Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 149/2022-65

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 36 634,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 634,65 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36 634,65 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 634,65 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 634,65 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 36 634,65 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 634,65 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 634,65 Kč se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 36 634,65 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 634,65 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), dne 1. 3. 2015, a na jejímž základě mu Původní věřitel poskytl úvěr 110 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit, a to včetně smluvního úroku 12,56 % ročně. Žalobkyně rovněž uvedla, že před poskytnutím úvěru Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného – vycházel z údajů sdělených žalovaným, podle nichž měl žalovaný příjem 16 000 Kč (příjem žalovaného odpovídal příjmům na jeho bankovním účtu), žalovaný dále uvedl, že jeho výdaje jsou 1 700 Kč, a proto Původní věřitel výdaje stanovil podle svého interního ekonomického modelu na 7 660 Kč měsíčně; dále pak ke svým poměrům žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost a nesplácí žádný úvěr nebo půjčku u jiné osoby. Původní věřitel zohlednil další splátkové produkty poskytnuté žalovanému z jeho strany, a to kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační měsíční splátkou 417 Kč, revolvingový úvěr s limitem 25 000 Kč a orientační měsíční splátkou 1 250 Kč, spotřební úvěr s měsíční splátkou 3 189 Kč, kreditní kartu s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 500 Kč měsíčně; dále Původní věřitel zjistil, že žalovaný splácí u jiného subjektu úvěr s měsíční splátkou 1 080 Kč, který měl být dle žalobkyně poskytnutím úvěru ve výši 110 000 Kč splacen (konsolidován). Původní věřitel vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z toho, že nově poskytnutý úvěr bude žalovaný splácet částkou 1 392 Kč měsíčně a jeho celkové úvěrové zatížení po konsolidaci bude činit 6 748 Kč měsíčně. Původní věřitel proto dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen nový úvěr splácet (z jeho příjmů mu po odečtení splátek a výdajů mělo zbývat 1 592 Kč měsíčně). Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto Původní věřitel úvěr ke dni 2. 1. 2021 zesplatnil. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 3. 1. 2021, postoupení bylo žalovanému ze strany Původního věřitele písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 36 634,65 Kč s příslušenstvím předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2022, žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o úvěru vedené na úvěrovém účtu č. bankovní účet ze dne 1. 3. 2015 soud zjistil, že měla být uzavřena prostřednictvím bankomatu, a to mezi Původním věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem. Na základě smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet tento úvěr měsíčními splátkami po 1 997 Kč, splatnými vždy k 15. dni v měsíci, první splátka měla být zaplacena 15. 4. 2015 (při řádném splácení měla být poslední splátka ve výši 1 936 Kč zaplacena 15. 3. 2022), celkem se žalovaný zavázal uhradit 85 splátek. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 12,56 % ročně, úroky měly být připisovány k jistině, přičemž žalovaný se zavázal splácet úvěr ze svého bankovního účtu č. bankovní účet formou inkasa (jednalo se o stejný účet, na který měl být úvěr bezhotovostně čerpán). Úvěr byl poskytnut žalovanému jako neúčelový (ve smlouvě nebylo uvedeno nic o konsolidaci úvěrů nebo půjček). Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 25. 9. 2015 došlo změně splatnosti splátek na 20. den v měsíci, přičemž žalovaný tento dodatek vlastnoručně podepsal na pobočce banky, jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Poskytnutí úvěru Původní věřitel žalovanému potvrdil dopisem ze dne 1. 3. 2015.

