Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 219/2022-70

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa, část obce (obec anonymizováno)

o zaplacení 45 119,27 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 31 687,27 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 15 829,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 432 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 11. 2020 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 31 687,27 Kč, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 15 829,17 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zbývajících úroků z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 45 119,27 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 15 829,17 Kč, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 490,10 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 11 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 099,56 Kč vypočtený do 17. 3. 2022 a ode dne následujícího tj. od 18. 3. 2022 do zaplacení zákonný úrok z prodlení dosud nevypočtený ve výši 11,75 % ročně z částky 15 829,17 Kč. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne 6. 10. 2019 s žalovaným smlouvu číslo s produktovým názvem P D Zelená v hotovosti týdenní 02/ 2019 s tím, že neoddělitelnou částí smlouvy jsou též smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva. Kromě zapůjčené částky ve výši 22 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci i částku 20 817 Kč jako přesně vyčíslený a neměnný poplatek. Zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 42 817 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 714 Kč. Splátky nehradil řádně a včas, byla uhrazena pouze částka 8 568 Kč a to ve 3 splátkách po 2 856 Kč, které byly započteny částkou 6 170,83 Kč na jistinu, která tak byla ponížena na 15 829,17 Kč a částka 2 397,17 Kč byla započtena na poplatky, které byly poníženy na částku 18 419,83 Kč, ale které jsou nyní požadovány pouze ve výši 15 490,10 Kč. V důsledku prodlení s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobci právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně, která byla kapitalizována a ke dni 1. 2. 2022 činila částku 11 000 Kč, sankční poplatky činily 2 800 Kč a zároveň byl kapitalizován zákonný úrok z prodlení ve výši 1 099,56 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 28. 1. 2022 s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, která nabyla účinnosti 1. 2. 2022, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Komuto dni byla pohledávka kapitalizována částkou 46 218,83 Kč, o čemž byl žalovaný informován a zároveň vyzván k úhradě dluhu, a to dne 10. 2. 2022. Následně žalovaný již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k zaslanému žalobnímu návrhu nevyjádřil, ač mu byl zaslán spolu s výzvou k vyjádření a doručeno bylo na adresu uvedenou v Informačním systému základních registrů postupem dle (dále jen ). K nařízenému jednání se dne 30. 11. 2022 se také nedostavil, ač k tomuto byl obeslán a omluva zaslána nebyla. Soud proto jednal bez jeho účasti dle a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Ve věci nemohlo být rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl o této možnosti zaslaným předvoláním informován – poučen.

3. Ze smlouvy číslo ze dne 6. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný se společností právnická osoba uzavřel smlouvu o zápůjčce s označením zelená v hotovosti, na základě které si půjčil částku 22 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Zavázal se tuto zápůjčku splatit i spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč sestávající z úroku ve výši 3 935 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 6 486 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 714 Kč, celkem tak zaplatit částku 42 817 Kč včetně pojistného ve výši 1 800 Kč. Ze smlouvy rovněž vyplývá, že zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činí 29 % ročně a je pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) vztahující se k zápůjčce činí 230,58 %. Uvedená část smlouvy o zápůjčce je podepsána, pokud však jde o smluvní podmínky, které jsou uvedeny pod podpisem smlouvy, nejsou součástí smlouvy a nejsou žalovaným ani podepsány.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že dlužná částka z uvedené zápůjčky činí ke dni 1. 2. 2022 částku 46 218,83 Kč včetně příslušenství a zároveň byl vyzýván k zaplacení této částky ve lhůtě 10 dnů od doručení a informován o tom, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.

5. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzýván k okamžitému splacení částky 46 218,83 Kč včetně příslušenství a poplatků s tím, že pokud částka nebude uhrazena do 17. 3. 2022, stane se splatným celý dluh a žalobce je oprávněn přistoupit k vymáhání pohledávky soudní cestou. Rovněž předžalobní výzvou z 20. 5. 2022 byl žalovaný informován právním zástupcem žalobce o tom, že dluh po splatnosti představuje částku 47 349,85 Kč a byl vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů a poučen i o narůstajícím příslušenství pohledávky a o možnosti vymáhání soudní cestou.

