Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 289/2022-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 250 388,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 143 130,41 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 143 130,41 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 107 257,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 136,4 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 250 388,34 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 107 257,93 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 8,7 % ročně z částky 245 549,44 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 8,7 % ročně z částky 3 938,9 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 143 130,41 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 143 130,41 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 107 257,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 136,4 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 250 388,34 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 107 257,93 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 8,7 % ročně z částky 245 549,44 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 8,7 % ročně z částky 3 938,9 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 250 388,34 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (dále také„ ČS“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky, na základě které ČS poskytla žalované částku 300 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit za to úrok 8,70 % ročně a dále poplatky dle ceníku, a to v měsíčních splátkách. Žalovaná neplnila svůj závazek a dostala se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalované poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku, což banka udělala a prohlásila úvěr dne datum za okamžitě splatný. Žalovaná ničeho nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ČS postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku 245 549,44 Kč na zůstatku úvěru, 3 938,90 Kč na smluvním úroku, úroků z prodlení ve výši 4 136,40 Kč, (kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky), poplatky ve výši 900 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 8,70 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 3 938,90 Kč od datum do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 8,70 % ročně z dlužné jistiny úvěru 245 549,44 Kč od datum do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 8,70 % ročně z částky ve výši 250 388,34 Kč (jistina + poplatky) od datum do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaná ničeho dalšího nezaplatila.

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet z informací získaných od žalované v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu. Příjem, který žalovaná uvedla v žádosti, dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalované splácet je dostatečná. K tomu žalobkyně odkázala na vyjádření své předchůdkyně a výpis z běžného účtu žalované. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaná na svůj dluh uhradila částku 156 869,59 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum náhradním způsobem. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Smlouvou o úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že v dohodě ČS jako banka prohlásila, že poskytuje žalované jako úvěrovanému úvěr v celkové výši 300 000 Kč s tím, že jej žalovaná splatí nejpozději do datum v měsíčních splátkách po 4 056 Kč, poslední splátka byla ujednána ve výši 3 939 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 8,70 % ročně.

6. Z dopisu ze dne datum soud zjistil že se jedná o rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu s tím, že ČS celá částka úvěru se stala splatnou ode dne datum ve výši 246 528 Kč, která je úročena řádným úrokem a úrokem z prodlení.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že postoupila právnická osoba pohledávku za žalovanou postupníkovi - žalobkyni.

8. Postoupení pohledávky ČS oznámila žalované dopisem ze dne datum, který žalobkyně následně předala k poštovní přepravě dne datum. Tato výzva neobsahovala výzvu k úhradě dluhu.

9. Předžalobní upomínkou ze dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě do datum. Žalobkyně rovněž žalované sdělila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byla tato výzva předána k poštovní přepravě dne datum.

10. Zy nazvané Podklady pre súdné konanie soud zjistil, že žalovaná načerpala částku 300 000 Kč ve dvou částech, a to dne datum, a uhradila celkem 156 869,59 Kč.

11. Zy nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 21) soud zjistil, že ČS popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované a dále je zde uvedeno, že v databázi CCB nebyl k žalované vyhledán žádný kontrakt. Žalobkyně měla v žádosti uvést příjem 11 326 Kč, který pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účtu žalované. Banka dále ověřila, že žalovaná není v insolvenci, rovněž ověřila u informací CBCB předchozí splátkovou morálku žalované a že v interní evidenci nemá žádné relevantní negativní informace. V žádosti žalovaná uvedla výdaje 0 Kč, pročež banka stanovila životní výdaje žalované na částku 5 680 Kč, a to dle svého interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Zároveň banka přihlédla k maximální hranci poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, v tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 35,81 %. Banka dále zjistila, že žalovaná měla v době žádosti poskytnutý úvěr pro fyzické osoby se splátkou 4 665 Kč, který však byl v rámci žádosti zkonsolidován, tudíž nové splátkové zatížení činilo 4 056 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalované (č. l. 12-20) bylo zjištěno, že skutečně na účet žalované přicházela v měsících dubnu až listopad rok mzda v průměrné výši 11 958 Kč, nicméně z výpisů je patrné, že na účtu se na konci měsíce nacházela částka v maximální výši 135 Kč, s výjimkou měsíce říjen rok, kdy však vyšší zůstatek pochází z toho, že žalované na účet přišel další úvěr od předchůdkyně žalobkyně („ peníze na klik“), a to ve výši 5 000 Kč dne datum a ve výši 3 064 Kč dne datum. Dále v tomto měsíci na účet přišla částka 100 000 Kč z účtu s názvem„ celé jméno žalované“, která byla záhy vybrána, stejně se tak dělo s částkou 131 000 Kč. Ve výpisu za měsíc listopad rok je pak v záznam o neprovedené platbě (poplatku) 3 000 Kč z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku, v přehledu pohledávek je pak zjevně záznam o čerpaném kontokorentu se stavem mínus 46,11 Kč. Z účtu každý měsíc odcházela částka 7 500 Kč. Z výpisů dále není nic patrno o pravidelných výdajích žalované.

13. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne datum právnická osoba poskytla žalované částku 300 000 Kč při úrokové sazbě 8,70 % ročně s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 056 Kč ČS tyto finanční prostředky žalovaná načerpala dne datum. Před sjednáním dohody právnická osoba zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky, tak že nahlédla do databáze CCB, kde nebyl k žalované vyhledán žádný kontrakt. Dále žalobkyně v žádosti o úvěr uvedla příjem 11 326 Kč, který pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účtu žalované. Tento pak jasně vyplývá z předložených výpisů z účtu žalované, což žalobkyně řádně doložila. ČS dále ověřila, že žalovaná není v insolvenci, rovněž ověřila z informací CBCB předchozí splátkovou morálku žalované a že v interní evidenci nemá žádné relevantní negativní informace. Jelikož žalovaná v žádosti uvedla výdaje 0 Kč, ČS stanovila životní výdaje žalované na částku 5 680 Kč, a to dle svého interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Zároveň ČS přihlédla k maximální hranci poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, v tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 35,81 % ČS dále zjistila, že žalovaná měla v době žádosti poskytnutý úvěr pro fyzické osoby se splátkou 4 665 Kč, který však byl v rámci žádosti zkonsolidován, tudíž nové splátkové zatížení činilo 4 056 Kč Skutečné výdaje žalované nebyly nijak zjišťovány. Výpis z účtu žalované, který měla ČS pro zkoumání schopnosti splácet k dispozici pak vyplývá, že žalovaná v měsíci říjnu čerpala dvě půjčky (úvěry) ve výši 5 000 Kč a 3 064 Kč. Na výpisech z účtu byl maximální zůstatek 135 Kč, s výjimkou měsíce říjen rok, kdy však vyšší zůstatek pochází z toho, že žalované na účet přišly shora uvedené částky. Jediný náznak pravidelných výdajů pak dokládá částka 7 500 Kč, která z účtu odcházela každý měsíc. Žalovaná následně porušovala povinnosti, neplnila splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 156 869,59 Kč. Společnost ČS následně dohodou ze dne datum prodala pohledávku za žalovanou společnosti žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody do datum a zároveň ji poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které ČS poskytla žalované téhož dne prostředky ve výši 300 000 Kč na její bankovní účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto ověřila řádně, když jako podklad měla výpis z běžného účtu žalované za přiměřeně dlouhé období. Z předložených důkazů dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalované v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaná měsíčně vynakládá prostředky. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalované zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Pokud by soud přihlédl i jen k jednomu zřejmě pravidelnému výdaji 7 500 Kč, který se na výpisu z účtu objevoval každý měsíc, zbývalo by tak žalované měsíčně k dispozici zhruba 4 458 Kč, po odečtení splátky sjednávané zápůjčky by to pak byla částka 402 Kč, což rozhodně nepostačuje k pokrytí dalších výdajů běžného občana. Finanční situace žalované je pak ostatně patrná i z toho, že na výpisech z účtu zbývá žalované na konci měsíce částka max 135 Kč, a to bez započtení budoucí splátky. V situaci, kdy žalovaná navíc v měsíci předcházejícím uzavření smlouvy čerpala zjevně od předchůdkyně žalobkyně ve dvou případech Peníze na kliknutí, měla být předchůdkyně žalobkyně o to ostražitější a zjišťovat alespoň další pravidelné výdaje žalované, což však vůbec neučinila.

21. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, jak mu nyní ukládá § 87 odst. 1 ZSU (nad rámec i obecný právní předpis v § 588 o. z. stanoví, že je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 300 000 Kč a žalovaná jí vrátil částku 156 869,59 Kč, pročež jí stále dluží částku 143 130,41 Kč, kterou musí žalobkyni vrátit. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 143 130,41 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.

23. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byl poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé částky na podkladě smlouvy o zápůjčce do datum. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná podle názoru soudu dostatek času na to, aby dlužnou částku uhradila žalobkyni do dne datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 143 130,41 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta jako nedůvodná.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , nepřistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, když již z výroku I. a II. je patrné, že větší úspěch měla ve věci žalovaná, která by tak měla právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.