4. Ze sdělení Původního věřitele k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že Původní věřitel při poskytování úvěru žalovanému vycházel z příjmu, který byl žalovanému zasílán na účet vedený u Původního věřitele, tj. z částky 15 378 Kč měsíčně (žalovaný v žádosti uváděl příjem 16 000 Kč), dále ověřil insolvenční rejstřík. Pokud jde o výdaje, pak žalovaný uváděl výdaje 1 700 Kč měsíčně, Původní věřitel proto vycházel ohledně výdajů z vlastního výpočtu a výdaje žalovaného stanovil na 7 660 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že nesplácí žádné půjčky nebo úvěry, Původní věřitel však zjistil, že žalovaný splácí Původnímu věřiteli kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč měsíčně, revolvingový úvěr s limitem 25 000 Kč a splátkou 1 250 Kč měsíčně, spotřební úvěr se splátkou 3 189 Kč měsíčně, splátkovou kreditní kartu s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 500 Kč měsíčně, a ještě úvěr poskytnutý třetí osobou se splátkou 1 080 Kč, který měl být novým úvěrem konsolidován. Původní věřitel stanovil v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného splátku nového úvěru na částku 1 392 Kč měsíčně.

5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 8. 2014 do 31. 1. 2015 soud zjistil, že dle tohoto výpisu činil příjem žalovaného méně než žalovaným uváděných 16 000 Kč čistého měsíčně, a to v srpnu 2014 jen 15 107 Kč (přičemž k 31. 8. 2014 byl zůstatek na účtu žalovaného záporný: - 5 110,50 Kč), v září 2014 činila mzda žalovaného 14 854 Kč (zůstatek na účtu k 30. 9. 2014 pak - 5 188,38 Kč), v říjnu 2014 mzda 12 914 Kč (zůstatek na účtu k datum opět záporný - 5 208,30 Kč, tj. žalovaný přečerpal sjednaný kontokorentní úvěr)), v listopadu 2014 činila mzda žalovaného 14 897 Kč (zůstatek na jeho účtu činil - 4 837,99 Kč), v prosinci 2014 mzda 8 436 Kč a nemocenská 3 060 Kč (zůstatek na účtu k 31. 12. 2014 stále záporný, a to - 5 212,53 Kč), v lednu 2015 nebyla žalovanému mzda vyplacena, pobíral nemocenskou 9 393 Kč (zůstatek na účtu činil - 11 215,55 Kč; navíc za účelem vyrovnání přečerpaného kontokorentního úvěru žalovaný čerpal úvěr 25 000 Kč, a to dne 23. 1. 2015).

6. Z výpisu z insolvenčního rejstříku týkajícího se žalovaného ze dne 17. 10. 2022 bylo soudem zjištěno, že žalovaný nebyl nalezen jako dlužník.

7. Z přehledu úvěrového účtu č. bankovní účet a z výpisu z tohoto účtu pak soud zjistil, že úvěr ve výši 110 000 Kč byl vyčerpán dne 1. 3. 2015. Žalovaný celkem uhradil 137 771,30 Kč (dle výpisu bylo celkem uhrazeno 239 732,30 Kč, kdy u data 14. 1. 2016 je evidována mimořádná splátka jistiny ve výši 101 961 Kč, avšak stejná částka je následně dne 28. 1. 2016 uvedena jako odchozí). Poslední úhrada byla provedena dne 11. 9. 2020.

8. Z rozhodnutí Původního věřitele o okamžité splatnosti úvěru z 2. 1. 2021, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek byl úvěr zesplatněn, a to ke dni 2. 1. 2021, dlužná částka činila 36 635 Kč. Oznámení bylo žalovanému odesláno datum na korespondenční adresu dle smlouvy.

9. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným, plynoucí ze shora uvedené smlouvy o úvěru, byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021 uzavřená mezi Původním věřitelem, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, včetně části seznamu postoupených pohledávek – pohledávka za žalovaným uvedena pod ID číslo, dlužná částka 36 634,65 Kč, potvrzení původního věřitele o zaplacení kupní ceny z 2. 3. 2021), postoupení pohledávky bylo žalovanému Původním věřitelem písemně oznámeno, a to dopisem ze dne 9. 3. 2021.