6. Žalobce v doplnění žalobního návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce si byl vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet a má za to, že tuto svou povinnost splnil. Vycházel při tom z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných a tyto údaje komplexně analyzoval. Nepostupoval tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Vycházel z bankovních i nebankovních registrů, sdružení SOLUS, dále i z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Poté přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem, který posuzoval dle výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy zákaznickou kartu, která je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného splácet. V předmětném případě bylo žalovaným sděleno a doloženo, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 15 775 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce červen a srpen 2019 a tyto byly ověřeny paní příjmení – vázanou zástupkyní právního předchůdce žalobce. Má za to, že poskytovatel úvěru nemá možnost veškeré výdaje objektivně ověřit a vychází tedy z informací dodaných spotřebitelem a informací získaných při respektování principu přiměřenosti. Jediným řešením dle něho je učinit odhad budoucích nákladů, což lze nejbezpečněji učinit na základě dostatečně rozsáhlého souboru statistických dat a nespoléhat jen na údaje sdělené spotřebitelem. Úvěr ve výši 22 000 Kč se také řadí mezi úvěry nehypoteční a jedná se tak o úvěr s nízkou nominální hodnotou a má proto za to, že pokud jde o klíčové informace od spotřebitele, tyto byly ověřeny před uzavřením smlouvy a jednalo se ověření přiměřené. Poukázal i na to, že pokud jde o úroky z úvěrů, jsou jedním z obligatorních pojmových znaků smlouvy o úvěru a jejich výše je ovlivněna řadou vedlejších faktorů. Jedná se zejména o rychlost poskytnutí úvěru, způsob jeho poskytnutí, celkovou délku úvěru či rizikovost. Vzhledem k povaze smlouvy byla i sazba vyšší, než obvyklá úroková míra bank. Doplnil, že v dané věci byla také smlouva uzavřena v bydlišti žalovaného, kde ho navštívil vázaný zástupce s veškerými potřebnými podklady a smlouvu v daném místě uzavřeli. Žalovaný tedy nemusel vynakládat žádné úsilí ani finance k dopravení se do sídla právního předchůdce žalobce, zápůjčka byla také poskytnuta žalovanému v hotovosti a při týdenním režimu splátek vázaný zástupce navštívil žalovaného v jeho bydlišti a vybíral jednotlivé splátky. S tímto způsobem splácení úvěru jsou spojeny vysoké náklady, které tak odůvodňují výši úroků, která byla stanovena 29 % ročně. Při určení výše úroků bylo počítáno s celkem 60 návštěvami vázaného zástupce.

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že tuto sepsala vázaná zástupkyně jméno příjmení se žalovaným a z karty vyplývá, že jmenovaný bydlí na ubytovně, je svobodný, pracuje jako operátor výroby s příjmem 15 775 Kč. Odhadované běžné měsíční výdaje jsou uvedeny částkou 2 000 Kč. Předložena měla být i pracovní smlouva, která měla být uzavřena na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíc červenec a srpen. Pracovní smlouva nebyla soudu předložena, pouze výplatní pásky za měsíc červenec a srpen 2019, z nichž bylo zjištěno, že žalovanému byly vyplaceny zálohy ve výši 4 575 Kč a 4 110 Kč a dále v hotovosti částka 10 605 Kč a 10 946 Kč, ubytování je uvedeno částkou 1 135 Kč.

