Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 223/2022-49
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 12. 2019 do 9. 2. 2022 se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení o zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 12. 2019 do 9. 2. 2022 se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 12. 2019 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 29. 10. 2019 poskytla její předchůdkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, žalovanému anonymizována dvě slova ve výši 10 000 Kč, který mu vyplatila převodem na anonymizováno č. bankovní účet. Pohledávka byla smlouvou ze dne 19. 11. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo dne 6. 2. 2022 oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k úhradě, nic však neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. o.s.ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. právnická osoba poskytla dne 29. 10. 2019 žalovanému převodem na jeho anonymizováno č. bankovní účet, vedený u právnická osoba, anonymizována dvě slova ve výši 10 000 Kč, kdy platba byla učiněna pod variabilním symbolem číslo. Finanční prostředky měly být žalovaným společnosti právnická osoba vráceny nejpozději dne 29. 12. 2019 (prokázáno anonymizováno o anonymizována dvě slova vystaveným dne 29. 10. 2019, anonymizováno o anonymizována dvě slova). Následně došlo dne 19. 11. 2021 k postoupení pohledávky společností právnická osoba na žalobkyni, přičemž v seznamech postupovaných pohledávek, které jsou přílohou uvedených smluv, je pohledávka za žalovaným vedena pod číslo (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2021 vč. seznamu postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky z titulu neuhrazeného anonymizována dvě slova oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2022 a tento den byl rovněž písemně vyzván k úhradě do tří dnů (prokázáno anonymizováno o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2022 a anonymizováno k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2022 vč. kopie anonymizována dvě slova téhož data).
5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení a učinil následující právní závěr.
6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní anonymizováno a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o anonymizována dvě slova, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť nebyly doloženy žádné podklady vedoucí k uzavření smlouvy.
8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, či nikoli.
9. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel adekvátně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. anonymizováno číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
10. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 10 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 o.z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2993 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 10 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 , ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
12. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.