Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 145/2023-39

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 38 240 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení a) částky 22 120 Kč s příslušenstvím a b) částky 16 120 Kč s příslušenstvím.

2. Požadavek na zaplacení a) částky 22 120 Kč s příslušenstvím žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s její právní předchůdkyní, společností právnická osoba, dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s úhradou za služby v 60 týdenních splátkách po 720 Kč počínaje dnem datum a konče dnem datum. Úhrady za služby se skládaly z úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 800 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 24,6 % ročně. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Naposledy žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila částku dne datum a celkově žalovaná na svůj dluh uhradila částku 21 330 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 6 795,56 Kč na jistinu, ve výši 4 800 Kč na úrok, ve výši 4 800 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 4 684,44 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. K zaplacení žalované zůstala jistina ve výši 17 204,44 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 915,56 Kč, úrok kapitalizovaný za období od datum do datum ve výši 10 815,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od datum do datum ve výši 4 396,69 Kč a dále úrok ve výši 24,6 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 17 204,44 Kč od datum do zaplacení.

3. Požadavek na zaplacení b) částky 16 120 Kč s příslušenstvím žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s toutéž právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s úhradou za služby v 60 týdenních splátkách po 780 Kč počínaje dnem datum a konče datum. Úhrady za služby se skládaly z úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 200 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 200 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 25,77 % ročně. Žalovaná sjednané splátky včas a řádně nehradila. Naposledy žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uhradila částku dne datum a celkově žalovaná na svůj dluh uhradila částku 30 930 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 13 462,35 Kč na jistinu, ve výši 5 200 Kč na úrok, ve výši 5 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 6 817,65 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. K zaplacení žalované zůstala jistina ve výši 12 537,65 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 582,35 Kč, úrok kapitalizovaný za období od datum do datum ve výši 8 983,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od datum do datum ve výši 3 486,16 Kč a dále úrok ve výši 25,77 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 12 537,65 Kč od datum do zaplacení.

4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalovaných částek.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací žalované o jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech uvedených v kartě zákazníka ze dne datum a ze dne datum. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 28 013 Kč, resp. 27 873 Kč. Měsíční výdaje žalované dle zákaznické karty ze dne datum byly výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 3 510 Kč. Měsíční výdaje žalované dle zákaznické karty ze dne datum byly totožné, pouze splátky jiných úvěrů činily 2 700 Kč. Žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Z insolvenčního rejstříku soud ověřil, že vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení.

6. Žalovaná uznala, že jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěry. Současně uvedla, že si úvěry vzala v době, kdy byla zaměstnána po dobu 14 let, a kdy žila ve společné domácnosti s její dcerou, jejím manželem a třemi vnoučaty. Od května 2019 byla žalovaná v pracovní neschopnosti a od září 2019 byla sedm měsíců hospitalizována v Psychiatrické nemocnici obec. Po propuštění bydlela v nájmu a hradila nájemné 13 000 Kč měsíčně, do práce se již nevrátila a byl jí přiznán invalidní důchod. V době, než byl žalované vyplácen invalidní důchod, se její finanční situace zhoršila, žalovaná vydělávala pouze brigádně. Po onemocnění covidem dostala výpověď i zde. Po opakovaném stěhovaní se její zdravotní stav natolik zhoršil, že si již nemůže vydělávat ani brigádně a jejím jediným příjmem je invalidní důchod.

7. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem země s bydlištěm na území České republiky. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne datum o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen„ nařízení“. Dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení může být žalovaná žalována u soudu České republiky, neboť na území České republiky byl žalované úvěr poskytnut, a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.

8. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud

proto ve věci postupoval podle , podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě

s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

9. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě téhož dne žalované v hotovosti předala částku 12 480 Kč a částkou 11 520 Kč refinancovala spotřebitelský úvěr žalované ze smlouvy číslo. Žalovaná se smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 4 800 Kč (32,15 % ročně), administrativní poplatek ve výši 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 720 Kč.

11. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla, že požaduje poskytnout úvěr ve výši 24 000 Kč se splatností v 60 týdenních splátkách. Žalovaná uvedla, že od datum žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, zdrojem jejích příjmů je mzda ze zaměstnání, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Výši příjmu žalovaná uvedla 28 013 Kč a výši výdajů uvedla 6 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na osobní výdaje a 3 510 Kč na splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně.

12. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě téhož dne žalované v hotovosti předala částku 26 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 200 Kč (32,15 % ročně), administrativní poplatek ve výši 5 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 780 Kč.

13. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla, že požaduje poskytnout úvěr ve výši 26 000 Kč se splatností v 60 týdenních splátkách. Žalovaná uvedla, že od datum žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, zdrojem jejích příjmů je mzda ze zaměstnání, je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Výši příjmu žalovaná uvedla 27 873 Kč a výši výdajů uvedla 6 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na osobní výdaje a 2 700 Kč na splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalovaným pohledávkám.

15. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11 2022 včetně podacího lístku ze dne datum žalobkyně doložila, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.

16. Předžalobní upomínkou ze dne datum včetně podacího lístku z téhož dne žalobkyně doložila, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalovaných částek.

17. Z posudků o invaliditě ze dne datum a datum, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum, rozhodnutí Ministerstva vnitra Slovenské republiky, sekce personálních a sociálních činností, odboru sociálního zabezpečení ze dne datum, oznámení obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum soud zjistil, že žalované byla přiznána invalidita třetího stupně a její příjmy jsou složeny z invalidního důchodu, vdovského důchodu a dávek státní sociální podpory.

18. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřených úvěrových smluv peněžní prostředky o objemu 24 000 Kč a 26 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně vrátila žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně celkové částky 21 330 Kč a 30 930 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

19. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

20. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky.

21. Dle ust. ., (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

31. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.

32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.

33. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

34. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z žalovanou tvrzených skutečností. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila žalovaným v zákaznické kartě tvrzené skutečnosti o jejích majetkových a výdělkových poměrech. Výdaje žalované na bydlení a další skutečné výdaje právní předchůdkyně neověřila vůbec. Například aktuální výpis z účtu žalované, který by dokládal její výdělkovou a majetkovou situaci, právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala vůbec. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že by její právní předchůdkyně žalovanou lustrovala v dostupných bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí. To vše za situace, kdy žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně čerpala i jiné úvěry, minimálně úvěr, který byl refinancován úvěrem poskytnutým žalované dle smlouvy číslo ze dne datum.

35. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.

36. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).

37. Žalovaná by tak byla povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně postoupena v souladu s § 1879 o. z. Žalovaný by tak byla povinna zaplatit žalobkyni částku, která jí byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatných smluv, a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta celková částka 50 000 Kč (26 000 Kč + 24 000 Kč) a žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila celkovou částku 52 260 Kč (21 330 Kč + 30 930 Kč). Žalovaná tak již vrátila právní předchůdkyni žalobkyně více, než jí bylo poskytnuto a nezůstala tak právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni ničeho dlužna. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. Žalované, která byla procesně úspěšnější, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a nebyly jí proto přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.