti leží na žalobkyni. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, nemohla být v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o povinnosti označit důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil 2 600 Kč a byla mu poskytnuta částka 18 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 15 400 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum podaného k přepravě dne 24. 2. 2022. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 2. 3. 2022. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný v rozsahu 7,82 %, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.