Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 104/2023-35

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 38 956 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 226 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 226 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 25 470 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 944,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 624,21 Kč, úroku ve výši 25,38 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do 9. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 799,44 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se ohledně částky 10 260 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 613,7 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 980 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 7 980 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 226 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 226 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 25 470 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 944,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 624,21 Kč, úroku ve výši 25,38 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do 9. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 799,44 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žaloba se ohledně částky 10 260 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 613,7 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 980 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 7 980 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení zamítá. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 38 956 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 s účinností k témuž dni, je právním nástupcem společnosti právnická osoba Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 30. 7. 2018 číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost v částce 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 12 000 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 912 Kč počínaje dnem 6. 8. 2018, poslední splátka byla stanovena na 23. 9. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalovaný uhradil na pohledávku částku 26 774 Kč. Od 24. 9. 219 se neuhrazená jistina ve výši 22 025,44 Kč úročí úrokem ve výši 25,38 % ročně. Žalobce se domáhá úhrady částky 28 696 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 22, 025,44 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 670,56 Kč, kapitalizovaných úroků v částce 17 624,21 Kč (představujících úrok ve výši 25,38 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 24. 9. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 6 944,13 Kč (představující úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 24. 9. 2019 do 1. 11. 2022), úroků ve výši 25,38 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 025,44 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalobce dále tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 18. 5. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 600 Kč, odměnu za administrativní činnost v částce 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 7 200 Kč. Celkovou částku se zavázal žalovaný uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 540 Kč počínaje dnem 25. 5. 2019, poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na pohledávku uhradil částku 22 294 Kč. Od 12. 7. 2020 se neuhrazená jistina ve výši 7 890 Kč úročí úrokem ve sjednané výši 24,69 % ročně. Žalobce se domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 7 980 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 920 Kč, kapitalizovaných úroků v částce 4 613,70 Kč (představující úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 7 980 Kč od 12. 7. 2020 do 1. 11. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 1 541,64 Kč (představující úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 980 Kč od 12. 7. 2020 do 1. 11. 2022), úroků ve výši 24,69 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 890 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 890 od 2. 11. 2022 do zaplacení.

2. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil před poskytnutím úvěrů s odbornou péčí schopnost žalovaného požadované úvěry splácet, vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny byly doklady uvedené v zadní části zákaznické karty, mezi které patří pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalobce byl vyzván soudem, aby označil a předložil důkazy k prokázání tvrzení o posouzení schopnosti žalovaného splácet před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že jeho právní předchůdce žádal od žalovaného uvést také informace o jeho měsíčních příjmech a výdajích, přičemž je povinností žalovaného uvést úplné, pravdivé a přesné údaje. Právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smluv majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky. Měsíční výdaje na bydlení zahrnující nájem, inkaso, energie ve výši 2 000 Kč byly v případě úvěrové smlouvy ze dne 18. 5. 2019 ověřeny na základě sdělení žalovaného, stejně jako osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 4 100 Kč. Měsíční výdaje žalovaného v případě smlouvy o úvěru ze dne 30. 7. 2018 byly ověřeny rovněž dle sdělení žalovaného, jedná se o náklady na bydlení ve výši 3 750 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 2 200 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce dále uvedl, že žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost ani úvěr či zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobce dále poukázal na povinnost jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Žalobce dále uvedl, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované a odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. -97, v němž soud dovodil, že stačí, že y, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jako věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný na zákaznické kartě.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 30. 7. 2018 mezi právnická osoba a žalovaným bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 24 000 Kč, který je vypočten jako součet úroků ve výši 6 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 6 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 54 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 912 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že úroková sazba činí 32,15 % p.a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze znění smlouvy je zřejmé, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v hotovosti v den podepsání smlouvy. Nebylo sporné, že žalovaný uhradil celkem částku 26 774 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 18. 5. 2019 mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 400 Kč, který je vypočten jako součet úroků ve výši 3 600 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku ve výši 32 400 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 540 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že úroková sazba činí 24,69 % p.a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, RPSN činí 206,15 %. Ze znění smlouvy je zřejmé, že žalovaný čerpal peněžní prostředky v hotovosti ve výši 9 394 Kč, částka 8 606 byla započtena na splátku jiného úvěru. Nebylo sporné, že žalovaný uhradil celkem částku 22 294 Kč.