8. Ze svědecké výpovědi vázané zástupkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že s žalovaným smlouvu uzavírala, vždy si sjednává schůzku v bydlišti a klient si musí připravit veškeré doklady, zejména potvrzení o pobytu v ČR, průkaz totožnosti, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a výplatní pásky za poslední 3 měsíce či výpisy z účtu rovněž za poslední 3 měsíce. Není jí známo, zda žalovaný pracoval pod agenturou či nikoliv a pokud jde o příjem, tento musí korespondovat s pracovní smlouvou a z předložených 3 příjmů je vypočten průměr. Počítá se mzdou po odečtení všech položek, např. obědů, dobírky apod. Pokud byla uváděna osobní spotřeba 2 000 Kč, tuto jí uváděl klient sám. Je jí známo, že zaměstnavatel mu hradil ubytování, což zohlednila a o to výdaje ponížila. Má za to, že žalovaný neplatil ani dopravu. Platby vybírala v místě jeho bydliště a to jednou měsíčně. Pokud jde o výši poplatků, tuto nestanovuje sama, ale po zadání údajů ze zákaznické karty, je doručena zpráva o výši úvěru a výši poplatku, s čímž klienta vždy seznámí.

9. Podle a , (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 1970 o.z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, že mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

13. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

14. Soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

15. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

18. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

19. Soud po vyhodnocení provedených důkazů v otázce úvěruschopnosti uzavřel, že žalobce sice provedl kontrolu příjmů žalovaného, když měla být předložena pracovní smlouva alespoň dle tvrzení svědkyně a 2 výplatní pásky, ač svědkyně uvedla, že se mají předkládat vždy 3 výplatní pásky. Pokud však jde o výdaje žalovaného, žalobce o tomto nepředložil žádné důkazy a tyto ani nenavrhl. Soud tak nemohl kladně vyhodnotit způsob zjišťování údajů pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Částka uváděná jako odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 2 000 Kč je zcela nedostačující a nejde ani o výši životního minima, ač by bylo přihlédnuto k tomu, že žalovanému by zaměstnavatel platil ubytování, není zřejmé, zda se jedná o plnou částku ubytování, která vyplývá z výplatních pásek a která měla činit 1 135 Kč či o příspěvek. Žalovaný také jak je zřejmé ze samotného podání žalobce, uhradil pouze částku 8 568 Kč a to ve 3 měsíčních splátkách, nikoliv ve splátkách týdenních, jak bylo uváděno a poukazováno žalobcem na to, že s tím jsou spojeny náklady vynakládané na týdenní vybírání splátek vázaným zástupcem, s čímž je počítáno již při úrokové sazbě, která byla 29 %. Soud tak má za to, že nebyly právním předchůdcem žalobce dostatečně zjištěny jak příjmy, které měly být dle výpovědi svědkyně zjišťovány za 3 měsíce, nikoliv za 2 měsíce, jak bylo doloženo, zejména však nebyly zjišťovány výdaje žalovaného, které byly uváděny pouze částkou 2 000 Kč, nemohlo tak dojít k řádnému posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Jsou-li jako odhadované měsíční výdaje žalovaného uváděny částkou pouze 2 000 Kč, má soud za to, že věřitel se nemůže s takto uváděnými informacemi žalovaného spokojit a brát jako fakt, ale tyto je povinen s odbornou péči vyhodnotit a důkladně prověřit. A pokud má jakékoliv pochybnosti o jejich správnosti, např. pokud jde o bydlení, stravování nebo jiné náklady, které neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým, je povinen požadovat jejich objasnění, příp. v rámci svých možností ověřit jiným způsobem. V daném případě nebyly žádné výdaje právním předchůdcem žalobce ověřovány, byly uváděny pouze velmi nízkou částkou, která nedosahuje ani životního minima. Vzhledem k tomu, že cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbyde v jeho rozpočtu dostatek jeho finančních prostředků, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši, je proto nutné vždy podrobně analyzovat rozpočet žadatele a to zejména, pokud nejsou známy všechny jeho výdaje, tj. kromě již uvedených splátek jiných úvěrů i náklady na bydlení, stravu a osobní potřebu. V konkrétním případě má soud za to, že pokud jde zejména o vyhodnocení výdajové stránky žalovaného, zde žalobce nepostupoval v souladu se zákonem. Lze poukázat i na , stanovící životní minimum žalovaného jako částku nezbytnou pro životní potřeby.

