Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 16/2022-111

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátkou

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 120 003 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20 003 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 003 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 120 003 Kč od 23. 6. 2021 do 21. 1. 2022, částky 25 071,12 Kč, úroku ve výši 64,71 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 4 147,68 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 30 424 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 743 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20 003 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 003 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 120 003 Kč od 23. 6. 2021 do 21. 1. 2022, částky 25 071,12 Kč, úroku ve výši 64,71 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 4 147,68 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 6. 2021 dosáhne částky 30 424 Kč. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 743 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21.1.2022 ve znění dalšího podání domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 120 003 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu od 23.6.2021 do zaplacení, dále na smluvní pokutě částku 25 071,12 Kč, úrok ve výši 64,71 % ročně z částky 100 000 Kč od 23.6.2021 do 16.7.2021 ve výši 4 147,68 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč od 17.7.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 305 424 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že je registrovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, kdy se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne 26.3.2021. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení došlo na účet žalované dne 26.3.2021. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem v nominální sazbě 64,71 % ročně splatit ve 42 měsíčních splátkách po 6 906 Kč, a to vždy k 17. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2021. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 846 Kč, když žalovaná při podpisu smlouvy podepsala i přihlášku k pojištění. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to emailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem žalobcem předem poskytnut. Žalobce v doplnění žaloby podrobně popsal proces uzavření smlouvy, kdy uvedl, jakým způsobem žalovaná žádala o poskytnutí úvěru, jak byly získány informace o ní. Ohledně podpisu smlouvy žalovanou doplnil, že na její účet jí byla zaslána částka 1 Kč, kdy variabilním symbolem byl kód, který žalovaná připojila ke svému jménu při podpisu smlouvy. Oznámení o schválení smlouvy o úvěru bylo žalované zasláno doporučeným dopisem. Žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to na základě informací získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu, prohlášení žalované. Žalobce prověřil její úvěrovou historii v databázích SOLUS a NRKI, insolvenčním rejstříku, prověřil platnost jejího dokladu totožnosti. Zjistil přitom, že po odečtení měsíčních výdajů od příjmu žalované má tato volné zdroje ke splácení ve výši 9 854 Kč. Následně pak byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnout úvěr. Žalobce rovněž předložil formulář hodnocení klienta, kdy k uvedeným výdajům žalované doplnil, že je to žalovaná, kdo má povinnost uvést jednotlivé údaje. Doplnil, že má za to, že k paušálnímu určení výdajů by měla zcela postačovat částka daná zákonem o životním a existenčním minimu. Sdělil, že je třeba vycházet z částky na bydlení, jak jí žalovaná uvedla. Na základě zjištěných informací, když zohlednil i již existující splátku ze souběžné úvěrové smlouvy, měl za to, že žalovaná měla volné zdroje ke splácení úvěru, proto byl úvěr doporučen ke schválení. Prověření její schopnosti splácet úvěr měl za dostatečné.

2. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru neuhradila žalobci ničeho. Žalobci tak v souladu se smluvním ujednání vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut celkem v částce 998 Kč za prodlení s úhradou 2 splátek (1. a 2. splátky) delší než 30 dnů. Dále mu v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením celkem v částce 400 Kč. Z důvodu prodlení pak v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu 21.6.2021. K tomuto dni se pak v souladu se smlouvou stala splatnou celá dosud nesplacená jistina spolu s nezaplacenými úroky k tomuto dni, kdy celková částka se stala novou jistinou ve výši 116 067,49 Kč. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě, byla jí k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobce rovněž nárokuje zaplacení smluvní pokuty v částce 25 071,12 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % z nové jistiny za dobu od 23.6.2021 do sepisu žaloby. Žalobce rovněž požaduje zaplacení úhrady za pojištění schopnosti splácet za první tři splátky po 846 Kč, tj. celkem částky 2 538 Kč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, ta mu však ničeho neuhradila.

