Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 50/2023-53

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 784,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 999,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně, co do požadavku na zaplacení částky ve výši 504,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 504,48 Kč ve výši 11,75 % p. a. od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 484,84 Kč, a dále částky 246,58 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 999,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba žalobkyně, co do požadavku na zaplacení částky ve výši 504,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 504,48 Kč ve výši 11,75 % p. a. od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 484,84 Kč, a dále částky 246,58 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 784,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v hotovosti, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, avšak sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil, uhradil toliko částku ve výši 1 000, 01 Kč. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 495,52 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 504,49 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 26 887,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 14 504,48 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 12 383,51 Kč. Dne datum byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni datum. Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalobci dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich následující závěr o skutkovém stavu:

Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum v písemné formě Smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil Předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal v hotovosti, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27 888 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den datum /smlouva o úvěru číslo ze dne datum, vč. Přílohy číslo – předpisu splátek/. Před uzavřením smlouvy ke své žádosti o úvěr ze dne datum předložil žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně k osvědčení svých poměrů kopii strany 1 a 5 smlouvy o nájmu bytu ze dne datum, ze které nevyplývá výše nájmu a souvisejících plateb spojených s užíváním bytu (bytová jednotka číslo o výměře 32 m² na adrese ulice a číslo, obec). Dále pak předložil žalovaný Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum uzavřenou se zaměstnavatelem DT – právnická osoba o sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou a kopie výplatních pásek za měsíce 1, 2 a 3/ 2021, dle kterých činil čistý příjem žalovaného vyplácený na bankovní účet č. bankovní účet v lednu 2021 částku 20 845 Kč, v únoru 2021 částku 19 984 Kč a v březnu 2021 částku 39 408 Kč /doklady k ověření bonity žalované – kopie str. 1 a 5 nájemní smlouvy ze dne datum, Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne datum a výplatní pásky za 1-3/ 2021 Ke svým poměrům uvedl žalovaný, že je svobodný, má střední vzdělání, bydlí v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Je zaměstnán u právnická osoba – právnická osoba s deklarovaným příjmem 22 156 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 11 453Kč, tedy 3 000 Kč za bydlení a energie, 3 860 Kč za dopravu, jídlo, osobní náklady, 3 000 Kč srážky ze mzdy – výživné a 1 593 Kč splátky stávajících půjček. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na 10 703 Kč /žádost o úvěr ze dne datum, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, včetně přílohy číslo – předpisu splátek/. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil, uhradil toliko částku ve výši 1 000,01 Kč. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 495,52 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 504,49 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 26 887,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 14 504,48 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 12 383,51 Kč /tvrzení žalobkyně/. Dne datum byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni datum /rámcová smlouva o postupování pohledávek uzavřená dne datum mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, včetně dodatku číslo ze dne datum a dalších dodatků, dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy číslo – seznamu pohledávek v listinné podobě, potvrzení o úhradě za postoupené pohledávky ze dne datum oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně kopie poštovního podacího archu, str. 13, ze dne datum Poslední upomínku před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne datum /předžalobní výzva PZ žalobkyně ze dne datum, včetně kopie poštovního podacího archu, str. 12, ze dne datum

4. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

6. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

7. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ust. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ust. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

14. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

15. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když tento vyplnil před uzavřením smlouvy o úvěru formulář žádosti o úvěr ze dne datum, kde uvedl, že je svobodný, má střední vzdělání, bydlí v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Je zaměstnán u právnická osoba – právnická osoba s deklarovaným příjmem 22 156 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 11 453Kč, tedy 3 000 Kč za bydlení a energie, 3 860 Kč za dopravu, jídlo, osobní náklady, 3 000 Kč srážky ze mzdy – výživné a 1 593 Kč splátky stávajících půjček. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na 10 703 Kč. Žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobkyně k osvědčení svých poměrů kopii strany 1 a 5 smlouvy o nájmu bytu ze dne datum, ze které však nevyplývá výše nájmu a souvisejících plateb spojených s užíváním bytu. Dále pak předložil žalovaný Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne datum uzavřenou se zaměstnavatelem anonymizováno – právnická osoba o sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou a kopie výplatních pásek za měsíce 1, 2 a 3/ 2021, dle kterých činil čistý příjem žalovaného vyplácený na bankovní účet č. bankovní účet v lednu 2021 částku 20 845 Kč, v únoru 2021 částku 19 984 Kč a v březnu 2021 částku 39 408 Kč. Příjem žalovaného pochází výlučně ze zaměstnání a dosahuje podle něj výše v průměru 22 156 Kč, avšak k prokázání svých výdajů nepředložil žalovaný řádnou kopii nájemní smlouvy /předložena byla pouze strany 1 a 5/, ze které by byla zřejmá výše nájemného a souvisejících plateb spojených s bydlením, když uváděná platba za nájemní bydlení v bytě (bytová jednotka číslo o výměře 32 m² na adrese ulice a číslo, obec) ve výši 3 000 Kč za nájem i energie je objektivně velmi nízká a nepravděpodobná. Žalovaný nepředložil ani žádné doklady SIPO či výpis z bankovního účtu, přestože tento má zřízen a jedná se o b. ú. bankovní účet, přičemž právě z bankovního účtu žalovaného by bylo možno ověřit, jak nakládá s příjmem ze zaměstnání, zda není v mínusu, jaké případně další úvěry či zápůjčky splácí. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, internet, příp. jiných pravidelných výdajích, které by byly zřejmé především z bankovních výpisů, a tyto zejména skutečně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zohlednila.

16. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. , 2 z. č. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

17. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

18. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě zůstatku dlužné jistiny úvěru, tj. částky 13 999,99 Kč, když žalovaný (dle tvrzení žalobkyně) uhradil v souvislosti s úvěrovou smlouvou ze dne datum celkem částku ve výši 1 000,01 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další žalobou uplatněné nároky, tedy na zaplacení částky ve výši 504,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 504,48 Kč ve výši 11,75 % p. a. od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 79,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 484,84 Kč, a dále částky 246,58 Kč, a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

19. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , (dále jen „ ”), když ve věci byla pouze nepatrně procesně úspěšnou účastnicí řízení žalobkyně (v rozsahu 8,6%, což odpovídá rozdílu úspěchu žalobkyně 54,3% a úspěchu žalovaného 45,7%). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.