Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 112/2023-30

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 10 438 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 300 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 946 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 246 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 1 946 Kč od datum do zaplacení, v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a v rozsahu částky 2 192 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 300 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 1 946 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 246 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 1 946 Kč od [datum] do zaplacení, v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč a v rozsahu částky 2 192 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 10 438 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek webová adresa) dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalované poskytnuta jistina zápůjčky ve výši 6 300 Kč, a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 946 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila totožnost žalované pomocí ověřovací korunové platby a předložené kopie dokladu totožnosti. Žalobkyně žalované jistinu zápůjčky poskytla, žalovaná však nedodržela řádně podmínky pro splácení, když jistinu spolu s poplatkem neuhradila do data splatnosti dne datum. Žalovanou částku 10 438 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 6 300 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 946 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z výše dlužné jistiny 6 300 Kč, kapitalizovaná do datum ve výši 2 192 Kč, příslušenství se skládá z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (5 × 500 Kč) a zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení.

2. Žalovaná sice nesporovala, že s žalobkyní uzavřela dne datum smlouvu, na základě níž jí žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 6 300 Kč, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalobkyně před uzavřením smlouvy porušila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované), považuje žalovaná smlouvu za neplatnou, přičemž neplatnost smlouvy dovozuje i pro její rozpor s dobrými mravy.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované jistinu ve výši 6 300 Kč převodem na její bankovní účet, a žalovaná zavázala jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 946 Kč uhradit nejpozději do datum. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 500 Kč za každou jednotlivou upomínku. /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 7-8 p. v. spisu a všeobecné obchodní podmínky v elektronické evidenci CEPR/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 6 300 Kč, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas /viz potvrzení o odeslání jistiny na bankovní účet žalované na č. l. 13, upomínky a výzvy k úhradě na č. l. 9-11 /. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 12 a podací lístek na č. l. 14

4. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti omezila toliko na obecná tvrzení, že si vyžádala informace ohledně rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrů, případně nahlédla do relevantních databází. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnost sice v obecné rovině tvrdila, avšak z hlediska zkoumání zůstala pouze u nekonkrétních tvrzení a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že vůbec a v jakém rozsahu, byly schopnosti žalované splatit řádně jistinu zápůjčky zkoumány. Pro, byť omluvenou, nepřítomnost žalobkyně při ústním jednání, nebylo možné tuto poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle , 3 , (dále jen „“).

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ nedostála.

14. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak neověřovala příjmy ani výdaje žalované. Spokojila se toliko s vyžádanými informacemi od žalované, ohledně jejich rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a dalších poměrů a dále nahlédla do relevantních databází. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Z hlediska příjmových i výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění údajů získaných ze sdělení žalovaného do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. , mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů i výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Skutečnost, že žalobkyní vybraný způsob zkoumání bonity na základě statistických dat vede k nižšímu procentu řádně neplatících úvěrovaných osob nemá žádný vliv na posouzení soudu ohledně řádnosti zkoumání úvěruschopnosti konkrétního žalovaného, neboť pro účely zkoumání úvěruschopnosti musí žalobkyně tvrdit a prokazovat zkoumání úvěruschopnosti vždy ke každému konkrétnímu žalovanému (ověřování jeho reálné finanční situace). Tento postup však samozřejmě nebrání žalobkyni, aby pro účely schvalování poskytování úvěru (dosažení nižšího % úvěru, ohledně kterých dospěje proces vymáhání pohledávky až k soudnímu řízení) prováděla i další zkoumání bonity, respektive různými způsoby stanovovala limity poskytovaných úvěru, jakožto i výši požadovaných splátek.

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti při nezkoumání úvěruschopnosti po účinnosti ZoSÚ od datum soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu poplatku za poskytnutí zápůjčky 1 946 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 192 Kč včetně příslušného úroku z prodlení, zamítl.

19. Žalovaná, která poskytnuté peněžní prostředky bez právního důvodu přijala, je proto povinna žalobkyni vrátit plnění v částce 6 300 Kč, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Výzva k plnění byla obsažena v rámci předžalobní výzvy ze dne datum (ohledně dřívějších výzev nebyl soudu doložen doklad o jejich odeslání žalované), která byla téhož dne odeslána na adresu bydliště uvedenou v předmětné smlouvě, přičemž lze předpokládat, že dne datum byla výzva žalované doručena (srov. § 573 o. z.). S ohledem na 3denní lhůtu k plnění, obsaženou ve výzvě, se tak žalovaná dostala do prodlení dnem datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle ve spojení s  o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, která odpovídá

20. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalované, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.