3. K výzvě soudu se žalovaná k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil jednání, u kterého žalobce setrval na žalobě, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti. I přes výzvu soudu a poučení dle žalobce u jednání nepředložil žádné další důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované, nepředložil důkazy o odeslání oznámení o zesplatnění úvěru, výpisy z registrů SOLUS a NRKI. Závěrem navrhnul, aby soud žalobě zcela vyhověl.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem. Po provedeném dokazovaní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou má soud za prokázané, že žalobce disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů. Z předsmluvního formuláře k návrhu smlouvy číslo soud zjistil, že obsahuje standardní informace o spotřebitelském úvěru, základní parametry, které by měla mít uzavíraná smlouva mezi žalobcem a žalovanou. Z y označené„ Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud zjistil, že obsahuje informace o tom, jakým způsobem jsou takové smlouvy žalobcem s klienty uzavírány, kdy je zřejmé že žalobce eviduje a uchovává data a časy komunikace s klientem. Prvním krokem k uzavření smlouvy je žádost klienta, který komunikuje s poradcem, je informován o zpracování osobních údajů, probíhá posouzení úvěruschopnosti, klient vyplní své osobní údaje a údaje o své finanční situaci, následně dochází k posouzení získaných informací. V případě kladného závěru o úvěruschopnosti je klientovi na uvedený telefon zaslána SMS zpráva v uvedeném znění, kdy je informován o listinách zaslaných na uvedený email. Následně dojde k vygenerování kódu, platbě 1 Kč na účet klienta s uvedením variabilního symbolu, který je podpisovým kódem. Klient následně zaslaným kódem podepíše dokumenty zaslané mu na email, včetně smlouvy o úvěru. Z kopií občanského a řidičského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobce je měl před uzavřením smlouvy k dispozici, ověřoval tak totožnost osoby s ním jednající. Z důkazu o odeslání 1 Kč je pak zřejmé, že žalobce dne 25.3.2021 odeslal na účet č. bankovní účet platbu 1 Kč, kdy variabilní symbol byl číslo. Ve zprávě pro příjemce je pak uvedeno:„ Pojištěná půjčka číslo. Podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru. právnická osoba, IC: číslo“. Ze zprávy právnická osoba ze dne 23.2.2023 má soud za prokázané, že účet, na nějž byla 1 Kč žalobcem zaslána byl účtem žalované. Z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že dne 25.3.2021 byla tato platba na účet připsána, kdy obsahuje uvedený podpisový kód.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo je zřejmé, že šlo o smlouvu uzavíranou mezi žalobcem a žalovanou, kdy její součástí bylo i sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč na uvedený bankovní účet, kdy žalovaná se měla zavázat úvěr splatit spolu s úrokovým navýšením ve 42 měsíčních splátkách po 6 906 Kč splatných nejpozději v 17. den v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba měla činit 64,70 % ročně po celou dobu splácení, úroky měly běžet až do skutečného vrácení jistiny úvěru, tedy i po případném zesplatnění úvěru, kdy měly přirůstat k nesplacené jistině. Obsahem smlouvy byla i ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení se splácením (viz čl. 6 smlouvy), kdy s ohledem na níže uvedené právní hodnocení soud tyto skutečnosti blíže nerozebírá. Smlouva je v místě podpisu žalované podepsána kódem, který jí byl zaslán žalobcem na její účet. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 29.3.2021 spolu s dodejkou je zřejmé, že žalobce oznámil žalované, že z jeho strany došlo k akceptaci uvedené úvěrové smlouvy, byly opětovně shrnuty základní parametry smlouvy, předložen splátkový kalendář. Z karty klienta je zřejmé, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalované vyplacen dne 26.3.2021, kdy tato skutečnost vyplývá i z dokladu o vyplacení úvěru – výpisu pohybu dat na účtu žalobce u právnická osoba i z výpisu z účtu žalované, zaslané SMS o vyplacení a důkazu o přijaté SMS po vyplacení. Dále je z karty klienta zřejmé, že žalovaná neuhradila žalobci žádnou ze splátek. Žalobce dále předložil y prokazující jeho tvrzení ohledně sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr, a to přihlášku do pojištění, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, přílohu č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet, kdy tyto y jsou rovněž podepsány jedinečným kódem, který byl žalované sdělen spolu s korunovou platbou na její účet. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17.6.2021 a 18.5.2021 je zřejmé, že žalobce měl úvěrovou smlouvu za platně uzavřenou, upozorňoval jimi žalovanou na porušování povinností se splácením úvěru a na následky takového porušení. Žalobce tvrdil, že tyto výzvy byly žalované odeslány formou hybridní pošty, žádný důkaz k tomu však nepředložil. Z oznámení ze dne 21.6.2021, má soud za prokázané, že žalobce je formuloval tak, že jím upozornil žalovanou na zesplatnění závazků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, vyzval jí k úhradě v oznámení specifikovaných částek. Soud nemá za prokázané, že toto oznámení bylo odesláno žalované, když žalobce k tomu ani přes výzvu soudu žádný důkaz nepředložil. K úhradě dlužných částek dle předmětné smlouvy o úvěru byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 3.1.2022, což bylo zjištěno z této výzvy spolu s dokladem o odeslání žalované z téhož dne.

