Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 318/2022-92
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 140 214,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 139 964,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 250 Kč, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 139 964,95 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 140 214,95 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 4 287,93 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 139 964,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 250 Kč, úroku ve výši 4,9 % ročně z částky 139 964,95 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 140 214,95 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 4 287,93 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.
1. Žalobou podanou dne 23. 7. 2022 se právní předchůdce žalobce anonymizována čtyři slova IČO domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 140 214,95 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne datum byla mezi žalovanou a žalobcem elektronicky uzavřena smlouva o hotovostním úvěru anonymizována čtyři slova, před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěrovou schopnost žalované. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 149 000 Kč a ten byl poukázán žalované na její anonymizováno. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet formou 84 měsíčních anuitních splátek po 2 471,46 Kč, jejichž časové rozvržení uvedeno v harmonogramu splátek, který měla žalovaná k dispozici ve svém elektronickém bankovnictví. Byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 4,9 % ročně. Žalovaná se dostávala do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne odstoupení od smlouvy. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy žalovanou, zejména z důvodu opakovaného prodlení s plněním smluvených splátek dle smlouvy žalobce vyzval doporučeným dopisem žalovanou k doplacení smluvených splátek po splatnosti. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobce odstoupil od smlouvy ke dni 27. 5. 2021, k témuž dni se celý dluh ve výši 144 502,88 Kč stal splatným. Dluh představuje nesplacená jistina ve výši 139 964,95 Kč, smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 4 287,93 Kč a dlužné poplatky 250 Kč. Po odstoupení od smlouvy žalovaná neuhradila ničeho a dluží tak žalobci částku 140 214,95 Kč s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 139 964,95 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 140 214,95 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 287,93 Kč.
2. Podáním ze dne 1. 12. 2022 navrhl žalobce, aby soud připustil, aby na místo žalobce vstoupila do řízení právnická osoba anonymizováno, které byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2022 postoupena pohledávka za žalovanou. Návrhu bylo vyhověno usnesením ze dne 10. 1. 2023, č. j. 33 C 318/2022 -23, které nabylo právní moci dne 14. 2. 2023.
3. Podáním ze dne 12. 4. 2023 (č. l. 58) doplnil žalobce k výzvě soudu skutková tvrzení žaloby tak, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes kontaktní centrum banky jako právního předchůdce žalobce. Žalovaná jako klientka banky v žádosti uvedla příjem ve výši 15 000 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované č. bankovní účet vedený u anonymizována dvě slova. Dle výpisu z účtu žalované je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu 13 400 Kč. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 4 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 8 390 Kč. Banka zároveň stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 34,8 % po poskytnutí úvěru. Žalovaná v žádosti uvedla splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 2 192,60 Kč. Po zohlednění všech výše uvedených okolností banka stanovila maximální zatížení žalované pro novou splátku na částku ve výši 2 566,90 Kč, splátka nového úvěru činila 2 471,50 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 664,10 Kč. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 149 000 Kč. K vyčíslení dluhu uvedl žalobce, že z historie úvěru vyplývá, že žalovaná uhradila na jistinu celkem 8 splátek, a to konkrétně dne 24. 8. 2020 částku 1 490,54 Kč, dne 6. 10. 2020 částku 1 496,63 Kč, dne 5. 11. 2020 částku 1 502,74 Kč, dne 9. 12. 2020 částku 1 234,96 Kč, dne 10. 12. 2020 částku 273,92 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 1 515,04 Kč, dne 25. 1. 2021 částku 1 472,11 Kč a dne 5. 2. 2021 částku 49,11 Kč Celkem tedy na jistinu žalovaná uhradila částku 9 035,05 Kč. Odečtením částky 9 035,05 Kč od poskytnuté výše úvěru 149 000 Kč vznikne částka dlužné jistiny ve výši 139 964,95 Kč.
4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. 5. 2023. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o vedení účtu ze dne 9. 1. 2013 bylo zjištěno, že anonymizováno se zavázala vést pro žalovanou účet specifikovaný v potvrzení o zřízení účtu.
6. Žalovaná požádala mBank o poskytnutí hotovostního úvěru ve výši 149 000 Kč, uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, má čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, neuvedla žádné závazky.
7. V přípisu mBank bez data byly uvedeny skutečnosti týkající se způsobu posuzování úvěruschopnosti uvedené v doplnění žaloby ze dne 12. 4. 2023.
8. Ze smlouvy o hotovostním úvěru anonymizována čtyři slova bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 8. 4. 2020. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 149 000 Kč, kdy tato částka měla být připsána na účet žalované vedený u anonymizováno č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami v počtu 84 ve výši 2 471,46 Kč. Byla sjednána úroková sazba ve výši 4,9 %.
9. Z výpisu z účtu žalované u anonymizováno č. č. bankovní účet bylo zjištěno, že zůstatek na účtu byl před poskytnutím úvěru dlouhodobě záporný.
