Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 27/2023-44
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 405,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 2. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 405,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ve výroku uvedenou částku z titulu nevráceného úvěru. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. smlouvu o anonymizováno dne 29. 3. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalované částku 16 000 Kč na její anonymizováno účet. Žalovaná měla povinnost poskytnuté prostředky splatit nejpozději do 28. 4. 2022. Žalovaná neuhradila ničeho. Uvedená pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě žalobkyně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 4. 5. 2023 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.
4. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Žalobkyně zaslala na účet č. bankovní účet dne 29. 3. 2022 částku 16 000 Kč. Tento účet je na výpisu žalobkyně za období datum – datum označen jménem žalované, a totéž svým sdělením ze dne 2. 3. 2023 potvrdila právnická osoba Smlouva o anonymizováno číslo má jako klienta uvedenou žalovanou, jako úvěrující právní předchůdkyni žalobkyně, spol. právnická osoba Smlouva je podepsána zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, v kolonce vyhrazené pro podpis žalované podpis či jiná identifikace chybí, je zde uvedeno pouze jméno a příjmení žalované. Žalovaná do data sjednaného ve anonymizováno, tj. do 28. 4. 2022, poskytnutou částku nevrátila a nevrátila jí ani po výzvě právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 6. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně seznamu postupovaných pohledávek, ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně nabyla touto smlouvou mimo jiné i pohledávku žalované z výše uvedené anonymizováno smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 10. 2022 včetně doručenky vyplývá, že žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení předmětné pohledávky z původního úvěrujícího na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě.
6. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 15. 10. 2022. Předmětný dopis byl předán k poštovní přepravě dne 15. 10. 2022.
7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o anonymizováno ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle nějž se smlouvou o anonymizováno úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.
10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. spisová značka ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova mezinárodní organizace a Ústavního soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova mezinárodní organizace v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) číslo listu ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU Smlouva o EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizována dvě slova zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. anonymizováno číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
12. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
14. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o anonymizováno plnila žalované 16 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 16 000 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala 29. 4 2022 a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 16 000 Kč ode dne 2. 6. 2022 do zaplacení.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 405,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.