Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 68/2023-59
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky
částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 98,67% ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 98,67% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu proti žalované žalobu o zaplacení částky
částka s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne datum žalovaná podepsala smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši
částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 158,12 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2019 dle splátkového kalendáře. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě příslušných databází, dokladů o příjmech a prohlášení žalované. Žalovaná řádně neplnila smluvní podmínky a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši částka. V souvislosti s prodlením žalované vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na úhradu smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky či její části, došlo k zesplatnění celého úvěru k datu datum. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem částka byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po zesplatnění úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku
částka (ke dni zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku částka
a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši částka a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši částka), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši částka, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru počínaje datum do dne vyhotovení žaloby v celkové vyčíslené výši částka a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,67 % ročně z částky částka od
datum do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se z jednání omluvila, neboť předvolání jí bylo doručeno na starou adresu, na které se již nezdržuje a z důvodu krátkého časového úseku tak není schopna se dostavit. Souhlasila s tím, aby soud rozhodl bez její účasti.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů v souladu s povolením obec národní banky (z výpisu ze seznamu subjektů). Dne datum účastníci podepsali listin u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytnout úvěr ve výši částka
a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 42 měsíčních splátkách ve výši částka; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 158,12 % ročně a žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit částka. V článku 6 pak byly sjednány sankce pro případ prodlení žalované (ze smlouvy o úvěru, ze splátkového kalendáře, z formuláře pro standardní informace o úvěru, z prohlášení o splnění povinnosti úvěrujícího). Úvěr byl žalované ze strany žalobkyně vyplacen na její účet dne datum (z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná na úvěr zaplatila žalobkyni do dne podání žaloby částku částka (z karty klienta), poté se dostala se splátkami do prodlení, na upomínky žalobkyně nereagovala, a proto žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila (z upomínek žalobkyně s upozorněním na zesplatnění, z oznámení před zesplatněním úvěru, z předžalobní upomínky). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího archu).
4. Dále soud zjistil, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy pracovala v Domově seniorů v obec s čistým měsíčním příjmem kolem částka (z výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele
o výši pracovního příjmu zaměstnance, výpisu z účtu žalované). příjmení příjmení žalovaná procházela registrem v pěti případech a v databázi anonymizováno měla skóre 25, tedy s vysokým rizikem a kdy úvěr je zamítán. Dále soud zjistil, že ve zbývajícím rozsahu ohledně úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z formuláře o hodnocení klienta, v němž bylo bez dalších podkladů uvedeno, že její měsíční výdaje činí částka (částka životní minimum, částka nájemné, inkaso), dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnána v Domově seniorů v obec, má výuční list a žije ve státním bytě; na základě uvedeného hodnocení klienta byl úvěr doporučen ke schválení.
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala se žalobkyní dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná dne datum čerpala úvěr ve výši částka. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila částku částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované v měsíční výši okolo částka ze zaměstnání, výdaje stanovila částkou
částka.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jejích příjmů, výdajů a dalších informací, které mají vliv na její úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalované a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala kreditní skóre žalované, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr, aniž by u ní došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze kartu klienta, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované bez zjišťování jeho reálné situace.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem částku
částka a žalovaná jí na tuto částku uhradila částka, a proto jí zůstala povinnost vydat částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty a příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska téměř shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).