Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 180/2022-106
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 141 074,29 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 120 453,28 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 27. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 20 621,01 Kč, úroku ve výši 5 229,51 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 140 174,29 Kč od 16. 3. 2022 do 14. 4. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 140 174,29 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 140 174,29 Kč od 15. 4. 2022 do 26. 11. 2022 a úroku z prodlení z částky 19 721,01 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 805,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 120 453,28 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 27. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 20 621,01 Kč, úroku ve výši 5 229,51 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 140 174,29 Kč od 16. 3. 2022 do 14. 4. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 140 174,29 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 140 174,29 Kč od 15. 4. 2022 do 26. 11. 2022 a úroku z prodlení z částky 19 721,01 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 805,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 26. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí dohromady 141 074,29 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 10. 12. 2020 rámcovou smlouvu číslo podle které žalované zřídila a vedla běžný účet č. bankovní účet. Dne 15. 1. 2021 se pak účastnice dodatkem číslo k této rámcové smlouvě dohodly na tom, že žalobkyně žalované poskytne bez určení účelu 150 000 Kč, které žalovaná vrátí a zaplatí úrok ve výši 14,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 686 Kč splatných vždy k 14. dni v měsíci počínaje 14. 2. 2021 (úvěr anonymizováno). Žalovaná však zaplatila jen 11 splátek a k tomu 0,72 Kč na 12. splátku. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalobkyně celý zůstatek úvěru ve výši 140 174,29 Kč prohlásila splatným k 16. 3. 2022. Dále pak žalobkyně požaduje 900 Kč jako účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu (tři poplatky po 300 Kč za upomínky ze dne 7. 2. 2022, 23. 2. 2022 a 15. 3. 2022).
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listin y nazvané rámcová smlouva číslo soud zjistil, že tuto účastnice uzavřely prostřednictvím mobilního bankovnictví dne 10. 12. 2020. Žalobkyně se zde zavázala žalované zřídit běžný účet č. bankovní účet a poskytovat jí zde bankovní služby.
4. Z listin y nazvané obchodní podmínky soud zjistil, že se jedná o všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které obsahují výklad pojmů, obecné informace o poskytování bankovních produktů a služeb, včetně internetového bankovnictví a poskytování úvěrů. Dále obsahují ujednání ryze technického charakteru, jako je například doručování písemností.
5. Z listin y nazvané podmínky pro používání úvěru soud zjistil, že se jedná o součást rámcové smlouvy a obsahují ujednání technického charakteru týkající se čerpání a splácení sjednávaných úvěrů.
6. Z listin y nazvané dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo soud zjistil, že se dne 15. 1. 2021 účastnice dohodly na poskytnutí úvěru č. anonymizováno tak, že žalobkyně na bankovní účet žalované č. bankovní účet poukáže 150 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 14,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 2 686 Kč splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Z přiložené listin y nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace k úvěru na 150 000 Kč jako je počet splátek a jejich výše, úrok, RPSN, atp. Z listin y nazvané splátkový kalendář soud zjistil, že se týká úvěru č. anonymizováno, byl vytvořen 16. 3. 2022 a obsahuje rozpis jednotlivých splátek včetně data jejich uhrazení s tím, že se z této listin y podává, že již s druhou splátkou byla žalovaná v prodlení. Totéž se podává z listin y nazvané přehled plateb, kde soud nadto zjistil, že žalovaná dohromady na tento úvěr zaplatila 29 546,72 Kč.
7. Z listin y nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že k 12. 12. 2020 měla žalovaná podané dvě žádosti o spotřebitelské úvěry u různých subjektů.
8. Z listin y nazvané aplikační data soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla dne 14. 1. 2021 úvěr ve výši 150 000 Kč (projednávaný v této věci). Dříve žalovaná žádala 12. 12. 2020 o tentýž úvěr, přičemž tato žádost byla stornována. Dále pak žalovaná v únoru a březnu 2021 žádala dvakráte o zápůjčku a dvakráte o kontokorentní úvěr. Všechny čtyři žádosti jí byly zamítnuty. Dále se z této listin y podává, že žalovaná bydlela ve vlastním, byla vdaná a vyučena s měsíčními výdaji částka a příjmy ostatních členů domácnosti ve výši částka. To jsou údaje, které žalovaná žalobkyni sdělovala při každé z podaných žádostí. Pouze u první stornované uvedla výdaje o částka vyšší a dále, že splácí částka měsíčně.
9. Z listin y nazvané potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalované dne 14. 12. 2020 potvrdil, že za uplynulé tři měsíce měla žalovaná průměrnou čistou mzdu částka a za posledních 12 měsíců částka. Z předložených výplatních pásek se pak podává, že v září 2020 to bylo částka, v říjnu částka a v listopadu částka.
10. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za den datum soud zjistil, že se jedná o účet žalované a byla sem toho dne připsána částka částka. Z výpisu z téhož účtu za období od datum do datum soud zjistil, že žalobkyně sem zaúčtovala tři poplatky po částka a účet tak skončil se zůstatkem – částka.
11. Z přehledu zpráv soud zjistil, že žalobkyně eviduje vygenerování pěti dopisů pro žalovanou.
12. Z listin y nazvané přehled nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu soud zjistil, že žalobkyně zde vypočítává náklady na 20 dnů vymáhání ve výši částka a obhajuje, že účtovaných částka je v pořádku.
