Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 86/2023-66
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 14 316 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 316 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 316 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 002 Kč a úroku ve výši 86,14 % ročně z částky 11 000 Kč od 18.12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 174 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 316 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 316 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 5 002 Kč a úroku ve výši 86,14 % ročně z částky 11 000 Kč od 18.12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 47 174 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 14. 3. 2023 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 316 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 5 002 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne datum. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 19. 9. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,76 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 847 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2019 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v celkové výši 498 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 1 a 2. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 1 a 2. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3 smlouvy, neboť žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky číslo 1 splatné dne 12. 10. 2019. K datu 16. 12. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 13 362,35 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy náleží žalobci dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 18. 12. 2019 až do jejího úplného zaplacení.
2. Na základě uzavřené smlouvy tak dluží žalovaná žalobci částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 13 362,50 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 11 000 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 362,35 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6. 1 smlouvy ve výši 498 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované, a to počínaje dnem 18. 12. 2019 do zaplacení, přičemž žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty k datu vyhotovení této žaloby, tj. 13. 3. 2023, tedy zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídají zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 11 000 Kč ode dne 18. 12. 2019 do zaplacení, přičemž žalobce požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 86,14 %.
3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavila.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 11 000 Kč na dobu 48 měsíců, výše splátky činila 847 Kč měsíčně, splátky měly být hrazeny do každého 12. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 129,76 % jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Celkem měla žalovaná zaplatit částku 39 312 Kč. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 2 smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle čl. 6 3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatným celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Podle čl. 6 4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 11 000 Kč byl žalované vyplacen na účet číslo bankovní účet dne 19. 9. 2019. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu podepsaného žalovanou a jméno celé jméno žalované dne 18. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná a jméno celé jméno žalované souhlasily s tím, aby úvěr byl vyplacen na shora uvedený účet a zároveň s tím, aby z tohoto účtu byly hrazeny splátky tohoto úvěru.
6. Z výpisu z účtu číslo bankovní účet za období srpen 2019 bylo zjištěno, že kreditní položky činily 8 050 Kč, debetní položky 13 419,33 Kč.
7. Z listin y oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že přijal návrh na uzavření úvěrové smlouvy a připojil k tomu splátkový kalendář, který obsahuje rozpis všech 48 měsíčních splátek, včetně data splatnosti každé splátky, její výše a částky, která připadá na úmor jistiny a na úmor úroku z úvěru. Splátky byly splatné vždy k 12. dni v měsíci počínaje měsícem říjen 2019, poslední splátka měla být zaplacena dne 12. 9. 2023.
8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila na úvěr ničeho.
9. Upomínkami ze dne 12. 11. 2019 a 13. 12. 2019 byla žalovaná upomenuta o úhradu dlužných splátek a upozorněna na možnost zesplatnění. Dopisem žalobce ze dne 16. 12. 2019 bylo žalované sděleno, že došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dopisem ze dne 21. 2. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva.
10. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalobce vypracoval hodnocení klienta, kde je uveden příjem žalované v podobě příjmu z invalidního důchodu ve výši 6 158 Kč měsíčně, výdaje – životní minimum 3 410 Kč, 1 000 Kč na bydlení, celkem 4 410 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má výuční list, forma bydlení: jiné. Bylo zjištěno, že žalovaná není vedena v registru dlužníků SOLUS. Žalobce měl k dispozici kopii občanského průkazu žalované, ústřižky poštovních složenek o výplatách důchodu žalované.
11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Žalovaná v daném případě neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit, a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.
16. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
17. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
18. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel při posuzování příjmů a výdajů žalované z údajů uvedených žalovanou a z žalobcem zjištěných údajů, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy představuje pouze příjem z invalidního důchodu ve výši 6 158 Kč, její výdaje byly uvedeny v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč a výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč.
19. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla„ jinou formu bydlení“, žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by u žalované jakkoliv zjišťoval, jaké konkrétní výdaje jsou s tím spojené, že by po žalované požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením. Při posuzování osobních výdajů žalované vycházel žalobce z částky životního minima, aniž by od žalované zjišťoval, či požadoval upřesnění k jejím skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, když obecně lze říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka. To, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet, potvrzuje i ta skutečnost, že neuhradila ničeho.
20. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl ve prospěch žalované 11 000 Kč. Žalovaná tedy přijala tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na její straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaná, která obdržela od žalobce částku 11 000 Kč, je tudíž povinna tuto částku žalobci vydat. Protože žalovaná nezaplatila ničeho, byla jí uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 000 Kč.
21. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 11 000 Kč tak soud určil žalované lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to tak, že zohlednil i žalobcem požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí. Protože procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.