10. Z historie úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 149 000 Kč byl poskytnut žalované na shora uvedený účet dne 8. 4. 2020. Žalovaná na úvěr zaplatila dne 24. 8. 2020 částku 1 490,54 Kč, dne 6. 10. 2020 částku 1 496,63 Kč, dne 5. 11. 2020 částku 1 502,74 Kč, dne 9. 12. 2020 částku 1 234,96 Kč, dne 10. 12. 2020 částku 273,92 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 1 515,04 Kč, dne 25. 1. 2021 částku 1 472,11 Kč a dne 5. 2. 2021 částku 49,11 Kč, tj. celkem částku 9 035,05 Kč
11. Dopisem ze dne 27. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru s tím, že nebude-li dluh ve stanovené lhůtě zaplacen, je tento dopis odstoupením od smlouvy.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedené smlouvy do 10 dnů od doručení dopisu, odeslání žalobce doložil podacím lístkem z téhož dne.
14. Ze spisu vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 8 C 311/2022 bylo zjištěno, že žalobou podanou dne 5. 12. 2022 se mBank domáhala po žalované zaplacení částky 133 478,58 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi věřitelem a žalovanou byla dne 5. 2. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 145 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet splátkami ve výši 2 405,11 Kč měsíčně.
15. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o úvěru, jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované přihlédne i bez výslovné námitky žalované. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).
22. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
23. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
24. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, zkontroloval předchozí transakce na účtu žalované vedeném u mBank, ke zjištění dalších závazků žalované nahlédl do systému CCB/CBCB a do vlastních systémů, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru.
25. Pokud jde o příjmy žalované, žalobce tvrdil, že žalovaná uvedla příjmy ve výši 15 000 Kč měsíčně, avšak z výpisu z účtu žalované byly zjištěny průměrné příjmy ve výši 13 400 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, pak žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení dovodil, že výdaje žalované činí částku 8 390 Kč. Sám žalobce tedy připustil, že skutečné výdaje žalované nebyly nijak zjišťovány. Tímto postupem právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, neboť odborná péče předpokládá ověřit, resp. objektivně podložit údaje získané od spotřebitele. Právní předchůdce žalobce však v daném případě od žalované nijak blíže nezjišťoval, jaké jednotlivé výdaje žalovaná vynakládá, v jaké výši na bydlení, v jaké výši na vyživované osoby, v jaké výši na domácnost apod., spolehl se pouze na statistické údaje, aniž by zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr. Nadto nelze pominout, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované krátce před tímto úvěrem další úvěr, a to dne 5. 2. 2020 ve výši 145 000 Kč, poskytovatel úvěru tak měl nabýt pochybnosti o její kredibilitě již na základě této skutečnosti.
26. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalované, nepožadoval po žalované upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou cit. zákona poskytl žalované úvěr, uzavřel s ní předmětnou smlouvu, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná. Z uzavřené smlouvy o úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
27. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vrátit žalobci to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 149 000 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení této částky. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná dosud na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatila částku ve výši 9 035,50 Kč a je tak povinna vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, částku 139 964,95 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
28. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu ze smlouvy o úvěru najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 139 964,95 Kč tak soud určil žalované lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
29. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.
30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. na základě porovnání procesního úspěchu žalobce a žalované, kdy zohlednil i žalobcem požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí. Žalobce měl v řízení úspěch co do částky 139 964,95 Kč (77,4 %), žalovaná co do částky 40 885,14 Kč (22,6 %) - 250 Kč + 22 818,54 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 140 214,95 Kč od 28. 5. 2021 do 17. 5. 2023) + 13 528,67 Kč (úrok ve výši 4,9 %, z částky 139 964,95 Kč od 28. 5. 2021 do 17. 5. 2023) + 4 287,93 Kč. Žalobce má tak právo na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 55 %.
31. Náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 609 Kč, náklady právního zastoupení, a to odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3× 6 740 Kč, tj. 20 220 Kč stanovená podle § 7 , § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání), odměna za dva půlúkony úkon právní služby ve výši 2× 3 370 Kč, tj. 6 740 Kč (jednoduchá předžalobní výzva, návrh podle § 107a o. s.ř)), 5× režijní paušál 300 Kč, tj. 1 500 Kč dle § 13 odst. 3 . vyhl. č. 177/1996 Sb. ), náhrada cestovních výdajů za cestu právního zástupce žalobce k jednání soudu z Přerova do Brna a zpět ve výši 1 329 Kč (průměrná spotřeba použitého vozidla dle technického průkazu 5,3 l /100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 467/2022 Sb. 41,20 Kč l, sazba základní náhrady 5,20 Kč km, počet ujetých km 180) a náhrada času promeškaného právním zástupcem žalobce v souvislosti s cestou k jednání soudu dle § 14 odst. 1 písm. a) , odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem 600 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 42 380 Kč a z této částky má právo na náhradu ve výši 55 %, tj. na zaplacení částky 23 309 Kč. Žalobci nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby písemným podáním ze dne 12. 4. 2023, které obsahovalo skutková tvrzení, která měla být již součástí podané žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.