Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 223/2022-32

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 17 775 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši

15 % ročně z částky 9 998 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 270,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 998 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 270,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 775 Kč spolu s příslušenstvím, jak toto bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní (dále i jen banka) dne datum prostřednictvím internetových stránek banky webová adresa, kdy žalovaný vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces a žalovaný obdržel podpisový SMS kód. Po ověření identity žalovaného tento zaplatil částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně a po ověření shody majitele účtu se jménem žadatele byla žalovanému poskytnuta částka ve výši

10 000 Kč na jeho účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 330 Kč do

24 měsíců. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobila žalovaného důslednému credit scoringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Strany si dále sjednaly řadu poplatků dle sazebníku žalobkyně. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 9 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroku v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 2 646 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. .

4. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem datum, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

5. Soud učinil z listinných důkazů následující skutková zjištění, ze kterých vyplynul dále uvedený závěr o skutkovém stavu: Podle úvěrové smlouvy ze dne datum, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným, dne datum banka poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku bance vrátit formou 24 měsíčních splátek a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatky, což má soud za prokázané z úvěrové smlouvy, předsmluvních informací k této úvěrové smlouvě. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, dále ho podrobila důslednému credit scoringu (což bylo prokázáno listinami označenými jako přílohy č. 1 – 4 ke credit scoringu), kdy žalobkyně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. V této souvislosti pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 23 500 Kč, dále že ostatní členové domácnosti mají čistý měsíční příjem ve výši 22 400 Kč, měsíční výdaje domácnosti žalovaného jsou ve výši 6 000 Kč, žalovaný má další splátky dle zjištění v registru NRKI ve výši 8 000 Kč a nemá žádné vyživované děti. K tomuto svému tvrzení banka předložila přílohu č. 4, ze které vyplynulo pouze to, že žalovaný uvedl, že má čistý příjem ve výši 23 500 Kč, jiný příjem ostatních členů domácnosti je však v této příloze uveden ve výši 0 Kč. Neodpovídá tak tento údaj tvrzením žalobkyně o tom, že čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti je ve výši 22 400 Kč. Dále se pak uvádí v této příloze, že žalovaný má výdaje na domácnost měsíčně ve výši 6 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 310 Kč a životní minimum členů jeho domácnosti je ve výši 3 860 Kč. Žalobkyně tak dospěla dle této přílohy č. 4 jejího credit scoringu žalovaného, že žalovaný má volné prostředky ke splácení ve výši 13 236 Kč. Žalobkyně však nijak neprověřovala ani výši skutečných příjmů žalovaného, ani výši uvedených výdajů, tj. z čeho plyne čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 23 500 Kč, dále pak je ničím nedoložen ani tvrzený měsíční příjem ostatních členů domácnosti ve výši 22 400 Kč, rovněž tak nejsou ničím ověřeny domácnosti ve výši dalších 6 000 Kč, a jedinou ověřenou a tedy prokázanou skutečností jsou splátky žalovaného ve výši 8 000 Kč měsíčně, evidované v registru NRKI o žalovaném. Dále bylo prokázáno z potvrzení o provedení platby, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne datum částku 10 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil dle tvrzení žalobkyně pouze 2 Kč žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Žalovaný bance ve stanovené lhůtě 24 měsíců od poskytnutí částky 10 000 Kč neuhradil ničeho, vyjma zmíněných 2 Kč. V souvislosti s upomínáním žalovaného žalobkyně naúčtovala žalovanému další poplatky, jak je uvedeno v bodě 1. tohoto odůvodnění. Dlužná částka sestává z jistiny 9 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroku v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 2 646 Kč. Dle předžalobní upomínky s datem 24. 6.2022 měl žalovaný žalovanou částku vrátit žalobkyni ve lhůtě do 30 dnů od sepisu výzvy, tj. do 24. 7. 2022. Od 25. 7. 2022 je tak žalovaný v prodlení s úhradou částky 9 998 Kč.

6. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva a téhož dne byly na účet žalovaného zaslány prostředky žalobkyně ve výši 10 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud vrátil žalobkyni 2 Kč. Žalovaný svůj dluh nesplácel dohodnutým způsobem, tj. v pravidelných 24 měsíčních splátkách, proto došlo k zesplatnění celého úvěru žalovaného dopisem žalobkyně ze dne 18.2.2022. Tento dopis byl žalovanému zaslán doporučeně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoli dostatečným způsobem, když soud nemá za prokázané ani jaké byly v době před poskytnutím úvěru příjmy žalovaného (není ničím ověřena částka 23 500 Kč jako příjem žalovaného, ani čistý příjem dalších členů domácnosti v tvrzené výši 22 400 Kč, když konkrétně toto tvrzení je uvedeno pouze v podání žalobkyně ze dne 2. 12. 2022, avšak není uvedeno ani v příloze č. 4 credit scoringu, kde je u příjmů ostatních členů domácnosti uváděna 0 Kč), rovněž tak není ničím podloženo, co tvořilo konkrétní výdaje žalovaného na domácnost v tvrzené výši 6 000 Kč, jaké byly skutečné výdaje na bydlení žalovaného, na další jeho výdaje (doprava do zaměstnání, platby za energie, atd.). Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho rodinné, majetkové a jiné poměry, případně s kým žije ve společné domácnosti, zda tyto osoby mají nějaké příjmy či jsou odkázány pouze na příjem žalovaného (který však ani není ověřen).

7. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Po právní stránce soud posoudil danou věc dle výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . V daném konkrétním případě však žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, dále měla vycházet z jeho příjmových a výdajových poměrů, aniž by vůbec tvrdila, zda tyto měla jakkoli prověřeny, žádné takové doklady nepředložila, navíc jí tvrzené údaje o příjmech ostatních členů domácnosti ve výši 22 400 Kč se vůbec neshodují s přílohou č. 4, ve které je uveden příjem ostatních členů domácnosti ve výši

P 0 Kč. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Soud má tedy za to, že již díky tomu žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí, když si neověřila reálnou schopnost splácet úvěr ze strany žalované. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (blíže srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č.j. -50). Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady.

12. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 10 000 Kč, žalovaný ji doposud nezaplatila vyjma 2 Kč, ničeho. Podle § 87 odst. 1 poslední věta je žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil na jí poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy) právě částku 9 998 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 25. 7. 2022 (tj. od 31. dne po vyhotovení předžalobní výzvy ze dne 24.6.2022, kdy 30 dní od data vyhotovení předžalobní výzvy bylo žalovanému poskytnuto k úhradě celé dlužné částky) do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když žalovaným nebylo ničeho tvrzeno o jeho možnostech žalovanou částku vrátit v jiné lhůtě. Nárok na zaplacení úroků z prodlení má oporu v  970 , , ve spojení s  výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a činí právě 15 % ročně.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu s oporou o výše uvedené zamítl.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle , když její procesní neúspěch představuje částka 7 777 Kč, když v této části (spolu s příslušenstvím) byl návrh žalobkyně zamítnut. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 44 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle

300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis kvalifikované výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by mu náležela odměna ve výši 900 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle

(3 x 100 Kč) a 21% DPH ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí při plném úspěchu 2 252 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 56 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj.

44 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 252 Kč náleží z této částky pouhých 12 %, tj. částka 270,24 Kč Tyto náklady ve výši 270,24 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. věta prvá před středníkem k rukám právního zástupce žalobkyně ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.