10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 22. 2. 2022, odeslanou dle informace o sledování zásilky žalovanému 23. 2. 2022.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 1. 3. 2015 s Původním věřitelem smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu Původní věřitel poskytl úvěr 110 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho účet č. bankovní účet, a to dne 1. 3. 2015. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 85 měsíčními splátkami po 1 997 Kč, první splátka měla být zaplacena 15. 4. 2015 (při řádném splácení měla být poslední splátka ve výši 1 936 Kč zaplacena 15. 3. 2022). Úroková sazba dle smlouvy o úvěru činila 12,56 % ročně. Žalovaný zaplatil z titulu poskytnutého úvěru Původnímu věřiteli celkem 137 771,30 Kč, poslední úhrada byla provedena 11. 9. 2020. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek Původní věřitel úvěr ke dni datum zesplatnil. Žalovaný požádal Původního věřitele o poskytnutí úvěru ve výši 110 000 Kč, v žádosti pak uvedl, že má příjem 16 000 Kč čistého měsíčně, výdaje 1 700 Kč měsíčně a nesplácí žádné úvěry nebo půjčky. Původní věřitel pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného stanovil jeho výdaje na částku 7 660 Kč měsíčně, a dále zjistil, že žalovaný splácí Původnímu věřiteli kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč měsíčně, revolvingový úvěr s limitem 25 000 Kč a splátkou 1 250 Kč měsíčně, spotřební úvěr se splátkou 3 189 Kč měsíčně, splátkovou kreditní kartu s limitem 10 000 Kč a orientační splátkou 500 Kč měsíčně, a ještě hradí splátky úvěru poskytnutého třetí osobou se splátkou 1 080 Kč měsíčně. Původní věřitel v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného stanovil splátku nového úvěru na částku 1 392 Kč měsíčně. Čistý příjem žalovaného činil v srpnu 2014 částku 15 107 Kč, v září 2014 činila jeho mzda 14 854 Kč, v říjnu 2014 pak 12 914 Kč, v listopadu 2014 částku 14 897 Kč, v prosinci 2014 byla žalovanému vyplacena mzda 8 436 Kč a nemocenská 3 060 Kč a v lednu 2015 byla žalovanému vyplacena pouze nemocenská 9 393 Kč. V uvedených měsících byl zůstatek na účtu žalovaného záporný (- 5 110,50 Kč k 31. 8. 2014, - 5 188,38 Kč k 30. 9. 2014, - 5 208,30 Kč k 31. 10. 2014 – žalovaný v těchto měsících přečerpal sjednaný kontokorentní úvěr), - 4 837,99 Kč k 30. 11. 2014, - 5 212,53 Kč k 31. 12. 2014, - 11 215,55 Kč v lednu 2015, kdy navíc žalovaný čerpal úvěr 25 000 Kč za účelem úhrady vyčerpaného kontokorentního úvěru. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, žalovaný o tom byl písemně vyrozuměn Původním věřitelem. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou.

12. Soud naopak nemá po provedeném dokazování za prokázané, že by Původní věřitel v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 110 000 Kč žalovanému v březnu 2015 blíže zkoumal příjmy a výdaje žalovaného a jeho domácnosti, zejména pak výdaje související s bydlením, a že náležitě ověřil splátkové zatížení žalovaného, neboť příjmy žalovaného byly fakticky nižší, než jaké uváděl žalovaný v žádosti, podobně výdaje uváděné žalovaným byly nepřiměřeně nízké. Žalovaný rovněž neuvedl splátky jiných úvěrů a půjček, ačkoli jich fakticky několik hradil (nejen čerpaných od Původního věřitele, ale rovněž od jiného subjektu). Původní věřitel si finanční situaci žalovaného nijak neověřil, nezajímal se o to, zda má žalovaný volné finanční prostředky, z nichž bude schopen hradit splátku úvěru ve výši 1 997 Kč měsíčně (Původní věřitel navíc v rámci hodnocení úvěruschopnosti žalovaného předpokládal, že z úvěru bude uhrazen úvěr čerpaný žalovaným u jiného subjektu, fakticky k tomu však nedošlo, a proto i výše úvěrového zatížení žalovaného byla odlišná – vyšší; navíc i samotná měsíční splátka úvěru byla vyšší, než při hodnocení Původní věřitel stanovil, neboť činila 1 997 Kč měsíčně a nikoli 1 392 Kč měsíčně).

13. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle , kterým se mimo jiné určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. ke dni 17. 11. 2015 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

17. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musel by Původní věřitel dospět k závěru, že úvěr 110 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Příjmy žalovaného měly být doloženy výpisem z účtu, který byl pro žalovaného u Původního věřitele veden, ale zjištění učiněná z výpisu neodpovídala tomu, jaký příjem žalovaný sděloval v souvislosti se žádostí o poskytnutí úvěru - žalovaný uváděl příjem 16 000 Kč čistého měsíčně, ale fakticky byly jeho příjmy nižší - v srpnu 2014 jen 15 107 Kč, v září 2014 pak 14 854 Kč, v říjnu 2014 činila mzda žalovaného 12 914 Kč, v listopadu 2014 pak 14 897 Kč, v prosinci 2014 byla žalovanému vyplacena mzda 8 436 Kč a nemocenská 3 060 Kč, v lednu 2015 nebyla žalovanému mzda vyplacena, čerpal pouze nemocenskou 9 393 Kč. Navíc měl žalovaný účet přečerpaný, a to i povolený kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Žalovaný pak uváděl zcela nereálně nízké výdaje, a to 1 700 Kč měsíčně, Původní věřitel proto vycházel ohledně výdajů z vlastního výpočtu a výdaje stanovil na 7 660 Kč měsíčně, aniž by se ale blíže dotazoval, jaké výdaje žalovaný má, jak má zajištěno bydlení, zda má nějaké vyživovací povinnosti, s kým vede společnou domácnost apod.; žalovaný navíc nepravdivě uvedl, že nemá žádné další splátky úvěrů nebo půjček, ačkoli využíval řadu úvěrových produktů se splátkami kolem 6 500 Kč měsíčně. Navíc dle Původního věřitele měl být jeden z úvěrů uhrazen z nově poskytovaného úvěru, to ale ze smlouvy zjištěno nebylo, úvěr 110 000 Kč byl poskytnut jako neúčelový. Rovněž splátka nového úvěru byla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného stanovena nižší, a to 1 392 Kč měsíčně, ačkoli fakticky splátky úvěru činily 1 997 Kč měsíčně. Původní věřitel tak s ohledem na shora uvedené nepostupoval s odbornou péčí, kdy ani nepravdivě, resp. neúplně uváděné skutečnosti ze strany žalovaného nepřiměli Původního věřitele k tomu, aby nějakým způsobem blíže údaje ověřil, požádal žalovaného o jejich doložení; neměl ověřený ani příjem, existenci pracovního poměru, na jak dlouho měl být sjednán. Původní věřitel si žádným způsobem neověřil, zda má žalovaný volné finanční prostředky pro splácení úvěru, a to zejména s ohledem na přečerpaný kontokorentní úvěr, kdy zůstatek na účtu žalovaného byl dlouhodobě výrazně záporný. Dle stávající judikatury přitom platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ).

18. Žalobkyně byla ze strany soudu poučena ve smyslu ustanovení a 3 , (dále jen „ “), o tom, že je třeba doplnit tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však ani po poučení potřebná tvrzení nedoplnila a neprokázala. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že Původní věřitel náležitě a s odbornou péčí posoudil před poskytnutím úvěru ve výši 110 000 Kč žalovanému jeho úvěruschopnost, tedy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr splátkami ve výši 1 997 Kč měsíčně. Pokud i přesto Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč poskytl, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum hodnotit jako neplatnou, a to dle zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR se jedná o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlížet z úřední činnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru tak bylo možné posoudit vyplacený úvěr ve výši 110 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému ze strany Původního věřitele dostalo. Žalovaný však Původnímu věřiteli na základě neplatné smlouvy o úvěru uhradil celkem 137 771,30 Kč (veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru Původním věřitelem skutečně poskytnuta, tj. na vyčerpanou„ jistinu úvěru“), tedy celá částka poskytnutá žalovanému příjmení věřitelem byla uhrazena, a to nejpozději ke dni datum (k tomu dni byla žalovaným uhrazena poslední platba). Soud proto podanou žalobu v celém rozsahu zamítnul.

20. Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.