Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 137/2023-65
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 11 222,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 5 391,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 11,75 % ročně z částky 9 391,32 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 589,53 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši
8 249,27 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky
1 831,31 Kč.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 5 391,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 391,32 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 589,53 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 8 249,27 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 1 831,31 Kč. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 11 222,63 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 1. 2. 2021 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaná převzala v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč zahrnujícím kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Žalovaná se zavázala hradit celkovou částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované v žádosti o úvěr a listin poskytnutých žalovanou. Žalovaná nesplácela řádně a včas, uhradila pouze 11 000 Kč. Závazek ze smlouvy byl ke dni 1. 4. 2022 zesplatněn. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 9 391,32 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 566,64 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 450,90 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 844,11 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 635,03 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 752,59 Kč,
a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Nakonec žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 1 831,31 Kč za období od 2. 4. 2022 do 14. 10. 2022.
Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem zápisu 21. 12. 2010;
-) z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou bylo zjištěno, že dne 12. 12. 2022 byla učiněna cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu žalované;
-) z dopisu ze dne 27. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 27 436,13 Kč do 15. 12. 2022;
-) ze žádosti o úvěr ze dne 1. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná v ní uvedla své osobní a kontaktní údaje, že žádala o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, že byla na mateřské / rodičovské dovolené, že její měsíční příjmy ve výši 16 438 Kč zahrnovaly příjmy z rodičovského příspěvku a ostatních státních příspěvků a že její výdaje ve výši 11 220 Kč zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6 320 Kč, na srážky ze mzdy, výživné ve výši 500 Kč a na měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 400 Kč. Dále uvedla, že bydlela v nájmu, měla jednu vyživovací povinnost a měla dluh u právnická osoba anonymizováno ve výši 14 900 Kč. Údaje měly být ověřeny rozhodnutím o dávkách;
-) z dopisu ze dne 10. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 27 345,43 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu;
-) z předžalobní upomínky ze dne 1. 3. 2023, včetně podacího archu, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána dne 3. 3. 2023 výzva k úhradě dlužné částky 27 345,43 Kč nejpozději do 9. 3. 2023;
-) z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy
o postoupení pohledávek, včetně příloh, bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni;
-) ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 1. 2. 2021, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, že žalovaná převzala v hotovosti částku 15 000 Kč v místě svého bydliště a že se žalovaná zavázala úvěr uhradit spolu s náklady úvěru v celkové výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V případě prodlení byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla v prodlení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky;
-) z oznámení ÚP ČR – Krajské pobočka o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 28. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalované byl zvýšen rodičovský příspěvek na 9 500 Kč měsíčně od 1. 1. 2020;
-) z oznámení ÚP ČR – Krajské pobočky v Olomouci o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 22. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení ve výši 6 938 Kč měsíčně od 1. 9. 2020 do 30. 6. 2021;
-) z čestného prohlášení žalované bylo zjištěno, že čestně prohlásila, že bydlí na adrese adresa žalované. jméno jméno od 1. 8. 2020 jako nájemce;
-) z výpisu transakcí bylo zjištěno, že v měsících 07, 09 a číslo byla provedena platba ve výši 500 Kč ve prospěch DPMO s popisem, že šlo o platbu exekuce.
4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba, uzavřel se žalovanou dne 1. 2. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy
o úvěru částku 15 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala úvěr splatit spolu s náklady úvěru ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla své osobní a kontaktní údaje, že byla na mateřské / rodičovské dovolené, že její měsíční příjmy ve výši 16 438 Kč zahrnovaly příjmy z rodičovského příspěvku a ostatních státních příspěvků a že její výdaje ve výši 11 220 Kč zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, na dopravu, jídlo
a osobní náklady ve výši 6 320 Kč, na srážky ze mzdy, výživné ve výši 500 Kč a na měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 400 Kč. Dále uvedla, že bydlela v nájmu, měla jednu vyživovací povinnost a měla dluh u právnická osoba anonymizováno ve výši 14 900 Kč. Údaje byly ověřeny rozhodnutími o dávkách, četným prohlášením žalované a výpisy transakcí. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice soudu předložila pouze žádost žalované o úvěr, v níž byly obsaženy údaje o příjmech a výdajích žalované, rozhodnutí o dávkách žalované, čestné prohlášení žalované a výpisy transakcí, což nelze s ohledem na výše uvedené závěry posoudit za dostatečné. Zejména se pak právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval výdaji žalované, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že žalovaná měla v době uzavření smluv o úvěru nesplacené jiné závazky a hradila exekuci (jak vyplývá z výpisu transakcí). Nadto příjmy žalované spočívaly pouze v přiznaných dávkách státní sociální podpory.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované,
tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s náklady žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru sníženou o prokázané platby žalované v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022,
sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků
a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem 11 000 Kč. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni zbývající dlužnou jistinu ve výši 4 000 Kč. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěrů vrátit (tj. době splatnosti), a proto ji určil soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem
k tomu, že tak soud nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy
v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků, smluvního úroku, nákladů za uplatnění pohledávky ani smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná. Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní, rozhodl soud, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.