Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 91/2023-60
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka za období od datum do datum a dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem 18,9 % ročně z částky částka od datum do datum a dále s úrokem 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši částka za období od datum do datum, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s úrokem 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a dále s úrokem 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne datum rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne datum uzavřela s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši částka; tato žádost byla žalobkyní po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného schválena a dne datum mu bylo umožněno čerpání finančních prostředků z běžného účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Z důvodu závažného porušení podmínek přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu dne datum, což bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní upomínky v dopisu ze dne datum. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu kontokorentu ve výši částka, smluvní úrok z prodlení ve výši 18,9 % ročně z částky částka od datum do datum spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění), se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum. Žalovaný nezaplatil ničeho, půjčené peníze tak žalobkyni nevrátil, čímž došlo k porušení smluvních podmínek, a tak žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dne datum, což bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní upomínky ze dne datum. Ke dni zesplatnění činí dlužná částka částka. Podle interních pravidel žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 10. dne po zesplatnění, aby měl žalovaný dostatek času na úhradu dluhu. Celkový dluh se tak sestává z neuhrazené jistiny ve výši částka, smluvního úroku z prodlení ve výši 18,9 % ročně z částky částka od datum do datum spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. V podání z datum žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací) a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který jí klient udělil v Rámcové smlouvě. Žalobkyně také nahlíží do insolvenčního rejstříku. Po individuálním posouzení všech informací žalobkyně rozhodne, zda je klient schopen požadované úvěry splácet a zda mu je poskytne, či nikoliv. Žalovaný v žádosti o kontokorent neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu, nebo splátky úvěrů, proto žalobce ohledně výdajů žalovaného využil sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr. Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohlednila výsledky analýzy výdajů, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od Českého statistického úřadu a analýzy výdajů, které v žádostech uvedli další klienti. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný nemá u smluvních partnerů registrů registrovaný žádný úvěrový produkt a že na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. V případě žalovaného neměla žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet, proto mu je poskytla.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně se z nařízeného jednání konaného dne datum omluvila a žalovaný se k tomuto jednání nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , Občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “).
4. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní rámcovou smlouvu, na jejímž základě mu žalobkyně poskytovala bankovní a platební služby (viz rámcová smlouva číslo). Nedílnou součástí smlouvy byl Ceník (viz Ceník). Žalobkyně s žalovaným následně dne datum uzavřela dodatek číslo kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši částka (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dodatek číslo). Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet a zaplatit žalobkyni sjednané úroky. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně dne datum v souladu s Podmínkami pro používání kontokorentu právnická osoba k zesplatnění úvěru a nesplacený zůstatek úvěru ve výši částka převedla na jiný účet (viz přehled čerpání a splácení kontokorentu, výpis z účtu za období od datum do datum a výzva k úhradě, vč. dokladu o odeslání). Žalovaný opakovaně neúspěšně žádal žalobkyni o poskytnutí půjčky ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum (viz aplikační data). Před poskytnutím kontokorentu byla vyhotovena úvěrová zpráva ze dne datum. Žalobkyně dále zohledňovala výpisy z běžného účtu žalovaného v období od datum do datum, v němž byla evidována dne datum příchozí úhrada ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka Celkem bylo v tomto období na účet připsáno částka a odepsáno částka (viz výpis z účtu).
5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , Občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne datum.
14. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020 , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020 , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019 ) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 ). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 22 Co 92/2021 -52).
15. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně v podání ze dne datum uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které sám poskytl v žádosti o úvěr. Žalobkyně u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši částka. Žalovaný předložil výpis z účtu, kterým prokázal výši svého hlavního příjmu za předcházející období v průměrné výši částka. Žalobkyně dále posuzuje informace z některých společností patřících do skupiny PPF, a to na základě souhlasu, který žalovaný udělil žalobci v Rámcové smlouvě. Takové tvrzení je nicméně pro posouzení úvěruschopnosti nedostačující. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání dne datum, nemohla být soudem dále nad rámec již dříve zaslané výzvy vyzvána k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, a poučena o následcích nesplnění výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Nebylo tak zjištěno, že by žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn). Z výpisu z účtu, který měla žalobkyně od žalovaného k dispozici, se přitom podává, že celkem bylo v období zahrnutém ve výpisu na účet připsáno částka a odepsáno částka. Na účtu tak nebyl téměř žádný zůstatek. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně nedošlo.
16. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o zápůjčce jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.
17. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši částka, které se žalovaný zavázal ve lhůtě jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoli dalšího čerpání vrátit. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu co do nároku na zaplacení částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka za období od datum do datum a dále se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení důvodnou a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do nároku na částka spolu s úrokem 18,9 % ročně z částky částka od datum do datum a dále s úrokem 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši částka za období od datum do datum žalobu zamítl.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalobkyni, která měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z částky částka představující paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a žaloba) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
19. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 , část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, ke Krajskému soudu v Praze, do 15 dnů ode dne doručení.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.