Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 195/2022-109

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 22 643 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 691 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 394,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 627,60 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 608,74 Kč, v této části se žaloba zamítá.

V. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení úroku 29 % ročně z částky 14 394,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 227 Kč, a to do tří dnů od právní mocí tohoto rozhodnutí.

VIII. ČR - Okresnímu soudu v Kroměříži se náhrada nákladů řízení spočívající v zastoupení žalovaného opatrovníkem pro řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 691 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 394,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 %, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 627,60 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 608,74 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení úroku 29 % ročně z částky 14 394,77 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VII. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 227 Kč, a to do tří dnů od právní mocí tohoto rozhodnutí. VIII. ČR - Okresnímu soudu v Kroměříži se náhrada nákladů řízení spočívající v zastoupení žalovaného opatrovníkem pro řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne 23. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek a úhrady nákladů řízení ve výši 2 358 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 25. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s částkou 15 191 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 935 Kč, úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 660 Kč a pojistného, pokud bylo sjednáno. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku v 60 týdenních splátkách po 620 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 19. 8. 2019 Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 10. 4. 2020. Poté byla ještě uhrazena částku 500 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 14 548 Kč.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k nápravě, avšak bezvýsledně.

3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 9. 12. 2022 (č.l. 79) svou žalobu doplnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující i s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 z. číslo. Dále v doplnění ze dne 22. 9. 2022 (č. l. 36-37) žalobkyně odkázala na podmínky zápůjčky, které jsou součástí smlouvy a odkázala na skutečnosti uvedené v zákaznické kartě, kdy na základě sdělených údajů od žalovaného a jím doložených dokladů došla právní předchůdkyně k závěru, že schopnost splácet úvěr ze strany žalovaného je dostačující.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byla žaloba zasílána na adresu shora prostřednictvím dožádaného soudu na Slovensku, avšak neúspěšně. S ohledem na to byl žalovanému k ochraně jeho práv a zájmů v předmětné věci usnesením ze dne 27. 4. 2023, č.j. -94 z důvodů uvedených v  ustanoven opatrovník z řad advokátů.

5. Opatrovník se k žalobě vyjádřil dne 1. 6. 2023, kdy se pozastavil nad způsobem posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně a výpočtů uvedených v kartě zákazníka (resp. nevysvětlení výpočtů), dále poukázal na to, že při takto vysoké půjčce je zarážející ověřovat příjem pouze na základě výplatních pásek za 2 měsíce. Dále zpochybnil částku 3 000 Kč coby měsíční náklady na živobytí, kdy muselo být při posuzování jasné, že tato částka je nereálná. Dále poukázal na to, že z rejstříku exekucí vyplynulo, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy minimálně dvě exekuce, což nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nijak reflektováno. Uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet a navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

6. Opatrovník byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Opatrovník se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

8. Původní věřitelka žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 22 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce příjmení v hotovosti ze dne 25. 6. 2018, kdy žalovaný se zavázal vrátit částku 37 191 Kč, sestávající z poskytnutého úvěru, poplatku za zápůjčku 15 191 Kč (úrok 3 935 Kč, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 8 596 Kč, částka za vedení zákaznického účtu 2 660 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 620 Kč, kdy poslední splátka měla činit 611 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a. a RPSN pak 168,14 % (viz smlouva na č.l. 16-17 spisu).

9. Z karty zákazníka (č.l. 13) pak vyplynulo, že čistý příjem žalovaného byl 34 750 Kč, běžné měsíční výdaje 3 000 Kč, k čemuž měla být doložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky, které však žalobkyně nedoložila. Žalovaný uvedl počet jeho příjmů 1, kdy čistý příjem činil 9 250 Kč, ostatní příjmy 8 000 Kč, další příjmy domácnosti 17 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný do dne postoupení pohledávek uhradil částku 14 548 Kč a dále částku 500 Kč (viz tabulka umoření č.l. 21). Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (č.l. 22, číslo) a toto bylo žalovanému oznámeno (č.l. 18-19). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění ze dne 3. 8. 2022 (č.l. 14-15).

10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně doložila kartu zákazníka, ze které je patrné, že původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které žalobkyně předložila. Původní věřitelka si zřejmě ověřila pouze tvrzený příjem žalovaného, žádným způsobem však neověřovala a nezjišťovala výdaje žalovaného a jeho majetkové poměry a vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedeného v zákaznické kartě, ve které bylo uvedeno, že čistý příjem žalovaného byl 34 750 Kč, běžné měsíční výdaje 3 000 Kč, k čemuž měla být doložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky, které však žalobkyně nemá k dispozici. Žalovaný měl dlužnou částku splácet po 60 týdenních splátkách po 620 Kč, tedy 2 480 Kč měsíčně. Neprovedla (nebo to nedoložila) lustraci žalovaného v příslušných rejstřících dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.

11. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

12. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ust. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle ust. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle ust. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

22. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

23. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

24. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy zejména se právní předchůdkyně žalobkyně nepozastavila nad tvrzenými výdaji žalovaného ani neprovedla lustraci v příslušných databázích dlužníků, kdy z databáze exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy byla na žalovaného vedeny minimálně 2 exekuce. Proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

25. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 22 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil částku 15 048 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, doplatek jistiny úvěru ve výši 6 952 Kč v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

26. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).

27. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle , (dále jen „ “) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci výše uvedenou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

31. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení byl vypočítán dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 906 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 227 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo variabilní symbol.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.