Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 89/2023-46
Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 14 202,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 202,47 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 202,47 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 14 202,47 Kč od datum do datum, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 273,36 Kč a částky kapitalizovaného úroku ve výši 11 305,38 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 202,47 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 202,47 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky 14 202,47 Kč od [datum] do [datum], částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 273,36 Kč a částky kapitalizovaného úroku ve výši 11 305,38 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 218 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 202,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 273,36 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 11 305,38 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla právnická osoba credit s.r.o., jež se žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit uvedené společnosti dále poplatek ve výši 6 589 Kč, zahrnující i kapitalizovaný smluvní úrok, to vše se splatností do datum, když žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do sjednaného data splatnosti peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně řádně nezaplatila, neboť uhradila pouze částku ve výši 797,53 Kč, která byla alokována na jistinu úvěrové pohledávky. Ode dne datum se tak žalovaná ocitla v prodlení s úhradou celkové částky ve výši 20 791,47 Kč. Předmětem žalobního návrhu je tak na žalobkyni postoupená pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 202,47 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, který byl společně s nesplaceným úrokem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 216,38 Kč a s poplatky za upomínání ve výši 500 Kč žalobou požadován jakožto kapitalizovaný úrok v celkové výši 11 305,38 Kč a ze zákonného úroku z prodlení z částky jistiny ve výši 14 202,47 Kč, jenž byl za období od datum do datum kapitalizován částkou 1 273,36 Kč s tím, že jako dále běžící byl žalobou uplatněn tento úrok z prodlení z částky 14 202,47 Kč až za období od datum, tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky na žalovanou, do zaplacení.
2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno do jejích vlastních rukou již dne datum. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo, uzavřené dne datum prostřednictvím webové stránky webová adresa mezi právnická osoba credit s.r.o. jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že uvedená právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a se sjednaným úrokem z úvěru. Úroková sazba byla sjednána jako pevná, a to ve výši 36 % ročně. Úrok činil částku 443,84 Kč, samotný poplatek za sjednání úvěru pak pro případ, že by ze strany žalované došlo k překročení doby splatnosti, činil částku 6 145,16 Kč Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala k zaplacení částky ve výši 21 589 Kč (15 000 Kč + 443,84 Kč + 6 145,16 Kč), se splatností do 30 dnů od odeslání finančních prostředků žalované, tzn. do datum. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla touto smlouvou sjednána mj. povinnost žalované k úhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení v podobě poplatků (např. za odeslání doporučené upomínky ve výši 500 Kč). Předloženým potvrzením o provedené platbě žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla dne datum na žalovanou ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná však měla dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy uhradit pouze částku ve výši 797,53 Kč, ačkoliv byla o zaplacení celé dlužné částky právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínána, jak bylo v řízení rovněž prokázáno. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení byla prokázána předloženou Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek, účinnou od 14. 12. 2022 a uzavřenou na základě předchozí Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum mezi právnická osoba credit s.r.o. jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé.
6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši blíže nespecifikovaného poplatku za sjednání úvěru v celkové částce 6 145,16 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení jakéhosi poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 6 145,16 Kč, tzn. že jenom tyto náklady (bez úroku z úvěru) u poskytnutého úvěru v částce 15 000 Kč činí téměř 41 % výše samotné úvěrové částky (RPSN činila 8 295,61 %). Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku (nadto není vůbec zřejmé, jak byl určen a proč právě v dané výši) věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Navíc ani nebylo prokázáno (ostatně nebylo to žalobkyní ani tvrzeno), zda a příp. jakým způsobem si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, tvořené převážně poplatkem za sjednání úvěru, tak soud považuje za odporující dobrým mravům. Rovněž i roční sazba úroku ve výši 36 % přitom nikoliv nevýznamně převyšuje obvyklé úrokové sazby bank v daném místě a čase. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že by bez ní věřitel peněžní prostředky žalované nepůjčil.
8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 21 589 Kč (včetně úroku z úvěru ve výši 443,84 Kč), je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že právní předchůdkyně žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná zcela na její podmínky nepřistoupila.
9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná přijala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatila částku ve výši 797,53 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (15 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (797,53 Kč), tzn. částky ve výši 14 202,47 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z této částky 14 202,47 Kč, a to ať již v kapitalizované výši 1 273,36 Kč za období od datum do datum nebo jako úroku dále běžícího od datum do zaplacení, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci bylo soudu jako první prokazatelná výzva k plnění předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kterým byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Žalobkyně v řízení doložila, že toto oznámení bylo žalované prostřednictvím pošty odesláno dne datum (úterý). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak bylo oznámení doručeno žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (pátek). Poskytnutá lhůta 10 dnů pak uplynula dnem datum (pondělí) a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 14 202,47 Kč s požadovaným 8,5 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.
11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný, když při určení míry úspěchu ve věci je nutné přihlédnout i k výši požadovaného příslušenství. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi procentuální mírou úspěšnosti obou účastnic ve věci je takřka zanedbatelný, bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.
12. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, jíž nebyla s ohledem na výsledek řízení přiznána vůči žalované náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 218 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nesprávně pouze ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 018 Kč (a to správně z celkové částky ve výši 20 347,63 Kč (nesplacená jistina 14 202,47 Kč + nesplacený poplatek za sjednání úvěru 6 145,16 Kč)). Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 218 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.