Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 94/2023-50

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 4 541,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 541,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 175,01 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 541,13 Kč od datum do zaplacení, a s 29,00 % ročním úrokem z částky 2 741,13 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 541,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 175,01 Kč, se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 541,13 Kč od [datum] do zaplacení, a s 29,00 % ročním úrokem z částky 2 741,13 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle , (dále též „ “).

2. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 541,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 175,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 4 541,13 Kč od datum do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 2 741,13 Kč od datum do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. příjmení proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9.689,70 Kč převedla dne datum na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. příjmení proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne datum zesplatnila ke dni 30. 0 8. 2021 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9.178,13 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena s účinností ke dni datum na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena na 4.716,14 Kč. Žalovaný po postoupení ničeho neuhradil.

3. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno ze dne datum. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MVČR. Z interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 534,90 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil.

5. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle ,

a došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právnická osoba, IČO, uzavřela dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách s žalovaným, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. příjmení proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9.689,70 Kč převedla dne datum na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. příjmení proto využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne datum zesplatnila ke dni 30. 0 8. 2021 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 9.178,13 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena s účinností ke dni datum na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dlužná částka na úvěrovém účtu byla ke dni postoupení vyčíslena žalovanou na 4.716,14 Kč, ale z vyčíslení není jasné, jaká část dlužné částky je tvořena jistinou a jaká příslušenstvím, tedy kolik z toho, co žalovaný uhradil, bylo započteno na jistinu. Žalovaný po postoupení ničeho neuhradil. Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno pouze z údajů poskytnutých žalovaným, které nebyly nijak doloženy.

6. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení a násl. , (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

11. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by se v souladu s ustanovením § 86 ZoSÚ zabývala otázkou schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z údajů poskytnutých samotným žalovaným, které si nijak neověřila. Povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně pochybila při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy se měla více zabývat skutečnými příjmy a výdaji žalovaného na základě předložených dokumentů a nevycházet pouze a jen z údajů uvedených v žádosti o úvěr. Soud došel k závěru, že v daném případě byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla posoudit zejména schopnost spotřebitele dostát podmínkám smlouvy, a to na základě porovnání skutečných (ne pouze tvrzených) příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Na základě provedeného dokazování soud nemohl dojít k závěru ohledně případné výše bezdůvodného obohacení. Z žalobkyní předložených důkazů není zřejmé, kolik žalovaný do zesplatnění čerpal a kolik splatil, a kolik z toho, co bylo zaplaceno, bylo započteno na jistinu a kolik na příslušenství. Z žalobkyní předložených výpisů z úvěrového účtu a platební historie toto nešlo zjistit a žalobkyně ani částku nezaplacené jistiny netvrdila. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení za použití ustanovení

tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).