6. K prokázání tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného společnostní právnická osoba před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru navrhl žalobce důkaz zákaznickými karty vztahujícími se k předmětným úvěrovým kartám. Ze zákaznických karet soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je zaměstnaný na plný úvazek ve právnická osoba anonymizováno obec. V případě úvěrové smlouvy ze dne 30. 7. 2018 žalovaný uvedl. Že je zaměsnán na dobu určitou s tím, že se po roce pracovní poměr prodlužuje, čistý měsíční příjem žalovaného činí 16 449 Kč, jeho měsíční výdaje činí 10 450 Kč a zahrnují výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie ve výši 3 750 Kč), osobní výdaje představující náklady na telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení jsou představovány částkou 4 500 Kč a splátky úvěrů 2 200 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen dle výplatních pásek a pracovní smlouvy. Z karty zákazníka nevyplývá, že by byly ověřeny také výdaje žalovaného. Přes výzvu soudu žalobce nepředložil jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právnická osoba než zákaznickou kartu. Ze zákaznické karty ze dne 18. 5. 2019 vztahující se ke smlouvě o spotřebitelskému úvěru č. číslo soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí 15 494 Kč, výdaje dosahují částky 10 600 Kč a zahrnují výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 4 100 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 1. 11. 2022 je zřejmé, že obě pohledávka z předmětných smluv o spotřebitelském úvěru za žalovaným byly postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno a odeslání oznámení bylo doloženo příslušným podacím lístkem. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě částky 48 802 Kč do deseti dnů od doručení oznámení, oznámení postoupení pohledávky bylo dáno k doručení dne 24. 11. 2022. Ve smyslu , (dále jen „ “) se má za to, že oznámení bylo žalovanému doručeno dne 29. 11. 2022, žalovaný tak byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 9. 12. 2022.

8. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny v obou případech smlouvy o úvěru ve smyslu 395 a následující. úvěru. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy o zápůjčce v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou smlouvy vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením a násl. o. z.

9. Soud se proto zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedených smluv spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp.zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/ EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. .

11. Soud se zabýval tím, zda žalobce, respektive jeho právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou mu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného, nýbrž se spokojil jen s tvrzeními žalovaného zaznamenanými do karty zákazníka. Ze zákaznických karet vyplývá, že jedinými dokumenty, které žalovaný před uzavřením jednotlivých smluv o úvěru právnímu předchůdci žalobce k ověření svých příjmů a výdajů předložil, byla pracovní smlouva a výplatní pásky. Právní předchůdce nijak neověřil výdaje žalovaného na bydlení, na dojíždění, ani případné další výdaje. Ohledně uváděných výdajů ve výši 3 750 Kč na bydlení, když následně u druhé v pořadí úvěrové smlouvy číslo došlo ještě k poklesu výdajů na bydlení na částku 2 000 Kč měsíčně, dospěl soud k závěru, že částka v této výši zcela zjevně neodpovídá obvyklým měsíčním výdajům v době uzavření smlouvy. Žalobce si žádným způsobem neověřoval výši výdajů žalovaného na bydlení ani jiných výdajů. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro poskytovatele úvěru povinnost řádně posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. V případě, že poskytovatel úvěru tak, jako v tomto případě právní předchůdce žalobce, vyjde z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, potom nesplní povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Je nezbytné, aby poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) získal od žadatele o úvěr (od žalovaného) údaje ohledně výše příjmů a výše výdajů a tyto skutečnosti ověřil. Soud nepožaduje ke splnění této povinnosti detektivní pátrání, ke splnění této povinnosti by postačilo alespoň vyžadovat výpis z běžného účtu či SIPO (je-li placeno v hotovosti) z nichž by bylo přinejmenším zřejmé, jaké trvalé příkazy má žadatel o úvěr nastavené a jaké má další výdaje. Takovéto konkrétní posuzování schopnosti splácet posuzováním příjmů a výdajů žadatelů o úvěr nelze nahradit obecnými maticemi, neboť každý žadatel má být posuzován z hlediska úvěruschopnosti individuálně. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval v obou případech s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěry, které jsou předmětem tohoto řízení.

12. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o spotřebitelských úvěrech ze dne 30. 7. 2018 i ze dne 18. 5. 2019 absolutně neplatné pro rozpor se zákonem ve smyslu a zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku neplatnosti úvěrových smluv vzniklo poskytnutím finančních prostředku na straně žalovaného ve smyslu 991 bezdůvodné obohacení, a je proto povinen vydat to, o co se obohatil, tedy poskytnuté finanční prostředky.

13. Žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 7. 2018 číslo poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, uhradil částku 26 774 Kč, a je proto povinen uhradit žalobci částku 3 226 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 3 226 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení tím, že přes výzvu žalobce, která byla vtělena do oznámení o postoupení pohledávky, aby uhradil dlužnou částku do 10 dnů od převzetí této výzvy, tj. do 9. 12. 2022, žalobci nevrátil to, oč se obohatil na úkor právního předchůdce žalobce. Soud proto uložil žalovanému uhradit žalobci částku 3 226 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 3 226 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení a ve zbytku žalované jistiny, tj. ohledně částky 25 470 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 944,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 624,21 Kč, úroku ve výši 25,38 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 025,44 Kč od 2. 11. 2022 do 9. 12. 2022, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 799,44 Kč od 10. 12. 2022 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z ve spojení s , v účinném znění.

14. V případě úvěrové smlouvy ze dne 18. 5. 2019 číslo byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, žalovaný uhradil 22 294 Kč, tedy více, než v jaké výši mu vzniklo bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu v části, v níž se žalobce domáhal z titulu úvěrové smlouvy číslo zaplacení částky 10 260 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 541,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 613,7 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 980 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 7 980 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů soud rozhodl podle Ve věci byl úspěšnější žalovaný, protože mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.