Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
118 C 14/2022-92
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 69 776 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 500 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 8 865 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 472,58 Kč za období od 28. 1. 2022 do 14. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 365 Kč od 15. 4. 2022 do 10. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky
8 865 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, s částkou 11 411 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864,08 Kč za období od 28. 1. 2022 do 20. 2. 2022 a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 51 000 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 1. 2022 dosáhne částky 128 692 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 763,30 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 500 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V částce 8 865 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 472,58 Kč za období od 28. 1. 2022 do 14. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 365 Kč od 15. 4. 2022 do 10. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 865 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, s částkou 11 411 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864,08 Kč za období od 28. 1. 2022 do 20. 2. 2022 a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 51 000 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 1. 2022 dosáhne částky 128 692 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 763,30 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 776 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 18. 10. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne 19. 10. 2021 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem 56,85 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 079 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2021. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal hradit pojistné ve výši 100 Kč měsíčně. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč. S účinností ke dni 26. 1. 2022 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 57 667,25 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; žalovaný však před zesplatněním úvěru uhradil pouze 500 Kč dne 4. 1. 2022. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný žalobkyni uhradil dne 14. 4. 2022 částku 1 000 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 56 667,25 Kč, smluvní pokutu za prodlení ve výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 411 Kč, úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru ve výši 56,85 % ročně a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 300 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.
4. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo“ ze dne 18. 10. 2021 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 20.10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 079 Kč, splatnými vždy do každého 22. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 107 244 Kč.
5. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 56,85 % která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Součástí smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.3 písm. b) bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů či v případě prodlení s úhradou dvou splátek. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru. Z přílohy č. 1 ze dne 18. 10. 2021 ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný přistoupil k pojištění schopnosti splácet v rámci pojistné smlouvy č. bankovní účet a zavázal se platit měsíční pojistné ve výši 100 Kč měsíčně.
6. Z předsmluvního formuláře soud zjistil parametry úvěru. Z prohlášení klienta soud zjistil, že se žalovaný seznámil s informacemi o úvěru. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru žalovaným. Z dokumentu„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má celkové příjmy ve výši 14 156 Kč a výdaje ve výši 6 543 Kč. Dále uvedl, že je v důchodu. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že na účet žalovaného
č. bankovní účet byl připsán v září 2021 a v říjnu 2021 důchod ve výši 14 156 Kč za měsíc. Z přihlášky do pojištění ze dne ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný požádal o přistoupení k pojištění, přičemž se měl zavázat platit pojistné ve výši 100 Kč měsíčně. Součástí byl i informační dokument o pojistném produktu, který obsahoval podrobné parametry pojistného. Z výpisu z registru klientských informací soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazeno hodnocení 551 bodů, což jej má řadit do kategorie s nízkým rizikem. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poukázala částku 51 000 Kč na účet č. bankovní účet dne 19. 10. 2021. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v něm neměl žádný záznam.
7. Z oznámení ze dne 26. 1. 2022 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění všech závazků. Z výzvy k zaplacení ze dne 23. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 22. 11. 2021 a 22. 12. 2021. Z výzvy k zaplacení ze dne 24. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 22. 11. 2021, 22. 12. 2021 a 22. 1. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 7. 2022, podacího archu a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne 18. 10. 2021 akceptovaného dne 20. 10. 2021 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 51 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 56,85 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 079 Kč, splatnými vždy do každého 22. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 107 244 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal platit pojistné za pojištění schopnosti splácet. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 51 000 Kč. První splátka byla splatná dne 22. 11. 2021. Žalovaný za dobu trvání úvěru zaplatil dne 4. 1. 2022 částku 500 Kč a dne 14. 4. 2022 částku 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle ZoSÚ a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Podle názoru soudu žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání také výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (6 543 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 ZoSÚ, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
15. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.
16. Žalobkyně však soudu prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 51 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 1 500 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný zbývající peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinné uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil, neboť ta mu plnila bez právního důvodu, a v takovém případě s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku ve výši 49 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 26. 7. 2022 s lhůtou splatnosti do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve 29. 7. 2022 (podle § 573 o.z.) a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 10. 8. 2022. Od 11. 8. 2022 je tak žalovaný v prodlení, přičemž netvrdil, že by taková lhůta byla vzhledem k jeho možnostem nepřiměřenou. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 49 500 Kč až od 11. 8. 2022 do zaplacení.
17. Soud tudíž zamítl žalobu ohledně částky 8 865 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 472,58 Kč za období od 28. 1. 2022 do 14. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 365 Kč od 15. 4. 2022 do 10. 8. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 865 Kč od 11. 8. 2022 do zaplacení, s částkou 11 411 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 864,08 Kč za období od 28. 1. 2022 do 20. 2. 2022 a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 51 000 Kč od 21. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 1. 2022 dosáhne částky 128 692 Kč.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 86 560,28 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 54 280,47 Kč, tj. z 62,7 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. z 37,3 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalovaného, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 25,4 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 489 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 69 776 Kč sestávající z částky 3 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním hodnocením, písemné podání, účast na jednání před soudem) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 6. 2323 náhrada 2 322,46 Kč za 184 ujetých km v částce 1 722,46 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 122,46 Kč ve výši 4 015,72 Kč Celkem tak náhrada nákladů činí částku 26 627,18 Kč, ale žalobkyni náleží pouze část této náhrady ve výši 6 763,30 Kč (25,4 % z celkové výše náhrady). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.