Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 37/2023-24
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 34 799 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 500 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, částek 1 551 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 451 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 570,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od 5. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 500 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, částek 1 551 Kč, 300 Kč, 1 497 Kč a 1 451 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 570,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 34 799 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky, a to včetně zaplacení sjednané smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 28. 6. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku 27 500 Kč převedla dne 30. 6. 2022 na účet žalované a zbývající částku 2 500 Kč převedla v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni včetně smluvních úroků v celkové výši 42 000 Kč splatit ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč počínaje dnem 20. 7. 2022, splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splatných splátek po dobu delší než dva měsíce, žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 9. 2022. K tomuto dni činil dluh žalované na nesplacené jistině úvěru a nesplacených splátkách celkem 31 551 Kč. Dále žalobkyni v souladu se smlouvou vzniklo právo na zaplacení částky 100 Kč za každou odeslanou upomínku, tedy celkem 300 Kč, a právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s dohodnutými měsíčními splátkami úvěru, přičemž za 3 měsíce prodlení činí nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty celkem 1 497 Kč. Ode dne prohlášení úvěru za splatný dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek, přičemž za období od 25. 9. 2022 do 9. 11. 2022 činí smluvní pokuta 1 451 Kč. Dále žalobkyni i po prohlášení úvěru za splatný vzniká právo na placení smluvních úroků ve výši 21,55 % ročně. Žalovaná žalobkyni dosud spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobkyně před zahájením řízení.
2. Soud usnesením ze dne 13. 2. 2023, č. j. 7 C 37/2023 -12, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké konkrétní informace byly získány o schopnosti žalované splácet půjčku a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.
3. Po doplnění žalobních tvrzení soud nařídil jednání ve věci samé, které se konalo dne 17. 5. 2023, k němuž se nedostavila žalovaná (bez jakékoliv předchozí omluvy), ani žalobkyně či její právní zástupce. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní.
5. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 28. 6. 2022 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že částku 27 500 Kč převedla dne 30. 6. 2022 na účet žalované a zbývající částku 2 500 Kč převedla v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni včetně smluvních úroků v celkové výši 42 000 Kč splatit v 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč počínaje měsícem červenec 2022, splatnost jednotlivých splátek byla sjednána vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 % Smluvní pokuty byly sjednány v bodě IV., 2. smlouvy.
6. Z čestného prohlášení žalované bylo zjištěno, že měsíčně vydá za bydlení částku 8 000 Kč, za splátky úvěr (u CFIG) 865 Kč měsíčně, dále že je rozvedená a má 1 dítě. Žalovaná dále uvedla příjmy 21 656 Kč měsíčně (mzda, plat, důchod) a jiné příjmy ve výši 4 000 Kč měsíčně.
7. Z listin y označené„ Bonita smlouvy“ je patrný předpis prvních tří splátek a žádná úhrada splátky. Celková dlužná částka k 24. 9. 2022 tak činila 31 551 Kč.
8. Dne 24. 7. 2022 a 24. 8. 2022 zaslala žalobkyně žalované upomínku.
9. Dopisem ze dne 24. 9. 2022 obsahujícím též předžalobní výzvu zesplatnila žalobkyně celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 31 151 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Výzva byla odeslána dne 24. 9. 2022 (viz podací lístek).
10. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že žalobkyně dne 30. 6. 2022 převedla na účet žalované č. bankovní účet částku 27 500 Kč a téhož dne převedla na účet zprostředkovatelky úvěru, jméno příjmení, částku 2 500 Kč.
11. K prokázání skutečnosti, že žalobkyně s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, předložila žalobkyně soudu statistiku rodinných účtů, výši normativních nákladů na bydlení pro rok 2022, přehled životního a existenčního minima na rok 2022.
12. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
13. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
17. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
18. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
19. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ ve výši 27 500 Kč, neboť částka 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovatelce úvěru a nikoli žalované. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalované úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaná bude schopna jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
21. V právě souzeném případě žalobkyně měla žalobkyně k dispozici informace o majetkové situaci žalované především z jí poskytnutých údajů potvrzených jejími podpisy na čestných prohlášeních. výplatní pásky za měsíce květen a červen 2022, negativní výpisy z Centrální evidence exekucí a z ISIR a dále informativní výpis z katastru nemovitostí, na kteréžto důkazy žalobkyně odkazuje ve svém podání ze dne 27. 2. 2023, však soudu předloženy nebyly. Žalobkyně navíc ani netvrdila, že by zjišťovala z veřejně dostupných registrů dlužníků (např. SOLUS), zda žalovaná řádně hradí svoje závazky u jiných věřitelů. Žalobkyně tedy řádně neověřila příjmy žalované a zcela rezignovala na zkoumání výdajové složky, a to včetně nákladů na bydlení, dopravu, existující závazky žalované (mj. též výživného) atd. Pokud na výzvu soudu žalobkyně nepředložila ani dokumenty, na které ve svém podání ze dne 27. 2. 2023 odkazuje, odporuje to zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ). S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena.
22. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.
23. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalované poskytla úvěr, byť s odbornou péčí neposoudila její schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na to je smlouva o úvěru ze dne 28. 6. 2022 neplatná.
24. V takovém případě tak má žalobkyně vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.
25. Z tvrzení žalobkyně a z provedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho; proto je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, kterou jí dne 30. 6. 2022 žalobkyně převedla na její účet bez právního důvodu. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
26. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 24. 9. 2022, a to ve lhůtě do 10 dní od odeslání. Výzva byla žalované podle podacího lístku odeslána dne 24. 9. 2022. Splatnost proto nastala dne 4. 10. 2022 a ode dne 5. 10. 2022 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 27 500 Kč.
27. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 27 500 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 5. 10. 2022 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadované jistiny, úroků, smluvních pokut a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků byl úspěšný pouze v části předmětu řízení – žalobkyně co do 72 %, žalovaná co do 28 %. Původně žalovaná byla částka 41 762,08 Kč, žalobkyni soud přiznal částku 30 042,81 Kč a žalobu zamítl co do částky 11 719,27 Kč. Do uvedených částek soud započetl též příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené má proto žalobkyně nárok, aby jí žalovaná zaplatila 44 % nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve sporu: 72 % - 28 %). Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
soudní poplatek ve výši 1 392 Kč,
odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 3 x 500 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 1 500 Kč,
paušální částky náhrady výdajů ve výši 3 x 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 300 Kč.
30. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány dle ust. § 14b AT, neboť žalobkyně uplatňuje obdobné nároky z formulářových smluv o úvěru u tohoto soudu opakovaně.
31. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má vůči žalované nárok pouze na náhradu 75 % shora vyčíslených nákladů řízení (v celkové výši 2 252 Kč), přiznal jí soud částku 1 689 Kč.
32. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.