20. Soud tak má za to, že uzavřená spotřebitelská smlouva byla v daném případě neplatnou smlouvou podle , o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobce příliš spoléhal na pravdivost příjmů i výdajů žalovaného, a tyto si ani neověřoval. Jednalo se tak o plnění z neplatné smlouvy, neplatné právě podle ust. věty 1. zák. o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o ust. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů tzv.„ lichvářských úvěrů“, která spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků (rozsudek NS ČR sp. zn. ). V daném případě byl úvěr poskytnut ve výši 22 000 Kč a byla uhrazena pouze částka ve výši 8 568 Kč, a to v měsíci říjnu a listopadu 2019, další splátky nebyly již hrazeny. Rozdíl tak činí 13 432 Kč a žalobce má proto právo na úhradu tohoto rozdílu. Tato částka byla také žalobci přiznána, a to i s úroky z prodlení v zákonné výši v době prodlení a to od 23. 11. 2020 do zaplacení. Pokud jde o zbývající částku 31 687,27 Kč, v níž byla zahrnuta smluvní pokuta ve výši 11 000 Kč, která nebyla ani součástí smlouvy, ale jen ve smluvních podmínkách, které nebyly žalovaným podepsány, takže by nemohla být přiznána, i pokud by byla smlouva platná. Rovněž tak pokud jde o sankční poplatek ve výši 2 800 Kč Částky, které byly uvedeny jako poplatky za zápůjčku a činily částku 20 817 Kč, považuje soud za částku víceméně lichvářskou, která dosahuje téměř výše zápůjčky, tato byla ve výši 22 000 Kč. Pokud jde o úrok ve výši 29 % ročně, mělo se jednat o úrok, který je pevný po celou dobu trvání smlouvy, zde však již došlo k zesplatnění a odůvodňoval-li žalobce uvedený úrok tím, že byl sjednán týdenní splátkový režim, kdy v rámci každého týdne vázaný zástupce má navštívit žalovaného v jeho bydlišti a vybrat splátky, s čímž byly spojeny vysoké náklady, které odůvodňovaly výši úroku 29 % ročně. K tomu je nutné uvést, že ze smlouvy vyplývá, že za flexibilní splácení, vedení účtu a komfortní splácení byly naopak již účtovány částky 8 596 Kč a 6 486 Kč, takže vůbec není zřejmé, že by se uváděné náklady na vybírání splátek měly projevit v 29% ročním úroku, jak uváděl žalobce v doplnění svého žalobního návrhu. Ze splátek je rovněž zřejmé, že tyto nebyly plněny týdně, ale všechny byly hrazeny jenom měsíčně. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl, jen pokud jde o částku 13 432 Kč, o níž se žalovaný obohatil, když obdržel zápůjčku 22 000 Kč a uhradil částku 8 568 Kč. Žalobci byly přiznány i úroky z prodlení, a to ode dne následujícího, kdy mělo dojít ke splatnosti celé zápůjčky, to je od 23. 11. 2020 až do zaplacení. Pokud jde o další úroky z prodlení, vycházející z úrokové sazby 11,75 % ročně od 18. 3. 2022, tyto přiznány nebyly.

21. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, poměr úspěchu žalobce a žalovaného byl ve prospěch žalovaného, kterému však náklady řízení nevznikly. Žalobce byl ve větší části neúspěšný, a proto bylo rozhodnuto dle tak, že žádnému z nich náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Žalobce požadoval k úhradě částku 45 119,27 Kč a přiznána byla částka 13 432 Kč.

22. Pokud jde o lhůty splatnosti u dlužné částky vzhledem k její výši i spolu s příslušenstvím byla stanovena lhůta delší, jak zákonná 3denní, a to lhůta 15 dnů s ohledem na výši přiznané částky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích, a to písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný požádat soud o výkon rozhodnutí – exekuci.