8. Svá tvrzení k prověření schopnosti žalované splácet úvěr před uzavřením předmětné smlouvy dokládal žalobce následujícími listinami, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Z prohlášení klienta, informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru soud zjistil, že tato je podepsána žalovanou formou uvedení jedinečného kódu, jak jí byl zaslán s korunovou platbou na její účet. Žalovaná tak podepsala žalobcem předtištěné prohlášení, kterým potvrzovala, že se seznámila s parametry smlouvy, potvrzovala pravdivost informací, které sama žalobci poskytla. Z hodnocení klienta ze dne 25.3.2021 má soud za prokázané, že žalobce měl za zjištěné, že žalovaná je rozvedená, nežije s manželem či partnerem ve společné domácnosti, má střední vzdělání s maturitou, bydlí ve státním či obecním bytě. Dále měl za zjištěné, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 23 556 Kč, jejím zaměstnavatelem byla právnická osoba anonymizováno, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou dne 1.8.2014, neběžela jí výpovědní lhůta. K výdajům žalované žalobce v tomto hodnocení uvedl částku životního minima ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 886 Kč (kdy z y je zřejmé, že výdaje nebyly nikterak doloženy), výdaje na jedno dítě v domácnosti v částce 2 186 Kč, splátku z jiné smlouvy u žalobce v částce 2 186 Kč Celkem tak počítal s výdaji žalované ve výši 12 072 Kč. S ohledem na výše uvedený příjem žalované měl za to, že žalovaná disponuje volnými zdroji ke splácení v částce 9 854 Kč. je podepsána žalovanou uvedením zaslaného jedinečného kódu. Je zřejmé, že žalobce neměl k dispozici pracovní smlouvu pro ověření údajů o pracovním poměru, tuto k důkazu nepředložil. Ohledně příjmů žalované pak předložil částečný výpis z jejího účtu – vybrané pohyby na účtu, z nějž je zřejmé, že žalované byla právnická osoba anonymizováno dne 12.3.2021 zaslána částka 20 830 Kč, dne 12.2.2021 částka 22 537 Kč, dne 14.1.2021 částka 27 303 Kč a dne 11.12.2020 částka 27 033 Kč. Výše uvedený pravidelný příjem je pak nižší, než je průměr těchto částek. Ze samotných přijatých částek však nelze udělat jednoznačný závěr o parametrech pracovního poměru žalované, ani o případně sjednané výši její základní mzdy. Tvrzení žalobce o tom, že učinil dotazy i na nebankovní registry ohledně případných dalších závazků žalované a ohledně její platební morálky, nebylo v řízení prokázáno, když žalobce k tomuto tvrzení nepředložil žádný důkaz.

9. Důkazní břemeno o tom, že žalovaná uhradila žalobci nějakou částku na tvrzený dluh, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatila, leželo na straně žalované. Žalovaná však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaná mu po zaslání částky 100 000 Kč ničeho neuhradila.

10. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalované pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. a násl. , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle , o spotřebitelském úvěru. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení a tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud přitom dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

16. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobce povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání této smlouvy nedostál, když na ni v podstatě rezignoval. Žalobce v tomto směru neunesl zejména břemeno důkazní. Tento závěr přitom soud učinil ze zjištění, že žalobce při hodnocení poměrů žalované nepostupoval s odbornou péčí, a to jak při zjišťování jejích příjmů, tak při zjišťování jejích výdajů, když vyšel prakticky zcela pouze z údajů, které mu ke svým poměrům žalovaná sdělila, aniž by je jakkoliv ověřoval, případně ohledně výdajů pouze zohlednil částky životního minima dle zákona. Pokud jde o příjmy pak žalobce vyšel z určité výše měsíčního příjmu žalované u uvedeného zaměstnavatele, aniž by měl k dispozici pracovní smlouvu, z níž by mohl ověřit, zda skutečně šlo o pracovní poměr na dobu neurčitou a je tak pravděpodobnost pravidelného příjmu po delší dobu (splátky ve výši bezmála 7 000 Kč měly být spláceny po dobu 42 měsíců), neměl k dispozici žádné potvrzení ohledně skutečného pravidelného základního příjmu žalované. Je sice skutečností, že žalobce disponoval údaji o platbách, které tvrzený zaměstnavatel poukázal v posledních čtyřech měsících na účet žalované, avšak z těchto plateb nelze učinit jednoznačný závěr ani o době trvání pracovního poměru, ani o skutečné výši základní mzdy žalované, když není zřejmé, z jakých důvodů byly žalované v každém měsíci poukazovány různé částky. Zásadní nedostatky pak soud spatřuje v postupu žalobce při zjišťování výdajů žalované. Žalobce při hodnocení výdajů vyšel pouze z částky životního minima, jak je dána pro jednu osobu v příslušném zákoně, aniž by se jakkoliv snažil zjistit, jaké skutečné výdaje žalovaná má. Z hodnocení klienta je přitom zřejmé, že žalovaná sama pečovala o jedno dítě, které s ní žilo v domácnosti. Žalobce však nezjišťoval žádné informace ohledně tohoto dítěte, jeho stáří a potřebách, kdy ohledně výdajů týkajících se dítěte je v hodnocení klienta uvedena ničím neodůvodněná částka 2 770 Kč. Rovněž zcela neadekvátní se soudu jeví částka uvedená v hodnocení klienta (žalované) jako výdaj na bydlení (částka ve výši 3 886 Kč), když z této y dále vyplývá, že žalovaná bydlela v nájemním bydlení a uvedená výše výdajů je tak zcela nedostatečná, když vedle nájmu musela hradit i náklady na další služby spojené s bydlením. Z hodnocení klienta je pak zřejmé, že žalobce neměl k dispozici žádné y, ze kterých by uvedenou částku na bydlení mohl jakkoliv ověřit. Nelze přitom odhlédnout od toho, že žalovaná již jeden závazek u žalobce měla, kdy měsíčně splácela částku 2 186 Kč. Při vědomí, že žalovaná by se další uzavřenou úvěrovou smlouvou měla zavázat ke splátce bezmála 7 000 Kč měsíčně, by při postupu s odbornou péčí na straně žalobce bylo na místě k prověření úvěruschopnosti žalované přistoupit s náležitou pečlivostí. O takovém postupu pak nesvědčí nejen ledabylý přístup při ověřování údajů sdělených žalovanou, ale ani to, že žalobce nikterak nezkoumal případné další závazky žalované, její platební morálku, a to nahlédnutím do nebankovních registrů, jak je to u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů zcela běžné. Pokud žalobce tvrdil, že tak učinil, pak toto jeho tvrzení nebylo jakkoliv prokázáno. Skutečnost, že žalovaná zřejmě nebyla schopna další splátku úvěru ve výši 6 906 Kč splácet pak vyplývá i z toho, že žádnou ze splátek žalobci neuhradila. Pokud žalobce uváděl, že je třeba vycházet i z předpokladu poctivého jednání žalované, která potvrdila pravdivost uváděných údajů, pak k tomu lze namítnout, že je zcela známou věcí, že spotřebitelé se uchylují k žádostem o úvěry u nebankovních poskytovatelů zejména za situace, kdy by s ohledem na své poměry nedosáhly na úvěr u bankovních institucí a na nebankovních poskytovatelích tak je, aby před uzavřením smlouvy s každým klientem pečlivě zvážili, zda za podmínek, které mají být sjednány, bude spotřebitel schopen úvěr splácet, když poskytování úvěrů osobám, u nichž není předpoklad řádného splácení je nejen společensky nežádoucí vzhledem k důsledkům, ke kterým nesplácením úvěru u těchto osob dochází, ale není ani v zájmu poskytovatelů takových úvěrů.

17. Soud tak popsaný postup žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalované hodnotí jako rozporný s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutečnosti, že k podpisu všech listin týkajících se uzavírané smlouvy o úvěru i k vyplacení úvěru došlo v jeden den (26.3.2021), pak soud nemůže učinit jiný závěr než ten, že žalobce neměl dostatečný časový prostor k ověření skutečností tvrzených žalovanou, k nahlédnutí a získání informací z příslušných registrů a přes neúplnost informací získaných pouze od žalované přistoupil ihned k poskytnutí úvěru.

18. Soud tedy uzavírá, že žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách a přes existenci důvodných pochybností ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr poskytl, kdy za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

19. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy, která měla být uzavřena dne 26.3.2021 poskytl žalované částku 100 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat ( ).

20. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč odpovídající jistině vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 22.1.2022 do zaplacení, a to ve výši požadované žalobcem při zohlednění ve znění Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z předžalobní upomínky, kterou byla žalovaná vyzývána k úhradě ve lhůtě do 15 dnů od doručení, když doručení jakékoliv předchozí výzvy nebylo v řízení prokázáno. Ohledně doručení předžalobní upomínky pak platí domněnka dojití daná v ust. , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 3.1.2022, platí tak domněnka dojití dne 6.1.2022. Následně byla žalované stanovena 15 denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 21.1.2022. Ode dne 22.1.2022 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, má soud stanovenou patnáctidenní lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.

21. Ve výroku II. pak soud žalobu ohledně nároků z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení.

22. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 69 % předmětu řízení (100 000 Kč) a ohledně 31 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 38 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 7 254 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. , ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 20 820 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 6 940 Kč za 3 úkony právní služby dle AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání soudu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 300 Kč dle § a AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 4 561,20 Kč ve smyslu Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 33 535,20 Kč, když případná doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 38 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 12 743 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.