13. Z předloženého ceníku soud zjistil, že pro projednávaný případ žádné relevantní údaje neobsahuje, neboť žalobkyně žádné ze zde uvedených poplatků po žalované nepožaduje.
14. Z dopisu ze dne 16. 3. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení 146 303,80 Kč jako dluhu z úvěru č. anonymizováno do 25. 3. 2022, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalované dne 21. 3. 2022 odeslán.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 10. 12. 2020 uzavřely rámcovou smlouvu číslo jíž se žalobkyně zavázala žalované zřídit běžný účet č. bankovní účet a poskytovat jí zde bankovní služby. Součástí této smlouvy se staly obchodní podmínky a podmínky pro používání úvěru. Dodatkem číslo k této smlouvě se účastnice dne 15. 1. 2021 dohodly na poskytnutí úvěru č. anonymizováno tak, že žalobkyně na bankovní účet žalované poukáže 150 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 14,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 2 686 Kč splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Peněžní prostředky ve výši částka byly žalované dne 16. 1. 2021 připsány na její běžný účet. První splátku žalovaná zaplatila včas, avšak již se druhou se ocitla v prodlení a celkem žalobkyni zaplatila jen 29 546,72 Kč. Dopisem ze dne 16. 3. 2022 žalobkyně žalovanou vyzývala k předčasnému zaplacení 146 303,80 Kč jako dluhu z úvěru č. anonymizováno do datum, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Tento dopis žalované odeslala dne 21 3. 2022. Žalovaná žalobkyni v období od prosince 2020 do března 2021 žádala o celkem 6 spotřebitelských úvěrů, a to o právě projednávaný, dříve v prosinci 2020 o totožný, dále dvakráte o zápůjčku a dvakráte o kontokorentní úvěr. Všechny čtyři žádosti jí byly zamítnuty a prosincová žádost byla stornována. Ke každé žádosti žalovaná sdělila žalobkyni údaje o svém příjmu, zaměstnavateli a osobním stavu. Uvedla, že bydlela ve vlastním, byla vdaná a vyučena s měsíčními výdaji částka a příjmy ostatních členů domácnosti ve výši částka. U první stornované žádosti uvedla výdaje o částka vyšší a dále, že splácí částka měsíčně. Podle potvrzení zaměstnavatele měla žalovaná příjmy za poslední tři měsíce jen částka.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela zejména z údajů, které jí žalovaná sdělila, osobu žalované lustrovala v bankovním registru klientských informací a dále disponovala výpisy z jejího účtu, výplatními páskami a potvrzením o příjmu. Nutno žalobkyni přisvědčit, že provedeným dokazováním tyto skutečnosti byly prokázány. Nicméně na základě zjištěných skutečností má soud za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Předně je třeba podotknout, že žalobkyně se žádným relevantním způsobem nezabývala výdaji žalované, což soud při žalovanou doloženém příjmu částka a sdělených výdajích částka považuje za chybu. Nutno podotknout, že se mělo jednat o výdaje celé domácnosti a pokud byla žalovaná vdaná, na těchto nákladech se jistě podílel i její manžel a žalobkyně dále ve svých úvahách zohlednila i jeho příjem ve výši částka měsíčně. Je však třeba uvést, že manžel žalované nebyl účastníkem uzavřené smlouvy (spoludlužníkem), ze smlouvy nevyplývá, že by s jejím uzavřením byl srozuměn a dle názoru soudu tak nelze v úvahách o schopnosti žalované poskytovaný úvěr splácet s těmito příjmy počítat. V rovnici úvěruschopnosti (příjmy - výdaje) tak zůstává jen příjem žalované ve výši částka a deklarované výdaje (jejich část) ve výši částka. Jelikož se žalobkyně blíže výdaji žalované nezabývala, vede to soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí. Nadto je třeba dodat, že žalovaný úvěr měl být splácen po dobu 96 měsíců (tedy osmi let) a soud je toho názoru, že při takto dlouhodobém závazku je potřeba úvěruschopnost potenciálního úvěrovaného posuzovat o to pečlivěji. Žádná taková snaha však ze strany žalobkyně v projednávaném případě projevena nebyla. Proto je třeba na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 29 546,72 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 120 453,28 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 25. 11. 2022 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 26. 11. 2022, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 27. 11. 2022 do prodlení.
23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 120 453,28 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 27. 11. 2022 v žalobkyní požadované výši 11,75 % ročně, tedy méně, než by jí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 20 621,01 Kč, úroku ve výši 5 229,51 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 140 174,29 Kč od 16. 3. 2022 do 14. 4. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 140 174,29 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 140 174,29 Kč od 15. 4. 2022 do 26. 11. 2022 a úroku z prodlení z částky 19 721,01 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 65 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 35 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 30 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Jelikož žalobkyně v projednávaném případě nebyla zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř. ). Tímto předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb. Náklady řízení ve výši 2 805,40 Kč tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 054 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř. ), tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč za předžalobní výzvu, podání žaloby a účast při jednání soudu (dle § 2 odst. 3 cit. vyhl.) a náhrady cestovních výdajů ve výši 1 397,80 Kč za cestu z obec do obec a zpět za celkem 202 km vozidlem Škoda Octavia při průměrné spotřebě 3,9 litrů motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 44,10 Kč / l (vyhl. č. 467/2022 Sb. ), to vše snížené na 30 %. Náhrady za doplňování žaloby soud jako účelné nepřiznal, neboť to bylo nutné jen z důvodu nedostatečnosti žalobních tvrzení, což nemůže jít k tíži žalovaného. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.