Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 75/2023-38
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
t. č. neznámého pobytu
zastoupený opatrovníkem, advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 16 324 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 300 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 024 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 796,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 529,79 Kč, úrok ve výši 26,10 % ročně z částky 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 a z částky 231,46 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do 3 dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 300 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 024 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 796,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 529,79 Kč, úrok ve výši 26,10 % ročně z částky 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022 a z částky 231,46 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do 3 dnů od právní moci usnesení.
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 16 324 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 17. 12. 2019 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Žalobce uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve se žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 9 554 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 103 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,10 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 25. 12. 20196. Ke dni 29. 7. 2020 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 8 531,46 Kč a dlužný poplatek 7 792,54 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 351,46 Kč dále úrokem ve výši 26,10 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 16. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1 700 Kč. Dále uvedl, že pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 324 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 531,46 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 792,54 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 529,79 Kč (jedná se o úrok ve výši 26,10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 531,46 Kč od 16. 12. 2020 do 28. 1. 2022), úroku ve výši 26,10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 531, 46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 796,35 Kč (jedná se o úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaných z dlužné jistiny ve výši 8 531,46 Kč od 2. 1. 2020 do 28. 1. 2022), úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.
2. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka ve vyjádření uvedl, že nárok žalobce neuznává, a to s výjimkou nesplaceného zůstatku jistiny ve výši 8 531,46 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované částce 1 796,35 Kč a z částky 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %. Uvedl, že neuznává uplatněný nárok na kapitalizovaný úrok v částce 2 529,79 Kč, uplatněný nárok na úrok ve výši 26,1 % ročně z částky 8 531,46 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a poplatek v částce 7 792,54 Kč, který považuje za ujednání neplatné pro rozpor se zásadami poctivého jednání v právním styku a zjevné zneužití práva ve smyslu § 6 a § 8 obč. zákoníku, zejména poměří-li se výše zapůjčené částky 10 000 Kč s výší poplatku za vytištění formulářové úvěrové smlouvy – 7 792,54 Kč. Rovněž výši smluvního úroku 26,1 % ročně žalovaný považuje za velmi nepřiměřenou.
3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 17. 12. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, přičemž žalovaný se zavázal za poskytnutí spotřebitelského úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 7 994 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3 103 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru a péče o zákazníka ve výši 4 891 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 17 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že byl sjednán úrok, přičemž úroková sazba činí 56 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný žádá o úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že bude zaplacen v 52 týdenních splátkách. Dále jsou zde uvedeny údaje týkající se žalovaného, a to že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Dále pak je zde uvedeno, že je zaměstnán na plný úvazek, přičemž zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu. Čistý příjem žalovaného činí 15 198 Kč, žádné jiné příjmy nemá. Další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč Celkem tedy 25 198 Kč. Je zde uvedeno, že počet zdrojů příjmů žadatele je jeden. Dále je zde uvedeno, že běžné měsíční výdaje činí 3 600 Kč, což jsou externí splátky, a odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč. Dále pak je zde uvedeno, že žalovaný má zápůjčku u jiné společnosti. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 1 700 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 28. 1. 2022. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně příslušenství byla postoupena společnosti právnická osoba Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Dále pak žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal doklady o doručení – podacími lístky.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. obč. zákoníku. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, a proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel).
5. Soud se tedy nejprve zabýval tím, že zda žalobce splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru § 86 , a to z úřední povinnosti. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného. Spokojil se pouze s tím, co žalovaný uvedl v listin ě označené Zákaznická karta. Žalobce ověřoval výhradně příjmy žalovaného, a to výplatními páskami a pracovní smlouvou. Žádným způsobem žalobce neověřoval výdaje žalovaného, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu apod. Žalobce si byl vědom toho, že žalovaný má další zápůjčky u jiné společnosti a žádá o další úvěr. Ani tato skutečnost žalobce nepřiměla k podrobnějšímu zkoumání příjmů a zejména výdajů žalovaného. Žalobce na běžné měsíční výdaje žalovaného započetl pouze externí splátky 3 600 Kč a další odhadované měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě této neplatné smlouvy převzal částku 10 000 Kč a zaplatil pouze částku 1 700 Kč, je povinen dle § 2991 a § 2993 vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 8 300 Kč. Současně soud žalobci přiznal úroky z prodlení dle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovením by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
7. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle něhož byla povinnost k náhradě nákladů státu uložena žalobci. Konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.