Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
33 C 77/2023-53
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 70 515,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 649,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 27 559,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 209,46 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 363,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 64 563,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 305,97 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 649,99 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 27 559,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 209,46 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 363,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 64 563,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 19 305,97 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 26. 10. 2022 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 70 515,43Kkč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne datum uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO v písemné formě smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy obdržela žalovaná finanční hotovost ve výši 70 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 78 900 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 148 900 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 20 měsíčních splátkách ve výši 7 445 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadla na den 7. 4. 2021. Žalobce uvedl, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listin y či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzována schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 46 350,01 Kč, která odpovídá 6 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle předpisu splátek tvořícího přílohu č. 1 smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 18 790,54 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 27 559,47 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 102 549,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 51 209,46 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 51 340,53 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 7. 4. 2021. Ode dne 8. 4. 2021 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne datum byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 6. 6. 2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení jistiny ve výši 51 209,46 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 233,33 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 28 685,10 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 4 297,97 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 10 124,15 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 13 223,26 Kč za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 8. 4. 2021 do 20. 4. 2022 (kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 51 209,46 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 25 % ročně), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 363,68 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 8. 4. 2021 do 20. 4. 2022 (kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 51 209,46 Kč), smluvní pokuty ve výši 19 305,97 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 51 209,46 Kč ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 7. 6. 2022.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 15. 5. 2023. Žalobce se z jednání bez vážného důvodu omluvil, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.
3. Smlouva o úvěru byla dne datum podepsána zástupcem společnosti právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Žalované byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit věřiteli jistinu ve výši 70 000 Kč, úrok ve výši 16 309 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 41 650 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 6 241 Kč a inkasní poplatek ve výši 14 700 Kč, tj. celkem částku 148 900 Kč, a to v 20 splátkách ve výši 7 445 Kč měsíčně v souladu s předpisem splátek, který byl nedílnou součástí smlouvy jako příloha číslo poslední splátka byla splatná dne 7. 4. 2021.
4. Z žádosti o úvěr ze dne 7. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnaná, má příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba ve výši 35 610 Kč, jako výdaje uvedla výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 10 000 Kč, výdaje na spoření a pojištění ve výši 2 000 Kč, výdaje na splátky jiných půjček 0, tj. celkem výdaje 16 000 Kč, má vlastní bydlení, je svobodná, má 1 vyživovací povinnost. Byly označeny výdaje na doložení příjmu, a to výplatní pásky a pracovní smlouva.
5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 21. 6. 2022, současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky do 10 dnů od doručení dopisu, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 23. 6. 2022.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ze shora uvedené smlouvy do 14. 10. 2022, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 5. 10. 2022.
7. Ze systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že proti žalované je u zdejšího soudu vedeno několik řízení o zaplacení, kdy na straně žalobců vystupují poskytovatelé úvěrů nebo banky, jako např. právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, rovněž několik exekučních řízení.
8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované přihlédne i bez výslovné námitky žalované. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).
15. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
16. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
17. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Z tvrzení žalobce i žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobce zjišťoval příjmy žalované, tvrdil, že tyto příjmy ověřil výplatními páskami žalované. Svá tvrzení, že byly příjmy žalovaného ověřeny, však žalobce ničím nedoložil, a tudíž neprokázal, že by příjmy žalované skutečně ověřil. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že má vlastní bydlení, žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by jeho právní předchůdce u žalované jakkoliv zjišťoval, jaké konkrétní výdaje jsou s tím spojené, že by po žalované požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením. Rovněž při posuzování dalších výdajů žalované vycházel právní předchůdce žalobce jen z údajů uvedených žalovanou, aniž by požadoval jakékoli upřesnění k jejím skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, a aniž by jakkoli ověřoval, zda žalovaná skutečně nemá žádné výdaje na splátky jiných úvěrů, jak uvedla. Soudu je přitom známo, že proti žalované je u zdejšího soudu vedena řada řízení o zaplacení dluhů ze smluv o úvěru a tvrzení žalované uvedené v žádosti o úvěr o tom, že nesplácí žádné jiné úvěry, je tak nepravdivé. Pokud se tedy poskytovatel úvěru spolehl jen na údaje uvedené žalovanou, vyšel z toho, že má relativně vyšší příjem a je tak schopna řádně hradit sjednané splátky úvěru, pak úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.
18. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalované, když její tvrzení uvedená v žádosti neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalované prověřoval, nepožadoval po žalované upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru poskytl žalované úvěr, uzavřel s ní předmětnou smlouvu, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru neplatná. Z uzavřené smlouvy o úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
19. Plnění poskytnuté na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouva o postoupení pohledávek, to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 70 000 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení této částky. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná dosud na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatila částku ve výši 46 350,01 Kč, je tak povinna mu vrátit částku 23 649,99 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
20. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně neprokázala, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou jistinu najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 23 649,99 Kč tak soud určil žalované lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
21. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.
22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalované, která v řízení zaznamenala převážný úspěch, dosud v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.