Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 70/2023-24
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 19.400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč a částku 3.400 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.866,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 829,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16.000 Kč a částku 3.400 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.866,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 829,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou, došlou soudu dne 2. 11. 2022, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16.000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.866,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 4. 10. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč, které se jí žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách po 550 Kč spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.740 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.440 Kč. Při uzavření smlouvy si dále žalovaná zvolila doplňkové služby, za které se zavázala zaplatil poplatek za životní pojištění ve výši 546 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 702 Kč Poslední splátka byla stanovena na 2. 4. 2020. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná od uzavření smlouvy do jejího postoupení uhradila pouze částku 6.000 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 43.078 Kč. Příslušenství pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 16.000 Kč (představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 22.000 Kč a zaplacenou částkou 6.000 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši číslo (tj. ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 16.000 Kč od 3. 4. 2020 do 7. 1. 2022), úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.
2. Dále se domáhala zaplacení částky 3.400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 829,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že dne 29. 6. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se jí žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 23. 8. 2019. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná od uzavření smlouvy do jejího postoupení uhradila pouze částku 6.600 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 3.400 Kč (představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou 10.000 Kč a zaplacenou částkou 6.600 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 829,03 (tj. ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 3.400 Kč od 24. 8. 2019 do 7. 1. 2022), úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
5. Ze smlouvy označené jako„ anonymizována dvě slova – smlouva o spotřebitelském úvěru“ číslo že dne 29. 6. 2018 žalovaná a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřely dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 10.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, celkem částku 18.000 Kč uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka se zavázala zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku úvěru.
6. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dne 29. 6. 2018 uvedla, k druhu bydlení, že žije s rodiči, má jedno nezaopatřené dítě, zdroj hlavních příjmů pracovní poměr na částečný úvazek na dobu určitou do 31. 12. 2018 jako pracovnice úklidu u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, čistý měsíční příjem 12.233 Kč, měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 1.000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 3.500 Kč, další výdaje 400 Kč.
7. Ze smlouvy označené jako„ anonymizována dvě slova – smlouva o spotřebitelském úvěru“ číslo že dne 4. 10. 2018 žalovaná a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, uzavřely dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky ve výši 22.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.740 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4.400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.440 Kč, poplatek za pojištění anonymizována dvě slova částka, poplatkem za asistenční služby 702 Kč, celkem částku 42.828 Kč, uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 550 Kč, přičemž první splátka se zavázala zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti částku úvěru.
8. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně dne 4. 10. 2018 uvedla, k druhu bydlení, že žije s rodiči, má jedno nezaopatřené dítě, zdroj hlavních příjmů pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2018 jako pracovnice úklidu u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, čistý měsíční příjem 9.000 Kč, další příjmy-vedlejší 9.000 Kč, aniž bylo uvedeno, o jaký konkrétní příjem se jedná, měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 2.500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4.000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 1.200 Kč, další výdaje 400 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a air právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, jako postupitel, uzavřely dne 7. 1. 2022 dohodu, na základě které přešly pohledávky z uvedených smluv o spotřebitelském úvěru na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 4. 2. 2022 odeslala žalované oznámení o postoupení pohledávek z uvedených smluv, vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu žalobkyni.
11. Z výzvy k plnění a podacího lístku, že dne 19. 4. 2022, právní zástupce žalobkyně odeslal žalované výzvu před podáním žaloby ze dne 14. 4. 2022. Současně výzva obsahovala oznámení o postupní pohledávky.
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaná dne 29. 6. 2018 uzavřely dohodu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, celkem částku 18.000 Kč uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka se zavázala zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě, tedy že žije s rodiči, má jedno nezaopatřené dítě, že zdroj hlavních příjmů je z pracovního poměru na částečný úvazek na dobu určitou do 31. 12. 2018, kde pracuje jako pracovnice úklidu u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, kde má čistý měsíční příjem 12.233 Kč, měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) že má 1.000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 3.500 Kč, další výdaje 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 4. 2. 2022. Před podáním žaloby byla žalovaná výzvou odeslanou dne 19. 4. 2022 vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná uhradila částku 6.600 Kč.
13. Dále právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaná dne 4. 10. 2018 uzavřely dohodu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalované spotřebitelský úvěr ve výši 22.000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.740 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4.400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.440 Kč, poplatek za pojištění anonymizována dvě slova částka, poplatkem za asistenční služby 702 Kč, celkem částku 42.828 Kč, uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 550 Kč, přičemž první splátka se zavázala zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě, tedy že žije s rodiči, má jedno nezaopatřené dítě, že zdroj hlavních příjmů je z pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2018, kde pracuje jako pracovnice úklidu u zaměstnavatele právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, že má čistý měsíční příjem 9.000 Kč, další příjmy-vedlejší 9.000 Kč, aniž bylo uvedeno, o jaký konkrétní příjem se jedná, měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 2.500 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4.000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 1.200 Kč, další výdaje 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 4. 2. 2022. Před podáním žaloby byla žalovaná výzvou odeslanou dne 19. 4. 2022 vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná uhradila částku 6.000 Kč.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 6. 2018 uzavřena smlouva, která je svých charakterem spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 ZSÚ. Žalovanou měla být zaplacena s poplatky celková částka 18.000 Kč po splátkách 300 Kč týdně, tj. 1.200 Kč měsíčně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětné úvěry. Žalobkyně k tomu ničeho konkrétního netvrdila. Pokud žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznických kartách, v řízení nebylo prokázáno, že tvrzené skutečnosti byly fakticky ověřeny, když k tomu žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat s odbornou péči schopnost žalované splatit úvěr nedostála a smlouvu o úvěru ze dne 29. 6. 2018 je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 29. 6. 2018 poskytla částku 10.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila částku 6.600 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 3.400 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části, ve které se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 829,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.400 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
25. Pokud jde o smlouvu ze dne 4. 10. 2018, i zde soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, která je svých charakterem spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 ZSÚ. Žalovanou měla být zaplacena s poplatky celková částka 42.828 Kč po splátkách 550 Kč týdně, tj. 2.200 Kč měsíčně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětné úvěry. Žalobkyně k tomu ničeho konkrétního netvrdila. Pokud žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznických kartách, v řízení nebylo prokázáno, že tvrzené skutečnosti byly fakticky ověřeny, když k tomu žalobkyně neoznačila ani nepředložila žádné důkazy, a to zvláště za situace, kdy žalovaná měla od žalobkyně od 29. 6. 2018, tedy před necelými čtyřmi měsíci) poskytnutý úvěr ve výši 10.000 Kč, kdy se zavázala zaplatit celkem částku 18.000 Kč ve splátkách 300 Kč týdně, tj. 1.200 Kč měsíčně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat s odbornou péči schopnost žalované splatit úvěr nedostála a smlouvu o úvěru ze dne 4. 10. 2018 je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 4. 10. 2018 poskytla částku 22.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila částku 6.000 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 16.000 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě (která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka) tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části, ve které se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.866,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, když neúspěch měla jen v příslušenství. Náklady ve výši 1.000 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 200 Kč za celkem dva úkony dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Odměnu za zastoupení advokátem soud nepřiznal s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17, ve shodě se kterým podepsaný soud konstatuje, že v tomto případě bylo třeba přihlédnout k množství žalob, které účastník podával na ustáleném vzoru, jakož i k povaze jeho podnikání, které vykazovalo spíše znaky inkasní agentury, což vede k závěru, že by měl pro správu svých pohledávek, jež má převážně administrativní charakter, disponovat příslušným aparátem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.