Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 32/2023-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 1 843 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 843 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 843 Kč
od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 101,45 Kč
a náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 843 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 843 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 101,45 Kč a náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 217 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 843 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 843 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 101,45 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 025 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutou ve výši 315,15 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o úvěru číslo, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právnická osoba žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal právnická osoba vrátit částku 4 920 Kč spolu s příslušenstvím do datum Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na webová adresa), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve 4 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne datum byla mezi právnická osoba a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 3 300 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 1 843 Kč, nesplaceného úroku ve výši 875 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 432 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Nad rámec všech shora uvedených nároků požaduje žalobkyně i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná porušila svou povinnost splatit částku sjednanou ve Smlouvě řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, a to ve výši 432 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu ve výši 315,15 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. datum z dlužné jistiny pohledávky ve výši 1 843 Kč do datum. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou žalobkyně ze dne datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně v průběhu řízení dne datum vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 340,15 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 025 Kč a smluvní pokutu ve výši 315,15 Kč. Soud řízení v tomto rozsahu dle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) zastavil, o čemž rozhodl samostatným usnesením. Po právní moci tohoto usnesení zůstalo předmětem řízení zaplacení částky 1 843 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 843 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 101,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru číslo v níž se právnická osoba (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalované (úvěrovanému, klientovi) částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázal vrátit do datum celkem částku 4 920 Kč (Ze smlouvy o úvěru ze dne datum). Částku 4 000 Kč poskytla právnická osoba žalované na jeho účet dne datum (Z výpisu z účtu). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum a žalovaná byla vyzvána, aby dluh zaplatila do datum. Dopis byl žalované odeslán dne datum (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní výzvou ze dne datum (Z předžalobní výzvy, podacího archu). V řízení nebylo ani tvrzeno, zda a jakou část pohledávky žalovaná zaplatila.
5. K výzvě soudu žalobkyně nedoložila, jakým způsobem úvěrující společnost právnická osoba prověřovala úvěruschopnost žalované, ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrujícím a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
13. V projednávané věci žalobkyně nedoložila, že by právnická osoba (věřitel) jakkoliv posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a proto nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
15. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 1 843 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.
16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 1 843 Kč a ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 1 843 Kč a neúspěšná co do částky 1 807,52 Kč (když jako neúspěch je třeba posoudit i tu část řízení, v níž žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, viz § 146 odst. 2 o.s.ř., tj. částku 1 340,15 Kč, a dále částku příslušenství kapitalizovanou ke dni jednání), a proto v rámci poměru úspěchu a neúspěchu (cca 50:50) soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.